Chrám moudrosti v rukou nemoudrých. Přeměna istanbulského svatostánku Hagia Sofia na mešitu

Když roku 537 vešel byzantský císař Justinián do čerstvě rekonstruovaného chrámu Boží moudrosti, byl prý natolik unesen dojmem, že vykřikl: „Šalamoune, překonal jsem tě!“ Biblickému králi Šalamounovi se připisuje stavba jeruzalémského Chrámu, takže překonaná laťka byla hodně vysoká. Antika byla velkých staveb plná, ale většina z nich dávno skončila v troskách. Rozhlodal je zub času a lidský nezájem (nebo naopak moc velký zájem: část římských památek včetně Kolosea byla rozebrána na stavební materiál).

Přidávalo se působení přírodních sil. Bývalá Byzanc, dnes Turecko, sedí na masivním rozhraní litosférických desek zvaném severoanatolský zlom, kolem kterého vzniká velké množství zemětřesení. Také Hagia Sofia byla několikrát zasažena zemětřesením, ale vždy ji znovu opravili. Tenhle chrám je totiž symbol, i když národy žijící v jeho stínu se vystřídaly.

To chápe i turecký prezident Erdoğan, který pozvolna, krok za krokem, převrací sekularizační úsilí svého dávného předchůdce Kemala Atatürka. Na sklonku Atatürkovy vlády, v roce 1934, se Hagia Sofia stala muzeem. Nyní, po rozhodnutí tureckého soudu o tom, že tato změna byla nezákonná, ji Erdoğan změnil zpátky na mešitu. K velkému potěšení islámských fundamentalistů, kteří tvoří důležitý volební blok pro jeho stranu AKP a pro které byla konverze Hagie Sofie zpátky v mešitu něco jako fetiš.

Také je to facka Řekům, jejichž předkové chrám Boží moudrosti postavili a kterým sloužila stará Konstantinopol po tisíc let jako hlavní město; Řekové jsou jediný národ Evropy, který natrvalo ztratil svoji nejdůležitější metropoli, a tenhle krok jim opět připomene jejich ponížení. Z pohledu tureckého prezidenta tedy win-win. Za předpokladu, že mu to turečtí voliči „spolknou“.

Průzkum veřejného mínění zveřejněný televizní stanicí T24 naznačuje, že spíš nespolknou. Pouze 29,5 % Turků se domnívá, že za přeměnou Hagie Sofie na mešitu stojí upřímná víra. 43,8 % dotázaných soudí, že jde o manévrování se snahou zakrýt špatnou ekonomickou situaci Turecka, a podle 11,7 % respondentů tím chce Erdoğan získat voličské hlasy. Zdá se tedy, že turecká veřejnost je vůči svému lídrovi skeptická. Ne že by to na situaci něco změnilo. Nejde jenom o Turky.

Celý text Mariana Kechlibara si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.