Česko nezvládne v dalších čtyřech letech po příštích volbách srovnat české mzdy s německými. Potřeba je ale pokračovat v přibližování. V pořadu Partie televize ...
Prezident Zeman žádá hlavy ministra zdravotnictví a předsedkyně Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) jako trest za obstrukce při povolování vakcíny Sputnik do České republiky. To, že prezident k věci přistupuje svým křiklavým stylem, že u toho zjednodušuje (oběti nenaočkované Sputnikem nejspíš teprve zemřou), nic nemění na podstatě věci. Je zřejmé, že ministerstvo zdravotnictví se vymlouvalo a vymlouvá na Evropskou lékovou agenturu, tváří se, že bez jejího souhlasu nemůže vakcínu schválit, ačkoliv mezitím jiné členské státy EU – Maďarsko, Slovensko, brzy možná i Rakousko – ukázaly, že může. Šéfka SÚKL už před měsícem výmluvně ukázala na ministerstvo zdravotnictví, které jediné má právo udělit výjimku.
Věcné námitky ke Sputniku už nejsou uplatňovány od otištění prozatímní studie v časopise Lancet, která Sputnik staví na úroveň západních vakcín. Je fakt, že Rusové zatím neuměli vyrobit dost ani pro vlastní lidi, ale jednak umějí prodávat licenci, jednak pro ně začne vakcínu masově vyrábět konsorcium jihokorejských firem. Rusko si je pak bude samo prodávat, mimo jiné právě do Maďarska. Na licenční výrobě se už s Rusy dohodla tento týden i jedna italská firma.
V takové chvíli může velká část odporu k ruské vakcíně spočívat už jen v jakémsi obecném, civilizačním postoji Od Ruska co nejdál, případně K Bruselu co nejblíž, případně v odporu k Miloši Zemanovi. To včera předvedli někteří hejtmani, když se jménem obyvatelstva svých krajů Sputniku demonstrativně zřekli. Pokud Zeman hraje proruskou hru, je záhada, proč s ním tito lidé chodí do střetů, které věcně nelze vyhrát. Nákup Sputniku by neměl žádné geopolitické následky. Když nevznikne závislost jedince na vakcíně, nevznikne ani závislost na jejím dealerovi. Ten demonstrativní odpor nedává věcně žádný smysl.
Autor má pracovní hypotézu: potřeba vymezovat se vůči Rusku, která je tak hluboká, že ji nelze odložit ani za takhle mimořádné krize, je podvědomým projevem třídního boje. Souslovím třídní boj se tu nemyslí boj pracujících proti buržoazii nebo parazitující šlechtě, ale vztah „elit“, těch, kdo u nás zaplňují veřejný prostor, k lidem, které tuší pod sebou. Je to způsob, jak si potvrdit svou převahu nad konzumenty bůčku a piva Argus kupovaného v akci v Lidlu, nad lidmi, kteří místo aby se nechali vzdělávat Českou televizí, riskují rozum u dezinformačních webů. Před prezidentskými volbami pak hromadně podléhají řetězovým e-mailům, účinným tak, že v posledních prezidentských volbách úplně dokázaly vymazat kouzlo osobnosti Jiřího Drahoše.
Autor neskrývá, že se tu pokouší aplikovat na české poměry postřeh britského autora Brendana O’Neilla. Ten na serveru Spiked vysvětluje aktuální aféru kolem Harryho a Meghan, která se stává nedotknutelnou poté, co se prohlásila obětí rasistického bulváru, jako způsob, jak dnes příslušník elit může beztrestně ohrnout nos nad nižšími třídami. U nás bychom stejnou tendenci našli i jinde než jen v případě Sputnik V. Je tu bizarní spor o lék ivermektin, který naše elity a „elity“ automaticky přivítaly s posměchem a despektem. V sobotu na Novinkách vyšel zajímavý text šéfredaktora deníku Právo Zdeňka Porybného určený redaktorům České televize, kteří se – soudě z jeho textu, rozhodli posmívat se mu, že na první straně Práva vycházejí texty o ivermektinu, že Porybný dává hlas lékařům z Fakultní nemocnice sv. Anny v Brně, kteří lék s úspěchem nasadili pacientům s těžkým průběhem covidu. Že zrovna komunistický zástupce šéfredaktora Rudého práva bude muset dnešním veřejnoprávním redaktorům připomínat, co znamená pluralita ve zpravodajství, je smutným vysvědčením této doby.
Odečteme-li lékaře a pacienty, kteří toto parazitikum předepisovali, respektive dostávali, a pár dalších lidí, nevěděli jsme o vlastnostech ivermektinu donedávna nikdo nic. Což redaktorům Newsroomu a mnoha jiným nebránilo v tom, aby zájem o tento lék zkarikovali jako hobby poslance Volného a jemu podobných. Zdůrazňovali, že o účinnosti ivermektinu proti covidu ještě nevznikly velké studie, opomíjejí, že lék prokazatelně neškodí, a pokud některým pacientům pomůže, bude to nejspíš lepší než nezkoušet nic a čekat ve svých bytech odevzdaně na tu správnou vakcínu.
Autor této poznámky se několik měsíců trápil záhadou, proč skepse k zavírání společnosti a lockdownům přichází spíš zprava, přičemž ji neformuluje tolik ekonomická, „neoliberální“ skupina, ale spíš kulturní konzervativci. Každý asi zná lidi z levého i pravého tábora, kteří do takového vzorce nepasují, přesto to zhruba platí: u nás, v Anglii, v Německu, v Americe… Záhadně to působilo i proto, že distanční výuku víc odskáčou děti z chudších rodin, inflace dopadne spíš na nájemníky než na majitele nemovitostí, zpřetrhání světové ekonomiky vrhne do chudoby stovky milionů lidí v rozvojovém světě.
Možná je vysvětlení v tom, že tady nejde o střet levice a pravice, ale domnělých elit a domnělého plebsu. Elity dnes tíhnou doleva, což je pouze shodou okolností. Když už si nějaký výklad této pandemie osvojily a rok svých životů věnují šíření evangelia, nebudou jim do toho mluvit nějací trhani. Sputnik, ivermektin, dokonce prostá námitka, že v respirátorech se hůř dýchá, mají smůlu.
00:01
