SPD by neměla být pro arcibiskupství problém, horší by byli Piráti, říká kandidát z okolí Duky

Překvapivá kandidatura Josefa Nerušila, blízkého spolupracovníka kardinála Dominika Duky, coby lídra SPD v Praze vzbuzuje otázky, zda to nepoškodí arcibiskupství a pověst katolické církve. Nerušil, který tam působí v oboru komunikace a dále je radním Českého rozhlasu, v rozhovoru pro Echo24 oponuje, že problémem pro arcibiskupství by podle něj mělo být, kdyby kandidoval za Piráty. Ti jsou podle něj „v rozporu s katolickou morálkou“. Na SPD oceňuje mimo jiné disciplínu.

V politice jste se dosud neangažoval, co vás přivedlo na myšlenku do ní vstoupit a právě za SPD, která je vnímána jako krajní strana s extrémistickými názory?

Kolem politiky jsem se pohyboval už delší dobu, na arcibiskupství se politika nedělá, takže člověk musel operovat různě ve skrytosti. Neznamená to, že nepotřebujete někde formulovat svoje zájmy, něco domluvit. Motiv byl takový, že jsem byl před rokem zvolený do Rady Českého rozhlasu, tam už člověk začne dělat nějakou svou osobní politiku, já se tam zaměřil zejména na otázku vyváženosti a objektivity ve zpravodajství. Na to konto si mě povšimli v SPD, protože, aniž bych to tak mínil, výsledky analýz byly takové, že člověk musel stát na straně SPD. To vám v dnešní době příliš chvály nevynese, i když máte třikrát pravdu. Asi si mě na tomto základě všiml Tomio Okamura a oslovil mě před několika týdny, jestli bych se chtěl vydat cestou spolupráce.

Oslovil vás přímo předseda Okamura?

Byl tím, kdo mi to první sdělil. Ale debatovala se pražská kandidátka, byly tam nějaké návrhy, více variant, někdo do toho přinesl, že bych mohl být taky zajímavé jméno, protože hledali do Prahy profilově někoho spíše kulturněji založeného, mladšího.

Co byste chtěl ve sněmovně prosazovat?

Mně se předně líbí program, ten jsem si přečetl několikrát a není tam nic, s čím bych se vyloženě neztotožňoval. Druhá věc, která mě přesvědčila, je, že v SPD umí dělat politiku. Dělají ji velmi dobře, jednotně, disciplinovaně. Navenek se to podává tak, že je to podnikatelský subjekt, je tam autoritativní řízení a tak dále, ale pokud chcete mít fungující stranu, nějaký minimální požadavek disciplíny tam musí být. Aby to pak nevypadalo jako u stran, kde jeden hlasuje tak a druhý onak a nikdo předem neví, jak to hlasování dopadne.

Neměla by ve stranách fungovat určitá pluralita?

Samozřejmě, v SPD, co jsem poznal, se vede debata na klubu, můžeme se tam pohádat, ale pak je potřeba dospět k nějaké společné pozici.

Jsou tu ale například bývalí členové, kteří tvrdí, že je ta strana autoritativně řízená zejména panem Okamurou.

Já se tam vždycky setkal s diskuzí. Vím i od lidí, s kterými se bavím a jsou okolo, že si na to nijak zásadně nestěžují. Co se týče paní (nyní poslankyně za Trikolóru) Hyťhové a pana (bývalého místopředsedy pražské SPD) Vašíčka, je tam důvod nějakého resentimentu.

Máte osobní zkušenost s předsedou Okamurou či místopředsedou Radimem Fialou?

Pana Fialu jsem viděl dvakrát, s panem Okamurou, když odmyslím společenské akce, kde jsme se potkali a podali si maximálně ruku, jsem se setkal před volbou do rady, když jsem mu šel prezentovat, proč by mě měli podpořit.

Váš kolega Romuald Štěpán Rob vaši kandidaturu popsal tak, že je ta strana v současnosti lidsky málo přijatelná a vaší kandidaturou se snaží „kultivovat“, aby byla přijatelnější pro více lidí. Vidíte to tak?

