Veřejné finance jsou neudržitelné a politici na to vesele kašlou

Ekonomika je sice sužovaná skoro-lockdownem, ale život jde dál. Čeká nás rok 2021 a s ním i nový rozpočet. Situace je sice právě teď kvůli paralýze ekonomiky naprosto nenormální, ale to neznamená, že taková bude vždy.

Jednou se – snad - vrátíme do normálu, a proto se musíme dívat vpřed s hlavou klidnou, bez emocí rozčeřených strachem. A v rámci promluvy rozumu Národní rozpočtová rada tvrdí, že navržený deficit státního rozpočtu přesahuje rámec daný aktuálním zněním zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. No jo, jenomže skoro všichni ji vesele ignorují. A co hůř, Rada varuje, že veřejné finance nejsou dlouhodobě udržitelné. A opět ticho po pěšině.

K čemu pak takové Rady máme? Pokud má Rada pravdu, pro budoucnost to nevěští nic dobrého. Takže jak si stojíme: Vláda již schválila návrh rozpočtu na rok 2021. Navrhuje deficit ve výši 320 mld. Kč, což by znamenalo, že se jedná o druhý nejhlubší deficit v dějinách ČR. To se na první pohled vzhledem k tomu, že bojujeme s koronavirem, dá pochopit. Ale na druhý pohled mám silné obavy, že deficit je, jaký je, spíš kvůli blížícím se volbám než kvůli nákaze. (A vlastně by mě nepřekvapilo, kdyby manévry kolem epidemiologické situace byly jen divadelními kulisami právě na „ospravedlnění“ tak vysokého schodku.)

Výdaje na důchody či sociální dávky dost vyskočí. To ovšem s sebou nese problém, že tyto položky zůstanou vysoké i v budoucnu a snížit deficit v dalších letech bude pro každou vládu zase o něco složitější.

Je to vážně poslední lockdown?

A aby toho nebylo málo, obávám se navíc, že rozpočet ani není realistický. Nepočítá s tím, že by přišly další úplné či částečné lockdowny. Můžeme se ale poučit z letošního roku. Už letos jsou klíčové instituce jako ČNB „zaskočeny“ tím, že se koronavirus vyvíjí podobně jako španělská chřipka, tedy ve vlnách. Nepočítaly s druhou vlnou nákazy a nyní přehodnocují výhled. (Jak s ní mohly nepočítat? Už v březnu jsme našim klientům psali, že druhá vlna může být spojena s masivnějšími ekonomickými manévry než vlna první! To ovšem nebylo žádné zázračné věštění, ale pouhá znalost historie a epidemiologickým modelů.) Náhle tedy ČNB tvrdí, že rok 2020 bude horší, než ještě před pár týdny počítala.

Na druhou stranu chápu, že nikdo neví, zda budou v příštím roce lockdowny dva, tři nebo žádný. A právě proto by měl mít rozpočet nějakou rezervu, kterou ovšem nemá. I to kritizuje Národní rozpočtová rada. Ve svém prohlášení říká, že rozpočet neponechává prostor pro možné navýšení výdajů v případě neočekávaných událostí. Všichni si opět sedí na uších, jako by to nebyla zásadní připomínka.

O samotném deficitu na rok 2021 Národní rozpočtová rada prohlašuje, že když deficit veřejných financí očistíme o vliv hospodářského cyklu, bude činit 4,5 % HDP, ale z aktuálního zákona smí takový deficit činit jen 4 %. A zase mluví do větru.

Nevadí, že není dodržen zákon?

Někteří lidé tvrdí, že o nic nejde, protože Rada vznikla proto, aby hlídala dlouhodobý vývoj veřejných financí. A že jednou takový deficit uneseme. To je naprosto klíčový argument. Ovšem není zcela správný. Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti opravdu jasně mluví o dlouhodobém vývoji veřejných financí. Ale zároveň zákon říká, že stát dbá o takový vývoj dluhu, který nenarušuje dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí. Závěr červnové Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí přitom tvrdí, že české veřejné finance nejsou dlouhodobě udržitelné, a varuje před značnou zranitelností v případě nepříznivého makroekonomického vývoje. To není moc dobré.

A jak je to možné? Když čteme zákon, vidíme: „Rada vydá bez zbytečného odkladu ke stanovení výdajového rámce státního rozpočtu a státních fondů stanovisko, které ministerstvo zveřejní. Nesouhlasí-li ministerstvo se stanoviskem Rady, zveřejní odůvodnění nesouhlasu.“ Ministerstvo prostě vysvětlí, proč s Radou nesouhlasí - a Rada se může jít klouzat.

Zákon je špatně, měl vypadat jinak

V původní důvodové zprávě k Zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti se přitom píše: „Rada má na první pohled hlas převážně poradní. Ve skutečnosti však je pozice Rozpočtové rady koncipována jako mimořádně silná. Vzhledem k tomu, že je vyžadováno předchozí schválení ohledně splnění požadavku na vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet, disponuje při schvalování rozpočtu absolutním vetem. Pokud Parlament schválí rozpočet, který nesplňuje uvedený požadavek, může být zrušen Ústavním soudem pro porušení procedurálních pravidel.“ V dnešní realitě to tak ale není. Buď se musí změnit zákon, nebo zaběhlá praxe. Stávající situace je výsměchem daňovému poplatníkovi, protože tu máme zákony a instituce, které jsou sice potřebné, ale současně jsou k ničemu.

Výhledově bychom měli mít přebytek, nikdo s ním ale nepočítá

Problémem není jen rozpočet na rok 2021, ale i výhled na další roky. Ministerstvo financí mělo vypracovat plán konsolidace veřejných financí, ale zatím se na něj vybodlo, ačkoli ho o to žádali poslanci.

To, že vláda netuší, jak kvůli koroně dopadne rozpočet v roce 2021, se dá pochopit. Ale že nemá plán ani pro další roky, zatímco třeba v sousedním Německu ho mají, je neomluvitelné. My ani někde v dáli na obzoru nevidíme zlepšení veřejných financí. Ani maličkou vizi přebytku. To Němci se chtějí vyrovnanému rozpočtu blížit už v roce 2022.

Zákon přitom mluví jasně: „Vláda schválí a předloží Poslanecké sněmovně návrh a střednědobý výhled státního rozpočtu a rozpočtů státních fondů, které vedou k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí.“

A o tom to je. Zákony, které se nedodržují, jsou k ničemu. V tom je největší problém České republiky. Zákonů je moc, nikdo se v nich nevyzná. Legislativní balast a chaos je naší dlouhodobou brzdou.