Podvodné smlouvy nabízejí dodavatelé i po krachu Bohemia Energy. Jak se proti nim bránit?

Krach dodavatele Bohemia Energy významně otřásl energetickým trhem a nespočet lidí uvrhl do tíživé situace s placením účtů. Problém však nekončí a Energetický regulační úřad (ERÚ) upozorňuje na podezřelé praktiky, kterých se menší alternativní dodavatelé energií na svých zákaznících dopouštějí. Stejně jako u Bohemia Energy se jedná o ukončování fixací cen a předčasné vypovídání smluv. Lidé pak nemají příliš možností, jak se bránit, protože si uzavíranou smlouvu dostatečně nepřečetli a nachytali se na právní kličku. Nedostatečnou ochranu spotřebitele však někteří analytici kritizují a volají po větší regulaci.

ERÚ před rozšířenou praxi, kdy jsou lidem nabízeny produkty s domněle fixovanou cenou, varuje už po několikáté. O domnělou fixaci jde proto, že ji může dodavatel jednostranně měnit, nebo dokonce kdykoliv vypovědět smlouvu jako takovou. „ERÚ již vyzval dodavatele, aby s takovými praktikami přestali, v konkrétních případech na ně totiž může být nahlíženo jako na nekalou obchodní praktiku,“ uvádí se v prohlášení.

Princip obcházení fixace přes smlouvu na dobu neurčitou je založen na tom, že dodavatel s cenou sice hýbat nemůže, může však vypovědět smlouvu jako celek. Když se mu produkt přestane vyplácet kvůli růstu velkoobchodní ceny energií, smlouvu vypoví a po uplynutí tříměsíční zákonné lhůty ukončí celý produkt.

Regulační úřad sice vyzývá lidi k opatrnosti před podepisováním smluv bez jejich dostatečného prostudování. Společnosti, které stále využívají předčasné ukončování fixací, odmítl ale jmenovat. „ERÚ ze zákona může hovořit pouze o pravomocně uzavřených případech, bez předchozí kontroly a správního řízení nesmíme poukazovat na konkrétní společnosti,“ sdělil deníku Echo24 mluvčí úřadu Michal Kebort.

ERÚ varuje před unáhleným podepisování kontraktů s dodavateli energií opakovaně. Stejně tak i před unáhleným souhlasem po telefonu, který má stejnou právní váhu jako podpis. „Skutečně je potřeba smlouvy číst, a to včetně všeobecných obchodních podmínek, a nikdy nepodepisovat dokumenty, které jsme neměli možnost důkladně přečíst, a především pochopit důsledky jednotlivých ustanovení. Prevence, respektive přiměřená opatrnost spotřebitele, je nezastupitelná,“ zdůrazňuje Kebort.

Pokud tedy lidé smlouvu podepíší a nevšimnou si důležitého dodatku, že je uzavírána na dobu neurčitou, ocitnou se ve složité situaci. Lze totiž tvrdit, že chyba je na jejich straně a měli si kontrakt podrobněji přečíst. Právě to, že lidé jsou v takových situacích nedostatečně chráněni, kritizuje například analytik z organizace Člověk v tísni Daniel Hůle.

„Záleží na tom, v jakém stádiu ta záležitost je. Bohužel je však ochrana spotřebitele v oblasti energií velmi malá. V podobné situaci jsme byli před čtyřmi lety a týkalo se to spotřebitelských úvěrů. Zde ale došlo k poměrně kvalitní regulaci, což vedlo k tomu, že se toto prostředí stalo bezpečnější a zároveň to neochromilo trh. Co se ale týče energetiky, je postavení spotřebitelů ve vztahu k poskytovateli opravdu slabé,“ uvedl pro deník Echo24 Hůle.

„Tu situaci nastínila Bohemia Energy a vše, co se pak událo. Její zákazníci měli nasmlouvané fixované ceny po určitou dobu. Kontrakt, který podepsali, však společnosti dával možnost ne zkrachovat, ale prostě jen ukončit dodávky a fungovat normálně dál. Ze smlouvy, kterou se zákazníkem podepsala, se tedy mohla bez problémů vyvázat,“ řekl Hůle s tím, že trh je podle něj v ohledu na postavení lidí nedostatečně regulovaný.

Podle Hůleho je také nutné si uvědomit, že situace, kdy si lidé u svého dodavatele nedostatečně přečetli smlouvu a na právní kličku „naletěli“, se týká především seniorů a lidí s nízkým vzděláním.

