Jak sundat socialistu

Americká Demokratická strana má vlastním zaviněním problém. Musí zvládnout dvě velké události, které se navzájem kříží a škodí si. Ve středu začal úvodními řečmi senátní soud s prezidentem Donaldem Trumpem. Ten nemají demokraté šanci vyhrát, neboť k odsouzení, a tím pádem i k odvolání prezidenta je potřeba dvoutřetinová většina, demokraté nedisponují ani většinou prostou a nevypadá to, že by jakýkoliv republikán plánoval přeběhnout. Jejich cílem je proces protáhnout na co nejdéle a přitom vytáhnout na Trumpovu administrativu co nejvíce špíny a poškodit prezidenta před letošními volbami. Zároveň však ani ne za dva týdny, tedy 3. února, začínají primárky. Minimálně tři kandidáti na prezidenta, senátoři Bernie Sanders, Elizabeth Warrenová a Amy Klobucharová, nemůžou vést účinnou kampaň, protože musí sedět v Kongresu.

V tomto světle tak počínání demokratů přestává dávat smysl. Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová naschvál sněmovní vyšetřování uspíšila, aby se soud stihl před primárkami. Pak se ale celý proces zadrhl. Pelosiová řekla, že nepošle články obžaloby do Senátu, což je formální krok potřebný k tomu, aby soud mohl začít. Požadovala nejdříve záruky po lídrovi senátních republikánů Mitchi McConnellovi, že proces bude probíhat férově čili podle pravidel, jaká určí demokraté. McConnell to odmítl, což Pelosiová musela tušit. McConnell nemá důvod jí zjednodušovat práci. Zároveň tak zaručila, že soud zasáhne do primárek. Možná zdůvodnění jsou dvě. Demokraté chtějí vzbudit zdání, že soud je předem připravený v režii republikánů, a tím pádem nespravedlivý. Doufají, že jim to pomůže ve volbách.

Druhý důvod je lehce konspirativní. Kandidátem na prezidenta demokratického establishmentu je bývalý viceprezident Joe Biden. Vzhledem k tomu, že není senátorem, nemusí sedět u soudu, ale může vést kampaň. Spekuluje se tak, že Pelosiová soud posunula, aby Bidenovi pomohla.

Hlavním postiženým je především Bernie Sanders, který se v posledních týdnech na vedoucího Bidena dotahoval. Jeho příznivci tvrdí, že již předchozí primárky byly zmanipulované ve prospěch Hillary Clintonové. Nyní to podle nich vypadá, že se establishment znovu pokouší poškodit Sanderse.

Tentokrát mohou mít pravdu, nejde jen o tah Pelosiové, ale také o chování médií. Ta mají také zjevně svého favorita, je jím senátorka Warrenová. V poslední kandidátské debatě televize CNN bylo zjevné, že moderátoři připravili na Sanderse past. CNN ještě před debatou přinesla zprávu, že Sanders údajně řekl před rokem a půl Warrenové, že žena nemá šanci vyhrát. Sanders to vehementně popírá, přesto byl onálepkován jako sexista podle pravidla, že ženám je potřeba vždy věřit. Přitom Warrenová má k pravdě historicky přinejmenším chladný vztah. Tvrdila, že je indiánského původu, a přitom není. Tvrdila, že ji vyhodili z práce kvůli těhotenství, nic takového se zřejmě nestalo. Kritizovala posílání dětí na soukromé školy, sama svého syna na jednu poslala. Sanders je starý socialista, kterého vyhodili z hippie komuny, protože málo pracoval, a který jel na svatební cestu do Sovětského svazu, ale alespoň vždy říká přesně to, co si myslí, a zatím nebyl přichycen při zjevném lhaní

CNN kauzu při debatě vytáhla. Zeptala se Sanderse, ten vše znovu popřel. Pak se moderátoři obrátili na Warrenovou a zeptali se jí, jak na Sandersovu poznámku reagovala, jako by to byla všeobecně přijímaná pravda, a ne diskutabilní událost, popíraná půlkou lidí, kteří se jí zúčastnili.

Warrenová je nepochybně kandidátem mediálního establishmentu, o čemž svědčí i fakt, že ji na prezidentku oficiálně podpořily i New York Times. Kdo překvapivě přispěchal na pomoc Sandersovi, byli konzervativci. Ne že by starému levičákovi fandili, ale chování CNN byla tak do nebe volající nespravedlnost, že ji nešlo ignorovat.

Když už to vypadalo, že kauza utichne, objevila se první ukázka z dokumentu o Hillary Clintonové. V něm Clintonová tvrdí, že Sanderse „nikdo nemá rád“. Když byla poté tázána v interview, zda toto hodnocení stále platí, řekla, že ano. Tím se spor o Sanderse rozhořel nanovo.

Možná všechny kauzy dohromady budou působit jako „overkill“ a Sandersovi nakonec pomohou. Kdo se směje nejvíc, je však Donald Trump. Nejen demokraté vypadají jako banda rozhádaných neschopů, ale se Sandersem má překvapivě velký přesah voličů. Nemálo z nich v roce 2016 raději volilo Trumpa než Clintonovou. Pokud budou mít pocit, že demokratický establishment Sanderse „zařízl“, může se to ve velkém opakovat.