Láska za časů internetu. Bez tradičních metod seznamování nepůjde

Problémy s hledáním partnera jsou nejspíš staré jako lidstvo samo. Ve snaze najít toho pravého, minimalizovat trapnost a maximalizovat své šance se hledači lásky nikdy neostýchali využívat nové technologie. První doložená žádost o seznámení v tisku se objevila v roce 1695 v londýnském periodiku, ve kterém stálo: „Asi třicetiletý gentleman s dobrým vkusem hledá mladou dobrou ženu se jměním okolo tří tisíc liber.“ Osobní inzeráty se časem staly běžnou součástí novin. S nástupem internetu se randění rychle digitalizovalo. Roku 1995 byla v USA spuštěna první internetová seznamka Match.com. Nejnovějším trendem v seznamování je přesun na chytré telefony, který zahájila aplikace Tinder.

Match.com a jeho následovníci tvrdili, že se jim z romantiky podařilo udělat vědu. Návštěvníci těchto webů byli zavaleni formuláři, anketami a dotazníky, jejichž pravdivé vyplnění mělo vést za pomoci neomylných algoritmů k nalezení spřízněné duše. Hledání lásky se proměnilo v návštěvu daňového úřadu.

Revoluční změna nastala v roce 2012, kdy byl spuštěn Tinder, který dosavadní teorii internetového seznamování naprosto převrátil. Osekal potřebné informace na minimum, po uživatelích vyžadoval pouze jméno, věk a fotografii. V aplikaci si pak mohou lidé prohlížet profily ostatních a potáhnutím doprava vyjádřit zalíbení, potáhnutím doleva naopak kontakt odmítnout. Pokud se dva lidé sobě vzájemně líbí, Tinder mezi nimi vytvoří takzvané „propojení“ – a oni mohou mezi sebou začít chatovat; zbytek je už jen na nich.

Tinder byl rychle odsouzen moralisty jako povrchní zábava pro ješitné, kterým záleží pouze na vzhledu. Firma se tomuto nařčení přirozeně bránila. Začala poukazovat na to, že podle interních výzkumů jsou lidé schopni z jedné fotografie vydedukovat mnohé. Snímek chlápka v hospodě s přáteli vysílá jiné signály než momentka z pláže se psem. Společnost taktéž tvrdila, že vrací seznamování ke kořenům. „Kdy jste naposled vstoupil do baru a někdo vám řekl: Promiňte, můžete vyplnit tento formulář a my vás poté propojíme s ostatními zákazníky?“ vysvětloval firemní filozofii pro New York Times spoluzakladatel Tinderu Sean Rad. „Takhle se v reálném světě neseznamujeme.“ Pokyn  „potáhni doprava“ (swipe right) jako vyjádření souhlasu se rychle stal součástí výraziva americké mládeže, dokud jej málem nezahubila Hillary Clintová, která použila „Swipe right for Hillary“ jako jeden ze svých volebních sloganů.

Ať už je byznysmodel Tinderu povrchní, nebo ne, je jisté, že má velmi dobré finanční výsledky. Počet uživatelů se odhaduje na padesát milionů. Mateřská společnost Tinderu Match Group, mimochodem tvůrce původní seznamky Match.com, ohlásila za rok 2017 příjmy ve výši 1,3 miliardy dolarů. Samotný Tinder inspiroval řadu napodobitelů. Feministický Bumble, ve kterém je první krok vždy na ženě, Hinge, který se tváří jako méně povrchní verze Tinderu tím, že nutí lidi do plnohodnotných konverzací, Badoo, které uživatelům ukazuje možné známosti v nejbližším okolí. Každá verze se snaží vymyslet rys, který by ji odlišil od ostatních. Tak vznikl Jswipe (Tinder pro Židy), BikersKiss (pro motorkáře), FarmersOnly (pro zemědělce), Ugly Bug Ball (pro ošklivky).

Milenci na jednu noc

Tinder a podobné aplikace si především mezi příslušníky starších generací vysloužily pověst seznamek na jednu noc. V jejich představách se dva uživatelé rychle propojí, následuje rychlá domluva a schůzka, po níž společníci zamíří do postele – a poté už se nikdy nepotkají. Data však ukazují jiný obrázek. Tradicionalisty by mělo potěšit zjištění, že páry, které se seznámily on-line, se braly rychleji, měly větší šanci, že manželství vydrží, a ve vztahu byly celkově spokojenější.

