Proč ne? Alternativní strana bude vládnout Česku

Za dva roky vyhrají volby Piráti a konečně dají dohromady vládu, která bude mít dost energie, aby něco změnila k lepšímu. Přinejmenším tento plán ohlásil na Celostátním fóru v Táboře jejich předseda Ivan Bartoš. Myslel to však vážně?

Pirát Bartoš není zelený mladík a vedl už celou řadu úspěšných kampaní. Tentokrát jsou na řadě evropské volby, které proběhnou v květnu, a výrok o tom, že Piráti sestaví v roce 2021 vládu, patří k motivačním heslům právě pro eurovolby. Přesto není možné úplně jednoduše mávnout rukou nad tím, že se jedna opoziční strana jen tak mimochodem přihlásila o vládní odpovědnost, a že tedy vyzvala k souboji podnikatelskou stranu ANO miliardáře a premiéra Andreje Babiše. Možná ani předseda Bartoš nechtěl vypustit tohoto džina z lahve, v každém případě už ho zpátky nedostane.

Adriana se směje

Piráti nejsou první novou stranou, která se v Česku rychle dostala přes deset procent, aspoň v preferencích. V řadě před nimi jde jmenovat Unii svobody, Stranu zelených nebo Věci veřejné, které ovšem brzy zhasly jako meteor. Piráti se sice mohou počítat k hnutí, které má organizace v desítkách zemí, ovšem žádná z nich se nedostala příliš daleko. Nejdále na odlehlém Islandu, kde třikrát pronikli do národního parlamentu a v roce 2016 byli třetí nejsilnější partají. Proč by měli být Piráti ze střední Evropy úspěšnější? Až padnou po vzoru svých předchůdců, může výrok o sestavování vlády přispět k zábavě občanů.

Na takové výtky by čeští Piráti nepochybně odpovědět dokázali. Už dnes dokázali víc než srovnatelná uskupení. Žádná z nových českých stran ani nikdo z celosvětového hnutí Pirátů to nedotáhl tak daleko, aby nominoval primátora v hlavním městě. K tomu obvykle šéf pirátských poslanců Jakub Michálek přidává historku, jak před třemi lety rozesmál primátorku Adrianu Krnáčovou (ANO) tvrzením, že jeho strana tu její v příštích volbách porazí. Přesto se stalo a výsměchem Pirátům se teď už nikdo nechce znemožnit. Představit se přesvědčivě jako partaj, která vyhrává volby, i když zase tak úplná pravda to není, to prozrazuje dobrou znalost marketingu.

Asi je to normální

Nejde však jen o marketing. V celé Evropě se dnes objevují nové strany v podobě, jakou bychom si před pár lety nedokázali představit, a dosahují bez velkého kapitálu i konexí stejně nepředstavitelných úspěchů. Roku 2010 založil komik Beppe Grillo Hnutí pěti hvězd, které loni vyhrálo volby a sestavilo vládu. Ve stejném roce se komunálních voleb ve slovinském maloměstě účastnila nová Kandidátka Marjana Šarece, již založil televizní moderátor. Nejdříve byl starostou a od loňska je premiérem.

Piráti spíše připomínají tato okrajová hnutí než podnikatelské strany, které obvykle mají starší historii, často však bývají stejně obskurní. Našly by se v Itálii, ve Slovinsku i dalších zemích, také Česko ovládla donedávna naprosto nepředstavitelná figura agenta StB, který zbohatl při divoké privatizaci. Proti tomu nejsou Piráti ničím extravagantním, naopak návratem k normálu - pokud se jim ovšem podaří totéž co předchůdcům, jako jsou Grillo nebo Šarec, kteří se z okraje dokázali přesunout ke středu, kde je nejvíc voličů. V Evropě jsou Piráti obvykle dost nalevo a zpravidla podléhají uskupením, která se jmenují Zelená levice, a ke středu mají přece jen blíže. Zdejší tažení Pirátů může být úspěšnější, protože obdobná konkurence tu k dispozici není, a střed navíc v posledních měsících uvolnilo Babišovo ANO.

Piráti jsou v dnes v Česku jedinou stranou mladých bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházejí, a před rozhodnutím, zda volit, nebo nevolit Piráty, stojí každý, kdo se narodil po roce 1985. Zkrátka a dobře, pirátský projekt vypadá pěkně, přesto tím ještě není zodpovězena otázka, jestli to Ivan Bartoš a jeho kamarádi myslí s tím sestavováním vlády vážně. Asi by to šlo, přesto se nechce věřit, že tyto alternativní a dlouhovlasé postavy opravdu chtějí vplout do mocenských struktur české země a nějaký čas dobrovolně setrvat v jejich zajetí.