AD: Tak jsem zrovna k té slavnosti přijel

NÁZORY ČTENÁŘŮ

AD: Tak jsem zrovna k té slavnosti přijel
Karel Havlíček Borovský Foto: Wikimedia Commons/portrét od Jana Vilímka
1
Názory čtenářů

Zdeněk Zacpal

NÁZORY ČTENÁŘŮ: Je hezké, že Nakladatelství Lidových novin nyní soustavně a kriticky vydává v šesti svazcích korespondenci Karla Havlíčka Borovského (1821-1856) a že samo ministerstvo vnitra se v roce 2013 konečně postaralo o publikaci velké havlíčkovské monografie Karla Kazbundy. To vše by nás však nemělo ukolébat a odvést pozornost od skutečnosti, že Havlíček sám si víc než na dopisech zakládal na svých básních a publicistice.

A zde mu dlužíme nejvíc: Samo poslední soustavnější vydání jeho „Politických spisů“ nákladem Jana Laichtera (již 1900-1903), natož výběr z jeho článků zavěšený na internetu nezahrnují ani všechny jeho známé novinové příspěvky. Autor těchto řádek tak musel docházet do detašované studovny Národní knihovny v Praze-Hostivaři, aby si mohl přečíst texty z více než 170 let starých výtisků „Slovana“. Bohemista Alexandr Stich (1934-2003) mimoto upozorňoval, že je zapotřebí soustavné práce, abychom rozpoznali a náležitě zpracovali další Havlíčkovy nepodepsané články zejména v Pražských novinách.

Havlíček je svébytný nejen jako básník a svobodymilovný hrdina. Coby politický myslitel se co do hloubky analýz a brilantního zpracování témat své, ale vlastně i naší doby, dá srovnávat s Alexisem de Tocquevillem (1805-1859), jehož život a osud ostatně vykazuje celou řadu nápadně podobných rysů. Zatímco však Tocqueville analyzoval svobodnou společnost a s předstihem upozorňoval na ty aspekty společenského a technologického vývoje, které nahrávají nepřátelům politické svobody, Havlíček důsledněji vyhledával a analyzoval ty myšlenkové struktury, návyky a společenské praktiky, které svobodnému myšlení a jednání brání. I nejdelší příslušný Havlíčkův spis, Epištoly kutnohorské o 110 stranách, vyšel knižně naposledy v roce 1949.

Francouzi, kteří mají originálních myslitelů víc, již vydali nejen všechny publikované Tocquevillovy spisy, ale v kompletním vydání u Gallimarda ve 30 svazcích (1951-2021) i valnou část Tocquevillovy soukromé korespondence. Kéž bychom se jim v péči o vlastní dědictví, v tomto případě o odkaz největšího českého novináře, vyrovnali!