Havlovo jméno se stalo komoditou, on sám za to nejspíš nemůže

Václav Klaus výsledek letošních voleb do sněmovny hodnotí tak, že až tyto volby jsou plným vítězstvím Václava Havla. Uplynulo deset let od Havlovy smrti, dost času podívat se na to, jak se s jeho odkazem zachází, co se z něj stalo a nakolik sedí bonmot jeho nástupce na Pražském hradě.

Že zakladatelskou figurou České republiky je Václav Havel a nikdo jiný, o tom už není pochyb, a to i přesto, že tento stát věcně vzato nezaložil Havel, ale Klaus. Vznik republiky 1. ledna 1993 byl však plynulým pokračováním listopadu 1989, začátku všeho, v čem žijeme. Havel je náš uvaděč do současnosti.

Když se dnes někdo hlásí k Václavu Havlovi, chce se tím především přihlásit k zásadám demokracie a svobody. To druhé je případnější, Havel totiž ve svých stěžejních letech nebyl vždycky zastáncem klasické parlamentní demokracie, v jaké žijeme dnes. Esej Moc bezmocných z roku 1978 obsahuje explicitní věty, z nichž je vidět, že autor si nepřeje obnovu předúnorového systému politických stran a místo toho načrtává systém, v němž dění ovlivňují občanské iniciativy pod vedením charismatických lídrů. Co je ovšem platné pro celý Havlův život, je osobní nasazení pro svobodu a v tom i různé menšinové, v danou chvíli třeba iritující názory.

Klaus měl ovšem na mysli něco jiného. Tohoto prezidenta trápí, jak pět stran, které vytvoří naši příští vládu, vidí postavení České republiky ve světě. A ano, pozdní Havel, řekněme od konce 90. let, byl rostoucí měrou internacionalista, dnes by se řeklo globalista. Jedna věc je členství v NATO, jehož první vlnu rozšíření si Havel ne zcela neprávem připisoval jako svou hlavní zásluhu v politice. Jiná věc byla podpora intervencionistické politiky Bílého domu. Havlova bezpodmínečná podpora tu zpočátku mohla vypadat racionálně, protože jí předcházela nejen studená válka, ale i masakry v Bosně z poloviny 90. let.

Avšak nejpozději invaze do Iráku je dvojtečkou, za níž následují statisíce mrtvých a katastrofální rozvrat Iráku a vůbec Blízkého východu. My se můžeme utěšovat, že role České republiky a našeho prezidenta tu nebyla směrodatná, to jistě nebyla, ale nebyla ani nulová. George W. Bush o jeho veřejnou podporu před začátkem invaze velmi stál.

Celý text najdete na EchoPrime nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.