„Musíme před těmi idioty zachránit mládež. Nejvyšinutější je hnutí za práva translidí“

Echo připravilo knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na důležité otázky začátku 21. století. Jednou z nich je i spisovatel a konzervativní aktivista Douglas Murray, publikující v týdeníku Spectator, jehož nejúspěšnější fáze byla spjata se jménem Borise Johnsona. Murray je otevřený homosexuál, označuje se za neokonzervativce a křesťanského ateistu a je autorem knihy Šílenství davů. „Po brexitu a po Trumpovi se jistá část levice rozhodla nandat to veřejnosti tím, že vítěznou většinu bude popisovat jako rasisty, sexisty, mizogyny, homofoby,“ říká v rozhovoru pro Echo.

Jsou dnešní kulturní nebo sociální války v něčem jedinečné, nebo už Západ v moderní historii srovnatelné pobláznění zažil?

Nová je divokost až zuřivost, s níž byla tato témata obklopena. Sociální sítě. Jinak samozřejmě fenomén iracionálního davu dobře známe z historie. Ostatně jsem si jméno pro knihu vypůjčil od skotského novináře Charlese Mackaye. Ta jeho se jmenovala Pozoruhodné lidové klamy a šílenství davů. Vyšla roku 1841. Jinou zásadní knihu o chování davu vydal Elias Canetti, Masu a moc. Každý jsme schopen identifikovat dav, ale skoro nikdo si nejsme vědomi, pokud jsme sami jeho součástí.

Kdy tato nová sociální hnutí získala význam, kdy to všechno nabralo tu neuvěřitelnou rychlost, jíž jsme dnes svědkem?

Tak vysoké tempo nabrala v končícím desetiletí. Když se nedaří ekonomice, roste zájem o špatné názory a špatnou ideologii. Máme to vypozorováno i historicky. Po finanční krizi roku 2008 se nevím proč předpokládalo, že tentokrát ta vlna přejímání špatných návodů nepřijde. A skutečně žádná krajně levicová hospodářská politika nepřicházela. Ovšemže nakonec ta špatná vlna přišla, jen přišla z nečekaného směru. Po finanční krizi se hnutí za sociální spravedlnost a intersekcionalismus, která se do té doby ochomýtala kdesi na okraji hlavního proudu, elegantně začlenila do hlavního proudu. Posledních pět roků jsme svědky plošných kampaní na sociálních sítích proti těm, kdo se odchýlí od nové ortodoxie.

Čím to, že se to hnutí při vší své bizarnosti ještě nevyčerpalo, nezastavilo, ani aby aspoň chytilo dech?

Zvlášť v anglosaském světě můžeme poslední zhruba tři roky pozorovat takzvanou reakci na reakci. Po brexitu a po Trumpovi se jistá část levice rozhodla nandat to veřejnosti tím, že vítěznou většinu bude popisovat jako rasisty, sexisty, mizogyny, homofoby. Ne že by tyhle hůlčičky nebyly k dispozici už předtím, ale poslední tři čtyři roky se o ně opírají obzvlášť rádi.

Kdybyste si musel vybrat, která z těch jednotlivých kulturních válek je nejvíc vyšinutá?

Nejvyšinutější je hnutí za práva translidí. Taky je historicky nejnovější. Snaží se nám vnutit, že u pohlaví neexistují žádné jistoty. Přičemž to tvrdí lidé, kteří pro svou vlastní hypotézu sami žádný pevný základ nemají, kteří nesnesli důkazy, že by lidská mysl a tělo spolu spolu mohly v tolika případech nesouviset. Z ideologie trans se stalo dogma v rekordně krátkém čase. Toto hnutí zastrašuje širokou veřejnost, aby sdílela jejich naprosto krkolomné představy. Co jiného než šikana je, když policie buzeruje lidi, kteří nepoužili správné zájmeno pro někoho, kdo si usmyslel, že je opačného pohlaví, než jakému napovídá jeho fyzický zjev? Já jsem pro účely své knihy mluvil s několika lidmi, kteří v útlém věku v transhnutí uvázli, a pak pro ně nebylo lehké se vymanit. Transkampaň je nejvyšinutější i proto, že šikanuje společnost, aby přijala a podporovala lékařské experimenty prováděné na dětech. Jinak ovšem hnutí, které má na svém kontě nejvíc obětí, je feminismus čtvrté generace. Těm se podařilo vztahy mezi pohlavími zmilitarizovat do té míry, že mladý heterosexuální muž se opakovaně ocitá v postavení, které známe z šachů. Musíte táhnout, bohužel v tu chvíli neexistuje tah, jímž byste své postavení mohl zlepšit.

Celý rozhovor Daniela Kaisera s Douglasem Murrayem si můžete přečíst v knize Proměny světa, kterou vydává Echo. Můžete ji výhodně získat zde.

Níže najdete seznam všech osobností, se kterými jsme rozhovory vedli. Kniha je také koncipovaná jako ojedinělý dárek.

Orientace

ROGER SCRUTON, filozof
DOUGLAS MURRAY, spisovatel a aktivista
TIMOTHY SNYDER, historik
EDWARD LUCAS, novinář a spisovatel
GEORGE FRIEDMAN, odborník na národní bezpečnost a geopolitiku
ROD DREHER, spisovatel
MATTHIAS BURCHARDT, antropolog
ALAIN FINKIELKRAUT, filozof
PASCAL BRUCKNER, spisovatel a intelektuál
GUY SORMAN, ekonom a filozof
ALAIN DE BENOIST, filozof
IVAN KRASTEV, politolog
MANFRED SPITZER, psycholog a neurolog
PAUL RUSESABAGINA, aktivista

Evropa, Izrael a islám

ŠMUEL BAR, specialista na radikální islám
DANIEL SCHUEFTAN, akademik
PAUL LENDVAI, spisovatel a komentátor
JIŘÍ HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, podnikatel a diplomat
PAWEL SPIEWAK, ředitel Židovského historického institutu ve Varšavě
ANDRZEJ NOWAK, historik
DANIEL PIPES, historik
TOM HOLLAND, historik a spisovatel
JOHN O’SULLIVAN, spisovatel a komentátor
ROBERT GERWARTH, historik
DANIEL HANNAN, poslanec Evropského parlamentu a intelektuál
SEYRAN ATESOVÁ, bojovnice za lidská práva

Český svět

DOMINIK DUKA, arcibiskup
JIŘINA PREKOPOVÁ, psycholožka
MARTA KUBIŠOVÁ, zpěvačka
KAMILA BENDOVÁ, matematička
PETR ČORNEJ, historik
JOSEF KOUTECKÝ, lékař
JAROSLAV RÓNA, sochař a malíř
DEBORAH TIGRIDOVÁ, lékařka
ROBERT KVAČEK, historik
STANISLAV KOMÁREK, biolog
JIŘÍ BARTOŠKA, herec a prezident festivalu
MICHAL PULLMANN, děkan Filozofické fakulty UK
JAROSLAV VRZALA, veterán protikomunistického odboje
PAVEL KOLÁŘ, fyzioterapeut
JAN PIRK, kardiochirurg
KAREL SCHWARZENBERG, politik
ONDŘEJ FOUS, zahradník
JAN MACEK, akademik
RADKIN HONZÁK, psychiatr a spisovatel
PETR PITHART, politik a esejista

Rusko a my

VIKTOR JEROFEJEV, spisovatel
PETER POMERANTSEV, novinář a spisovatel
MARK GALEOTTI, analytik
VLADIMÍR BUKOVSKIJ, disident