Tajemný případ z Karlova mostu

Na případu s tajemně zmizelým (umytým) graffiti na pilíři Karlova mostu je nejpodivnější, že těch případů není víc. Že se nestane častěji, nejlépe každou chvíli, že se něco prostě jen tak neopraví, neumeje, nedá do pořádku. Třeba že se lidi neseberou a nenatřou oprýskané zábradlí anebo aspoň posprejovaná domovní vrata, nezametou pořádně chodník před svým domem, neumyjí jen tak pro radost zaprášené rolety a parapety, nevysázejí kytky na kousku hlíny, kde předtím byly jen vajgly. To se v poslední době občas děje, říká se tomu urban guerilla a často je u toho hned úřad, protože se porušil nějaký předpis.   

Nyní se tedy bude vyšetřovat, že si někdo dovolil během noci umýt čmáranici na Karlově mostu. Už teď úřední expert usoudil, že to nebylo odborné. Odbornost začíná od pěti odborných posudků, několika desítek tisíc korun a asi pěti týdnů, kdy se to mělo odstraňovat. Kámen vypadá, jako by ho někdo umyl, což je asi špatně. Po Praze jsou stovky čtverečních metrů posprejovaných kamenů, což odborníky nechává chladným, nad umytým kamenem na Karlově mostě kroutí hlavou. Takhle se to přece nemá dělat, to není podle předpisů, to by pak mohl dělat každý – a to nemůže, protože na to je přece předpis! 

Ano, na všechno je předpis, což způsobuje, že město vypadá, jako kdyby na něm nikomu nezáleželo. Nemá cenu se o něj starat, protože na to jsou předpisy a úřad. Kdyby někdo chodil po ulicích a umýval špinavé výklady a zašlé partery, asi by ho za chvíli úřad sebral, protože to nedělá předpisově. Předtím by si ovšem asi i obyčejní lidé ťukali na čelo, co je to za blázna, vždyť na to je úřad, do toho se nemá člověk co plést. Mám pár takových zkušeností, nabídl jsem třeba v jednom obchodě ve Spálené ulici, že jim umyju léta nemytou garnýž, udělal jsem to, od té doby chodím noviny kupovat jinam. Sleduju, jak nevlídná paní chodí s koštětem naší ulicí a předstírá, že zametá chodník, což ale dělá tak, že tam většinu nepořádku nechává, aby měla důvod přijít zas. Když jsem ji zdvořile požádal o koště a předvedl, jak to lze zamést všechno a pořádně, urazila se a už se nezdravíme. V právu je nepochybně ona, protože existuje jakýsi předpis, že zametat se má jen náznakově, protože jednou za čtvrt roku se prý uklízí důkladně strojem. A kdyby se zametalo pokaždé pořádně, kam bychom přišli?

Tahle úřadová a předpisová mentalita dusí přirozený zájem lidí o prostor, ve kterém žijí. Představa, že by se někdo sám začal o město starat, je pro takové duševní naladění kacířská. Co bych se staral já, na to mám přece odborný úřad! A ten se v dobré kafkovské tradici stará především o sebe. Což v případě tajemného zmizení mostní čmáranice je demonstrováno dokonale. Tak příště pozor, abyste něco nespravili bez dozoru úřadů. Přijdou si pro vás z úřadu. Ani se nenasnídáte.