Chvála letošního léta a vos

KOMENTÁŘ

Chvála letošního léta a vos
Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Spiknutí neinformovaných

KOMENTÁŘ

Minule jsem tu psal o nešťastném zvyku českých politiků zaujímat vyhrocená stanoviska ke světovému dění – čím odlehlejší, tím lépe. Spekulace zní, že politici ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Mezi všemi nepříjemnými, ba i temnými zvěstmi, jichž je nyní kolem plno, by nemělo zaniknout prosté konstatovaní, že pomalu končí právě jedno hezké léto.

Aspoň tady ve střední Evropě se letos povedlo až ukázkově. Původně to mělo přitom být léto, kdy se již měla naplnit klimatická katastrofa, už už to vypadalo, že všechno, co ještě nestačilo vyschnout, vyschne a pak to snad začne hořet. Mnozí už upadali do environmentálního smutku, apokalyptici s Gretou se už chystali na vítězný pochod, klimaskeptici se už pomalu raději stahovali do podzemí, umlkali a tiše připouštěli, že se možná opravdu něco děje.

 

A pak začalo koncem května pršet a v červnu to pokračovalo a v červenci a srpnu to vypadalo přesně tak, jak to má v létě vypadat. Pořád dost pršelo, ale bylo taky často hodně teplo, což se už teď projevuje na bramborách a houbách a snad by se to mohlo projevit i duševním rozpoložením obyvatelstva, což je bohužel utopie.

Teď léto pomalu dodýchává, i když pěkně horkými dny. Brzy ale neodvratně nastane čas hnijících spadlých hrušek, zralých jeřabin a ranních mlh. V citlivějších osobách zdvihne vlnu nostalgie, jež je vede i k věcem, které by dříve snadno zapomněli nebo by je pominuli. Pomalé podzimní chátrání těla, úbytek sil a příprava na tělesný zánik poskytuje na druhé straně některé výhody: porozumění pro dočasnost všech věcí a pro krásu pomíjivosti. Třeba k vosám. Nedávno bylo možné si přečíst, že jeden muž kousl do koláče, ve kterém byla skryta vosa. Ta nešťastníka píchla do jazyka, načež on vyjekl, čímž vyplašil kolemjdoucího psa, ten to pochopil jako útok na sebe, načež muže pokousal, že musel být hospitalizován s podezřením na vzteklinu. Čí to byla vina?

Je málo tak krásných letních věcí jako vosa, jež balancuje na hraně kelímku s limonádou, a my sledujeme, zda sklouzne. Podle charakteru a zralosti s ní pak naložíme. Jako zlomyslné děcko jsem čekal, až se utopí, teď ji opatrně vytáhnu a zachráním. Vosa je krásný tvor, kterého stvořitel koncipoval jako miniaturu tygra. Oděl je oba do výstražných barev, opatřil elegancí a agresivitou, když jim někdo vleze do cesty. Jsou to oba individualisté, netvoří žádné otrokářské systémy jako mravenci nebo včelstva, jsou neochočitelní, žádný přímý užitek z vosy není. Počet zbytečně, preventivně zabitých, různě rozmáčknutých a rozpatlaných vos nepochybně mnohonásobně přesahuje počet žihadel, která se kdy zabodla do našich zpocených a ustrašených těl. Porovnejte si podrobně ušlechtilou symetrii vosího štíhlého těla s tvary našeho břicha. Kdo se může rovnat? Já ne.