Hlavním problémem ale je na Tinderu se vůbec seznámit. V měsíčníku The Atlantic muž uváděný pouze jako Simon popisuje problémy, které představuje randění prostřednictvím Tinderu. Na každých asi třicet potáhnutí doprava měl pouze jedno propojení. Z žen, se kterými ho Tinder propojil, mu však odepsala zhruba každá desátá. A od navázání kontaktu je ke schůzce a k nějakému hlubšímu vztahu ještě daleko. To ukazuje, že k hledání partnera není Tinder nejefektivnější prostředek. Sociologická čísla to potvrzují.

Například na Tantanu, čínské obdobě Tinderu, muži olajkují 60 % ženských profilů, ženy pouze 6 % mužských. 5 % uživatelů se nikdy nepropojí, z drtivé většiny jde o muže. Podle dat firmy nejméně atraktivní ženy dostávají paradoxně zhruba tolik propojení jako nejatraktivnější muži. Pokud k tomu připočítáme fakt, že lidé sdílejí své nejlepší a náležitě upravené fotografie a že celkově se snaží navázat kontakt především s lidmi, kteří jsou, podle všeobecného konsenzu uživatelů, v průměru o 25 % atraktivnější než oni sami, vychází z toho, že Tinder a podobné aplikace jsou hlavně prostředek pro seznamování krásných lidí s krásnými.

Problémem je také Tinderem způsobená takzvaná gamifikace randění. „Svajpovaní“ nových profilů se pro uživatele rychle stává zábavou samo o sobě a uživatelům již nejde o seznámení. Hledání lásky se tak proměnilo v prohlížení rodinného alba. K tomu se ještě přidává faktor „přetížení volbou“, kdy lidé ignorují možná propojení, neboť se domnívají, že dalším potáhnutím najdou lepší, místo toho, aby se lépe snažili poznat jednoho člověka.

Nikdo už s nikým nespí

Problémy sehnat partnera však nemají jen lidé na Tinderu. Zdá se, že napříč Západem ubývá sexuálních vztahů. V osmdesátých a devadesátých letech rapidně klesal průměrný věk první sexuální zkušenosti a rychle stoupal počet těhotenství náctiletých. Vlády začaly bít na poplach, konzervativci žehrat na uvolněnou morálku, liberálové tlačit na sexuální výchovu ve školách. Britská vláda rozjela televizní kampaň, ve které byl naturalisticky zobrazen porod na školním hřišti. Se začátkem nového tisíciletí se však trendy začaly obracet. Společnost to nejdřív vítala, bylo to považováno za zdravý vývoj a znak toho, že mladí mají víc rozumu než jejich rodiče. Postupem času se však zdá, že situace se přehoupla do druhého extrému.

V generaci dnešních amerických dvacátníků je dvakrát větší počet sexuálních abstinentů než v generaci předešlé. V roce 2001 Američané ve věku 16 až 44 praktikovali sex více než šestkrát za měsíc. V roce 2012 ani ne pětkrát za měsíc. Klesající sexuální aktivitu obyvatelstva hlásí například také Británie, Finsko, Austrálie, Nizozemsko a Švédsko. Dřív se Západ smál „divnému“ Japonsku, kde vznikla celá komunita takzvaných „trávožroutů“, mladých mužů, kteří odmítají kontakt se ženami nebo honbu za tím, co považují za konvenční úspěch. Místo toho se věnují počítačovým hrám a komiksům. Nyní se zdá, že je to také budoucnost Evropy. V loňském prosincovém vydání The Atlantic vyhlásil, že vyspělý svět čelí sexuální recesi.

Experti se víceméně shodnou, že za touto recesí stojí klesající počet párů. Lidé žijící single jsou v průměru méně sexuálně aktivní než stálé dvojice. Na tom, co způsobilo boom singlů, se však vědci neshodnou. Za viníka bylo již označeno porno, počítačové hry, sexuální pomůcky, plasty způsobující sterilitu, internetové seznamky, ekonomická situace, vzrůstající deprese atd.