Lidé, kteří jsou stále u dodavatele poslední instance (DPI) a dosud tak nemají sjednaný žádný standardní režim dodávek energií, by měli podle Hůleho nyní určitě volit velké společnosti a raději se vyhnout menším alternativním dodavatelům. „Na trhu jsou stovky alternativních operátorů a z toho třeba deset z nich má sta tisíce nebo až milion zákazníků. Pak je tu velká část těch, kteří mají pouze desítky či stovky odběrných míst. Taková situace svědčí to tom, že se stejně brzy ukáže, že je potřeba mít stabilního dodavatele tak důležité komodity jako jsou energie,“ myslí si Hůle.

Situace s Bohemia Energy, která dodávala elektřinu a plyn až milionu lidem, byla však podle Hůleho svými praktikami výjimečná.

„Například v oblasti vymáhání dluhů se Bohemia Energy chovala mnohem více tvrdě než třeba ČEZ nebo innogy. Jeli na malé marže a byli v praktikách opravdu tvrdí. U velkých dodavatelů se člověk setkává s mnohem vyšší flexibilitou. Je ovšem pravda, že různí alternativní dodavatelé stlačili v minulosti ceny energií i u těch velkých operátorů řádově třeba až o patnáct procent. Daň, kterou za to lidé zaplatili, je ale hrozně vysoká. Vezměte si, že jedna měsíční záloha u DPI teď lidem pokryje několikaletou úsporu, které dosáhli díky tomu, že odešli od velkého dodavatele právě třeba k Bohemia Energy,“ řekl Hůle.

„To, že ERÚ pouze varuje před nekalými praktikami některých dodavatelů, ale nechce sdělit, o jaké konkrétně společnosti se jedná, považuje Hůle za obecný neduh státní regulace. „Regulátoři nechtějí zveřejňovat jména ani těch hříšníkům, kterým už byly uděleny regulérní pokuty. Nechtějí jít do rizika, že budou žalovaní a podobně,“ tvrdí Hůle.

Bránit se lze jen částečně

Právní nástroje, jak se bránit nepoctivému jednání ze strany společnosti však přeci jen existují i po podpisu. Jakýkoliv podnikatel, nejen dodavatel energií, je povinen poskytnout spotřebiteli srozumitelné a úplné informace a seznámit ho se smluvními podmínkami. Pravidla, která je povinen podnikatel dodržet při sjednávání závazků se spotřebitelem, upravuje zejména občanský zákoník.

„Občanský zákoník popisuje, jaká jednání jsou zakázaná, a přestože by byla ve smlouvě sjednána, ani potom by spotřebitele nezavazovala. Obrana ale není jednoduchá. I sporné řízení (které je možné vést na ERÚ), které je jednodušší než soudní pře, je již řízením formálním a má jasné náležitosti. Ne všichni spotřebitelé jsou ochotní touto cestou bránit svá práva, často rezignují, na což se někteří nepoctivci spoléhají. A hovoříme-li o soudní při, jestliže se jedná o problém, ve kterém ERÚ nemůže rozhodovat, je obrana ještě složitější. Přitom, zda je spotřebitel v právu, o tom není možné rozhodnout bez sporného řízení, má-li jít o obranu v konkrétním případě,“ vyjádřil se Kebort.

ERÚ tvrdí, že mezi jeho kompetence patří pouze to, že kontroluje postup společností, zda nejde o nekalou obchodní praktiku. „Případné sankce však přicházejí z principu ex post. Sankce navíc neřeší problém spotřebitele, který mu svým jednáním dodavatel může přivodit. Ačkoliv se spotřebitelům snažíme pomoci, podepíší-li podobnou smlouvu, samotný podpis už znamená komplikace, které popisujeme a kterým se právě včasným čtením smlouvy dalo předejít,“ uvedl Kebort.

Mezi okamžitou možnost obrany zákazníka patří i čtrnáctidenní ochranná lhůta po uzavření smlouvy a do patnáctého dne po zahájení dodávek, ve které může spotřebitel od smlouvy odstoupit bez sankcí. „Pozor však, že jde pouze o distančně uzavřené smlouvy. Nicméně jde-li o smlouvu distanční a zjistí-li spotřebitel krátce po podpisu, že udělal chybu, odstoupení v této ochranné lhůtě je posledním rychlým a snadným řešením. A nehovoříme jen o fixaci, odstoupení je v těchto případech ,bez udání důvodů‘,“ dodal Kebort.