Zrušme dotace soukromým firmám, křiví trh

Dotace mají smysl pouze v takových případech, kdy potřebujeme dobudovat infrastrukturu, dálnice, železnice, či pokud chceme pomoci nevýdělečnému sektoru neregulovanému trhem, tedy například školství. Soukromým firmám nabídněme výhodné investiční půjčky, žádné „dary z eráru“!

Jako koordinátor kontrolního výboru EP prakticky denně řeším různé dotační podvody v celé EU. Některé země to zvládají lépe, jiné hůře, zcela bezchybné to ale není nikde. Vždy jsem měl přirozený odpor k dotacím soukromým firmám, protože je to často kontraproduktivní a pokřivuje to trh. Po necelých šesti letech ve výboru bych je nejraději hned šmahem zrušil. Co se ale snadno řekne, prakticky lusknutím prstu opravdu nejde a může se jen postupně vpřed. Nyní proto třeba bojuji za vytvoření transparentního digitálního rejstříku příjemců a konečných beneficientů dotací. Nechci totiž, abychom dál dávali jen obecná doporučení, musíme konkrétně řešit konkrétní věci. V tomto textu bych se ale rád problematice dotací věnoval podrobněji, není totiž černobílá.

Pro rozvoj venkova mají dotace smysl

Dotace, ať už evropské nebo české, má smysl mít v oblasti veřejného zájmu. Tím mám na mysli hlavně obce a města, kde třeba raději jezdí po špatné a zalátované silnici, než aby investovali, protože v rozpočtu nemohou hned najít dostatek peněz. Tyto věci proto často odkládají na neurčito – až třeba zanedbaný kulturní dům spadne a obecní koupaliště musí kvůli bezpečnosti zcela zavřít. Dále mají dotace smysl třeba ve školství či vědě a výzkumu, protože to jsou také oblasti, které hned něco někomu nevydělají. Když to shrnu, měly by zůstat u veřejných statků nebo i u neziskových organizací, které pro stát zajišťují služby, na které nemá kapacity, což je typicky Horská služba nebo různé hospice.

Dotace do soukromých společností nebo společností státem přímo řízených, které těm soukromým konkurují, jsou ale nesmysl. Opět totiž platí, že křiví podnikatelské prostředí a celkově má stát i jiné možnosti, jak podnikatele nebo i velké zemědělce podpořit. A to od odstranění různých administrativních bariér a byrokracie, přes vstřícnost v územním plánování, až třeba po různá celková zlepšení infrastruktury, aby se podnikatel, jeho zaměstnanci i zboží vždy všude dostali včas a bezpečně. Pokud už by konkrétní vláda vyloženě chtěla rozdávat, může místo dotací nabídnout výhodné úvěry a další investiční pobídky či daňová zvýhodnění za jasně daných a rovných podmínek. Nikoliv jen pro někoho.

Podpora potravinové soběstačnosti

Výše jsme nakousl i dotace pro zemědělství. Zde je dost specifická situace, protože je jedním z primárních zájmů státu, aby udržel lokální produkci a co největší potravinovou soběstačnost země. Nikdo nechce být závislý jen na předně zahraničních velkopěstírnách a velkochovech, kdy se nezřídka používá značné chemie a dalších experimentů pro vyšší výnosy. Jenže různí drobní farmáři a malé zemědělské firmy se bez dotací neobejdou, mnohdy jsou na nich přímo existenčně závislí. Tady proto s dotacemi také problém nemám, už proto, že je všichni dostávají stejné a za stejných podmínek. Je to rovnou zcela transparentní a konkurenci to nijak neohrožuje.

Problém nastává až v momentě, kdy si berou dotace i největší holdingy s miliardovými obraty, které je z podstaty nepotřebují a právě pak opět jen o to víc likvidují různé rodinné farmy. Zde je proto potřeba mít strop.

Z toho, co jsem výše napsal, vyplývá jedna zásadní věc. Dotace soukromníkům a velkým koncernům jsou neférový prostředek, který jenom křiví trh. Budu proto do budoucna dál prosazovat a hledat napříč politickým spektrem podporu pro co nejrychlejší zrušení dotací soukromým firmám. Peníze by měly jít za předvídatelných a férových podmínek jen do veřejných projektů. Ne pár vybraným milionářům, kteří si umí zpracovat nesmyslně náročné žádosti na čerpání. Podnikat se musí umět. A to i bez dotací.