Dnes naposled. Praha se loučí s hranatými tramvajemi T6. V ulicích jezdily čtvrtstoletí

Tramvaje typu T6 z pražské továrny ČKD navázaly na legendární model T3 ze 60. let minulého století, nikdy se ale nedočkaly jeho slávy ani rozšíření. Jejich hranatý design byl poplatný éře vzniku a v době, kdy dopravní podniky ve světě hromadně zaváděly nízkopodlažní modely, do nich museli cestující nadále nastupovat po několika schodech. V Praze nakonec přesto vydržely jezdit celé čtvrtstoletí, první pasažéry svezly v listopadu 1995 a definitivně se s nimi dopravní podnik rozloučí dnes.

Když v polovině 90. let Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) přebíral první z celkem 150 vozů T6A5, znamenalo to pro cestující výrazné zlepšení. Dočkali se například modernějšího interiéru jako polstrovaných sedaček (později se kapacita sezení zvýšila o třetinu, když se na pravé straně vozu začala dodávat dvě sedadla vedle sebe) nebo výkonnějšího větrání. Změnil se také způsob vytápění, místo vyhřívaných sedaček jako měla T3 bylo řešeno průduchy ve stěně vozu u podlahy.

Na novinky si museli zvyknout také řidiči, asi nejvýraznější byla změna ovládání tramvaje, místo tradičních pedálů se pro jízdu i brzdění vozu používá páka, umístěná na pultu vlevo od sedadla. Modernější byla také elektrická výzbroj tramvaje, i pro laiky byla viditelná velká spřáhla, tramvaje také mohou být navzájem propojené nejen kvůli ovládání, ale také pro napájení z troleje. Na rozdíl od typu T3 tak v případě dvouvozové soupravy stačí, když má pantograf vytažený jen jeden vůz.

Nejviditelnější změnu znamenal vnější tvar, místo oblých tvarů typu T3 z pera Františka Kardause přišly hranaté linie. Ty už ovšem nebyly v půlce 90. let novinka ani ve výrobním programu ČKD, ani v pražských ulicích. Hranaté tramvaje se vyráběly už od začátku 70. let, kdy smíchovská továrna přišla s prototypem T5. Jak píše Robert Mara v knížce Tramvaje unifikované typové řady T5, na designu se podílel i Kardaus, musel se ovšem přizpůsobit možnostem socialistického hospodářství.

Jedním z modelů navazujících na nakonec nikdy nevyráběnou „té pětku“ byla totiž oboustranná kloubová tramvaj KT8D5, která se v ulicích hlavního města tehdejšího Československa jako prototyp objevila už v roce 1985 (sériové kusy byly dodávány mezi roky 1986 a 1990). Novější T6A5 se ovšem od tohoto modelu lišila, a to nejen tím, že nemá kabinu řidiče na obou stranách. Pražské „té šestky“ dostaly například odlišný šedo-červeno-bílý nátěr a také jiný typ dveří.

Už před Prahou se tramvaje T6A5 objevily v Bratislavě (1991) a Košicích (1992), prvním českým dopravním podnikem, který typ převzal, se pak stal v roce 1994 ten ostravský. Pátým městem, které „té šestky“ koupilo jako nové, bylo Brno. Do moravské metropole nakonec zamířila i značná část z vozů, jež vyřadil DPP. Ještě na jaře 2019 bylo v provozu v pražských ulicích na 30 kusů T6A5, pak ale přišly další prodeje a kromě tří muzeích tramvají zůstávala jen poslední provozní pětice.

Na rozdíl od „té trojek“ – ale i oboustranných kloubových „ká té osmiček“ – se pražské vozy T6A5 nikdy nedočkaly rekonstrukce, i kvůli tomu se jejich služba v hlavním městě nachýlila ke konci. DPP k jejich vyřazení mohl dovolit díky tomu, že disponuje jak zásobou rekonstruovaných T3 (přes 380 kusů), tak moderním vysokokapacitním nízkopodlažním typem 15T (firma jich nakoupila 250). Dále má skoro pět desítek modernizovaných KT8 a přes 50 nízkopodlažních 14T.