Žijeme v krásné zemi pod vládou statistů

Toto pondělí pořádala ministryně financí Alena Schillerová snídani pro novináře a ekonomy. Leitmotivem setkání byla tichá výčitka nad tím, jak se české ekonomice po čtyřech letech dohledu ze strany ANO daří, a jak malého uznání to dochází ve veřejném prostoru. Ministryně doslova řekla: „Žijeme v krásné zemi, je třeba to vědět.“ Přála by si, aby se o úspěšném vývoji psalo víc; když prý ministryně premiéru Babišovi nedávno předložila oficiální čísla o hospodaření, premiér se divil: „A proč se o tom nikde nepíše?“

Že měl Andrej Babiš historické štěstí nebo brilantní čich a do vysoké politiky vstoupil ve chvíli, kdy se po letech útlumu konečně rozjížděla hospodářská konjunktura, je fakt. Zásluhy minulé vlády, v níž seděl na ministerstvu financí, jsou přinejlepším druhotné, doplňkové. Například Babiš spravil výběr daní – ve srovnání s propadem, který sám způsobil, když na finance přišel. Jedna větší zásluha spočívala v tom, že Sobotkova a Babišova vláda přestaly šířit náladu konce světa, v čemž se předtím až masochisticky vyžívala vláda Nečasova a Kalouskova.

Jinak to bylo otálení v konjunktuře. Rekordně se nedařilo investovat, 400tisícová armáda státních zaměstnanců se během trvání minulé vlády rozšířila o neuvěřitelných deset procent, téměř o 40 tisíc lidí. Teď, když ANO hraje ve vládě prim a sociální demokraté, hlavní strůjci nabobtnávání státu, jsou do počtu, se Babišovi dostalo šance na reparát. Ale ne – i jeho kabinet předloží sněmovně na příští rok rozpočet se schodkem 50 miliard korun. Přitom už teď by šlo hospodařit s nulou a nemusely by se pro to vymýšlet žádné kalouskovské škrty. Kabinet ovšem počítá s takovými výdaji navíc, jako je 38 miliard korun na vyšší penze nebo 21 miliard korun do školství. Záměr, aby učitelům citelně narostly platy, až o 15 procent, je správný. Ale proč má kromě přidávání těm stávajícím stát nabírat tisíce nových učitelů? Protože minulá vláda přijala tzv. reformu regionálního školství, jejímž smyslem je oživit školy v menších obcích, a nová vláda s tím nic nedělá. Proč se znovu uvažuje o zvedání platů v celém státním sektoru, tentokrát o šest procent, když už několik let jsou nad průměrem platů v soukromé sféře? Ačkoli před čtvrt rokem premiér v demisi mluvil o tom, že plošné přidávání státním zaměstnancům už nechce, podle nejnovějších zpráv to plošné přidávání pořád ve hře je. Dělalo by to devět dalších miliard korun ve státním rozpočtu.

Nebo – vlaky zadarmo pro studenty a pro důchodce podle počtů Aleny Schillerové přijdou státní rozpočet na šest miliard. „Bylo to politické rozhodnutí vlády, které já samozřejmě nebudu komentovat,“ naznačuje ministryně financí lehkou distanci; když vinou nějakého resortu rostou státní výdaje, ministři financí se přece musejí tvářit trochu nesouhlasně, to je v řádu věci. A proč se mají o třetinu zvyšovat státní výdaje na sport (na 8,5 miliardy)? Asi proto, že lidi to tak chtějí.

Tragický je celkový rámec, v němž tato vláda úřaduje. Konjunktura je evidentně v druhém poločase, ekonomika v druhém čtvrtletí začala zpomalovat. I ministerstvo financí odhaduje, že z 3,3 procenta růstu HDP příští rok zpomalí na 2,4 procenta ve volebním roce 2021. Třeba se skutečně české ekonomice toto měkké přistání podaří provést, třeba ne. Cla na německé automobily s českými díly v USA nebo potíže eurozóny (Itálie) mohou ve střednědobých ekonomických výhledech ministryně Schillerové udělat jistou paseku.

Čas vykonat něco hospodářsky významného je teď. Při zpětném pohledu roky, které už jsme prožili a které pořád ještě prožíváme pod Babišem, budou roky, kdy byl čas radikálně snížit daně a pojištění; nebo kdy bylo možné radikálně snížit státní dluh; nebo kdy bylo možné alespoň dokončit dálniční síť nebo alespoň radikálně zmodernizovat armádu a konečně plnit naše závazky v NATO. Žádný takový velký skok Babiš nechystá. Ve skutečnosti řeší hlavně to, aby on nebo jeho nejbližší neskončili ve vězení. Potřebuje takzvaně být u toho. Takže dnes asistuje u hospodářské konjunktury. A až jednou skončí hospodářská konjunktura, skončí s ní přelud schopného manažera.