Nevím, jak to Otec Rob myslel, ale fakt je ten, že co v SPD probíhá, je jakási forma profesionalizace. Schválně si srovnejte hudební klip, který měli před volbami 2013 s Evou a Vaškem a současný s Petrem Kolářem. To je kvalitativně úplně jiná liga. Souvisí to také s tím, že má SPD hodně silný záběr u určitého segmentu společnosti, který se zabývá bezpečností, zahraniční politikou, sociální oblastí, je to dané tématy, které se oni snaží komunikovat s veřejností. Ale potřebují rozšířit tým o někoho, kdo dokáže vést dialog v kulturní politice, kdo se orientuje v médiích. Když hledali lídra pro pražskou kandidátku, měli tohle na paměti.

Část společnosti vidí SPD jako extremistickou, třeba za zveličování tématu migrace. Nebojíte se, že to může negativně dopadnout na obraz arcibiskupství?

Já třeba zase za extremisty považuji Pirátskou stranu a myslím si, že pro arcibiskupství by měl být daleko větší problém, pokud bych kandidoval za ně, protože prosazují politiku eutanazie, stejnopohlavních sňatků, rozšiřování práva na potraty, to je jednoznačně s katolickou morálkou v rozporu. Je k úvaze pro lidovce, jestli se s takovou stranou mohou skutečně po volbách spojovat, protože přeci jen to „K“ mají v názvu. SPD explicitně křesťanská není. Jestli arcibiskupství poškozuje snaha o obhajobu křesťanských hodnot, pak se zamysleme spíše nad pojmem arcibiskupství.

Nejde o otázku obhajoby křesťanských hodnot, ale kandidaturu za stranu, která je podle jiných neprosazuje a objevuje se například ve zprávě o extremismu ministerstva vnitra.

V té zprávě je to napsané lišácky. SPD podle metodiky ministerstva vnitra nelze považovat za extremistickou, ale jsou u ní dominující xenofobní prvky. Píše, že obsahuje určité xenofobní a nacionalistické prvky. Když člověk napíše zprávu o domácím násilí a napíše tam o Frantovi, který chodí často na pivo a má tendenci se stát alkoholikem, někdo to může interpretovat tak, že je násilník. Přitom je to člověk, který si dá po práci pár piv.

Křesťané podle vás začínají hledat alternativu k lidovcům a nejčastěji přechází k SPD. Z čeho vycházíte?

Jsou dva zdroje. Jednak je to můj pocit. Jsem ohlášený týden jako kandidát za SPD, do té doby člověk poslouchá, co se děje kolem a nakonec leckdo řekne, že je ta SPD stejně nejlepší. Jsou to lidi z kostela, lidi třeba i formálně vedení u lidovců. Pak to lze vyhodnotit analyticky. Podle posledního průzkumu by samotná lidovecká strana měla 3 %, pokud budeme vycházet z toho, že je tu nějakých 15 % lidí, kteří se hlásí k aktivnímu křesťanství, katolictví, musím se ptát, kde je těch 12 %.

Mohli přejít i jinam.

Mohli.

Budete v kampani otázku víry akcentovat?

SPD není strana křesťanská. Prostě obsáhla hodnoty, s kterými se křesťan může naprosto bez problémů ztotožnit a předpokládám, že to voliči takhle přečtou. Ale praporem víry rozhodně v kampani mávat nehodlám.

Máte podporu nějakých osobností z církve?

O podporu nikoho z církve usilovat nebudu. Nebudu usilovat ani o podporu kardinála Duky. Protože kardinál Duka není Tomáš Halík a je si vědom toho, že církev je apolitická. Vstupuje do určitých společenských debat, ale drží si jakýsi odstup od politiky.

Prosazovala podle vás SPD křesťanská témata, není to jenom tahák do kampaně?

