„Vyrábět názory“ v časech koronaviru je těžké. Koronavirus mění média

Koronavirus toho změnil hodně. Mění také média, respektive se vymyká principům jejich fungování, tak jak se v posledních letech ustálily – kvůli digitalizaci, nástupu sociálních sítí, ekonomickým problémům tradičních sdělovacích prostředků (především těch soukromých) a souvisejícím omezením jejich možností. Neodpovídá ani vnímání a potřebám publika nebo aspoň té jeho zaujaté části, nějak se do toho mediálního světa (v širším slova smyslu) nevejde. Je to událost, která existuje mimo základní narativy, mediální příběhy dneška – nesouvisí s kulturními válkami mezi progresivisty a konzervativci, stoupenci a kritiky Donalda Trumpa nebo třeba Andreje Babiše, mezi klimatickými aktivisty a klimatickými skeptiky, ochránci tradiční rodiny a genderovými aktivisty a tak dále a tak podobně.

Samozřejmě se najdou autoři a činitelé, kteří se o něco podobného pokoušejí – velmi rychle ale narazí, případně se rovnou ztrapní. Jak se to povedlo americkým protrumpovským komentátorům, kteří viděli nákazu a její údajně přepjaté vnímání jako součást nějakého spiknutí proti americkému prezidentovi. Anebo superstar levicové intelektuální scény Slavoji Žižekovi, když začátkem února popisoval reakci světa na nákazu ve Wu-chanu jako jasný projev rasismu vůči Číňanům a exaltovaně snil o chmurné nádheře velkoměsta v karanténě. Pandemii je momentální stav veřejné debaty, s jejími tématy i pravidly, vcelku lhostejný, jejím měřítkům se vzpírá. Málokomu z mediálních osobností dovolí stoupnout si před seřazenou jednotku a hrdě zahlásit: A já to celou dobu říkal. Naprostá většina před skutečným nástupem pandemie velice zaujatě diskutovala o záležitostech nijak nesouvisejících.

Celý text najdete už na webu EchoPrime nebo na prodejních stáncích. Týdeník Echo si můžete objednat ZDE.