Týdeník Echo: Zrušme všechna omezení, Amerika odchází z Evropy a nový Houellebecq
TÝDENÍK ECHO
1
Z obálky nového čísla Týdeníku Echo se dívají čtyři tváře hostů Salonu: imunologů Zdeňka Hostomského, Vojtěcha Thona a Jaroslava Svobody a náměstkyně ministra zdravotnictví Martiny Koziar Vašákové. Debatu na téma Jak dál s covidem s nimi vede Lenka Zlámalová. Bojí se Západ Putina? Jaké vyústění bude mít rusko-ukrajinské napětí? Tyto a další otázky si klade Martin Weiss. A Daniel Kaiser rozmlouvá s eurokomisařkou Věrou Jourovou.
V čísle je však i další rozhovor, a to se spisovatelem Jáchymem Topolem, za kterým si zašel do Knihovny Václava Havla Jiří Peňás. Nad novým filmem Temná dcera se zamýšlí Ondřej Štindl. A nový román nejznámějšího francouzského spisovatele Michela Houellebecqa přibližuje romanistka Tereza Matějčková.
Imunolog Jaroslav Svoboda říká v Salonu Týdeníku Echo mimo jiné toto: „My jsme s profesorem Pavlem Kolářem napsali na přelomu března a dubna 2020 článek, který vyvolal obrovský rozruch. Tehdy nebyly žádné vakcíny, léky, monoklonální protilátky. My jsme říkali: Nechme tomu volný průběh. Lidé se nějak přirozeně imunizují a chraňme cíleně ty zranitelné, rizikové. Sklidili jsme za to strašnou kritiku. Osočení, že jsme dezinformátoři. Pak přišly vakcíny. Nejdřív mě nadchly. Říkal jsem si: Je to chytrý princip, že si buňka ten spike vyrobí sama. No jo, vyrobí sama. Jenže kam se to všude v těle dostane. Kdyby se očkovalo do kůže, tak by to byla slizniční reakce. Takhle se to ale těmi mRNA vakcínami může dostat prakticky všude v těle. Mám v ordinaci lidi, kterým jsem nabíral měření lymfocytů dlouhé roky. Udělal jsem to i po první, druhé a třetí dávce vakcíny. A vidím, že úroveň těch T-lymfocytů, které tělo přirozeně chrání, to je ta buněčná imunita, s každou dávkou vakcíny klesá.“
Ve svém komentáři k aktuálnímu rusko-ukrajinskému pnutí píše Martin Weiss: „Tady nakonec někdo bude muset ustoupit. Protože Amerika z Evropy odchází. Tím tradičním zdůvodněním její přítomnosti v Evropě vždy bylo, že si nemůže dovolit, aby celé Evropě dominovala jedna nepřátelská země. Jenže situace se změnila v tom, že Asie je dnes ekonomicky důležitější než Evropa a americké zdroje jsou omezené. Minul už i moment, kdy by Amerika mohla Čínu ,uzbrojit' tak jako Sovětský svaz, proto musí sázet na budování aliancí, ale samozřejmě i na vojenské odstrašení. Evropa je v tom druhořadá. To jsou argumenty, které mladý americký stratég Eldridge Colby rozvinul v knize, jež teď vzbudila značnou pozornost. Colby založil think-tank Marathon Initiative spolu s Wesem Mitchellem, který byl v Trumpově administrativě náměstkem ministra zahraničí pro evropské a eurasijské záležitosti a naši část světa dobře zná. Ne že by Evropu neměli rádi. Přesto uvažují tak, jak uvažují.“
Nový, údajně definitivně poslední román Michela Houllebecqa se jmenuje Anéantir. Tereza Matějčková, romanistka z FF UK, o něm soudí: „Kniha Anéantir nese zničení ve svém názvu. Kořenem slova je néant, nicota. Zatímco jsou všechny bezprostřední překlady slova – zničit či vyhladit – negativní, nicota nemusí být zlá. Dokonce může skýtat vykoupení, jak vědí mystici i mnohá náboženství. Ale zpočátku jde Houellebecq vstříc očekávání, a knihu lze proto číst jako další příspěvek k žánru ,Západ páchá sebevraždu'. Sebezničení je patrné na několika rovinách. Demokracie přechází v postdemokracii, v níž se politici ocitají v rukou zábavního průmyslu, nadnárodních firem a sociálních sítí. Zničené jsou vztahy – lidé neumějí milovat, což zasahuje jejich těla. Reprodukci za ně převzaly příslušné kliniky.“