Je to třeba návrh na určité procento domácích potravin v obchodech. Lidovci se kdysi profilovali jako agrární strana, dnes mají pocit, že to štěstí najdou ve městě. Ale nakonec otázka českých potravin je otázka českého venkova. To stejné, co se týče vystoupení SPD vůči úpravě pojmu manželství. Je to otázka podpory rodin s dětmi, zrušení superhrubé mzdy.

Lidovci ale také jasně staví proti zákonu o stejnopohlavním manželství.

V programu k tomu nemají dohromady nic jako koalice Spolu. Vždycky si kladu otázku, jak se k tomu postaví po volbách, když se budou spojovat s Piráty. Ti dali jasně najevo, že je to pro ně priorita.

Mluvil jste o profesionalizaci strany. Váš spolustraník Jiří Kohoutek, kterého v Pardubicích na kandidátce vystřídal znenadání exministr Jaroslav Bašta, tu profesionalizaci viděl značně kriticky.

Pan Kohoutek předně neměl být na prvním místě, napsal tam sám sebe a krajské kandidátky ještě prochází finálním schválením na předsednictvu. Tam mu bylo nabídnuto, že bude na druhém místě. On to neakceptoval. Byl tam problém, že se nechtěl dohodnout, tady v Praze bylo také více variant, nakonec se našlo řešení, že se na kandidátce objevil i pan (současný poslanec SPD) Jiří Kobza. Někdo tu schopnost politického řešení ovládá, někdo neovládá. Pan Kohoutek trval na tom, že musí být jedničkou jedině on, nechápe trochu, že je ta strana trochu i o šéfovi Tomio Okamurovi. Vracíme se k tomu, že se očekává, že člověk upozadí svoje osobní zájmy před zájmy strany a programu.

Vy jste členem Rady ČRo, SPD se skloňuje i v souvislosti s Radou České televize. Tam v poslední době rozvířila vody další osoba z katolického prostředí, radní Hana Lipovská. Jak se na její působení díváte?

Tam je to otázka předně konfliktu mezi radou a ředitelem Dvořákem. Předpokládá se, že by měl ředitel veřejnoprávní instituce s radou spolupracovat. Pan Dvořák se rozhodl, že to dělat nebude a to je podle mě špatný přístup. Kazí si tím zbytečně výsledky své práce, já ho považuji co se týče rozvoje České televize za nejlepšího ředitele. Vytáhl ji, pozdvihl, dal ji moderní kabát. Přes své manažerské úspěchy se ale nedokázal vypořádat s angažovaností zpravodajství a publicistiky, selhal v komunikaci s radou, tedy se zástupcem veřejnosti, a tudíž by měl odejít. Druhá rovina problému je, že televize má ze zákona nějaké povinnosti, rada nějaké možnosti, řekl bych, že k tomu paní Lipovská občas přistoupila hodně expanzivně. Na druhou stranu, coby radní má právo se ptát a já u ní zatím neviděl žádnou chybu, přešlap, který by udělala vůči své pozici v radě nebo vůči veřejnoprávní televizi. Hodně se to nafukuje.

Možná je to tím, co jste naznačil, že zvolila značně důrazný postup.

Je otázka, kdyby se ze strany rady postupovalo diplomatičtěji, jestli by ty vztahy narušeny nebyly. Ale to už je takové kdyby. Ty vztahy jsou tam špatné a není to dobré pro nikoho, ani pro televizi, radu, ani pro parlament a pro společnost.

Velkým tématem je v současnosti očkování, jak se k němu stavíte vy? Nechal jste se naočkovat?

Já zatím ne. Byl jsem u paní doktorky, ta mi vzala krev a řekla, že mám dobré protilátky a nemusím to zatím řešit. Neřeším to, spíš mě přestává bavit se testovat. Covid jsem měl, ale s velmi zanedbatelným průběhem. Z tohoto pohledu se cítím zdravý, dávám zatím přednost zasloužilejším či těm, kteří si to více přejí, až přijde můj čas, přijde můj čas. Ale nejsem Antivaxx.