Díl viny jistě nese i novodobá puritánská morálka. Mileniálové přiznávají, že seznamování na veřejnosti, například v baru, je čím dál víc považováno za tabu, zvláště v éře MeToo. Každý flirt může být interpretován jako harašení, 17 % Američanů mezi 18 a 29 lety si myslí, že pozvání ženy na drink lze již považovat za obtěžování. Do této generace bylo také vtlučeno, že muž musí při každém kroku vyžadovat od ženy výslovný souhlas. Číst náznaky svého protějšku bylo při seznamování vždy složité. Teď navíc aby si člověk bral s sebou do baru právníka.

Tinder a podobné aplikace představují jisté řešení. Koneckonců základem propojení je oboustranný souhlas. Zdánlivě také odpadá riziko ztrapnění a nedorozumění. Jenže dlouhodobé seznámení je na Tinderu časově náročné s nízkou šancí na úspěch, zvlášť pro průměrně atraktivní (což je, přiznejme si, naprostá většina). Seznámit se tradičně se mladí odvažují čím dál méně. Takže Tinder kulturu singlů spíš buduje, než bourá.

Seznamka jako politická zbraň

Společnost Tinder si tento problém uvědomuje. Většina tradičních seznamek se chlubí svou schopností dávat lidi dohromady. Tinder v říjnu 2018 vydal tiskovou zprávu, ve které oslavuje život nezadaných. „Jako seznamovací aplikace s největší komunitou singlů je Tinder skvěle umístěn k pozorování nejnovějších trendů v randění,“ pyšně hlásí. Což je skoro, jako kdyby Anonymní alkoholici tvrdili, že díky svým zkušenostem jsou nejlépe povoláni k porovnávání kvality pivovarů. „Mladí nezadaní chtějí inkluzivitu, svobodu se vyjádřit a svobodu dělat si, co sakra chtějí se svými těly a se svou budoucností,“ pokračuje prohlášení. Co tedy všichni tito šťastní singlové dělají s aplikací, jejíchž smysl je tvořit páry? Na to tisková zpráva neodpovídá.

Pravda je, že uživatelé se mohou na Tinderu zabavit i jinak než jen hledáním partnera. Firma totiž každou chvíli spouští nějaký nový prospěšný projekt či kampaň. Před americkými prezidentskými volbami lidé ve vybraných šestnácti zemích mohli vyjádřit podporu Hillary Clintonové či Donaldu Trumpovi. Výsledky předznamenaly povolební drama a vyšetřování zahraničního ovlivňování. Globálně by totiž Clintonovou  volilo 73 % uživatelů, Trumpa 27 %. Jedinou zemí, kde by podle Tinderu neuspěla, bylo Rusko – tam by Trumpa volilo 71 %.

Tinder se také radostně pustil do řešení dalších společenských kauz. Lidé mohli jeho prostřednictvím posílat peníze charitám podporujícím ženy. Zavedl identifikaci s jakýmkoli pohlavím, neboť dvě jsou málo, a omluvil se všem, kterým někdy kvůli špatně uváděnému pohlaví smazal profil. Podpora LGBT je pro firmu samozřejmostí.

Občas se projeví i autoritářská stránka Tinderu. Po dohodě s ochránci přírody zakázal fotografie s tygry, jak a proč jim snímky škodí, však neuvedl. Závažnější je případ Nicka Vedoviho, který dostal doživotní ban poté, co se choval sprostě a sexisticky k několika jeho propojením. Na zakazování hulvátů má Tinder plné právo. Jazyk prohlášení je ovšem až orwellovský. „Musíš se hodně učit, Nicku. Vidím, že jsi studoval globální byznys a že jsi se zapojil do programu své školy pro mladé podnikatele a technologické manažery. Skvělá volba, protože nyní budeš muset hledat široko daleko, než najdeš někoho, kdo tě zaměstná,“ napsala Vedovimu v otevřeném dopise viceprezidentka Tinderu Rosette Pambakianová.

Kdyby se všichni uklidnili a přestali řešit nejnovější politické trendy, možná by si našli čas na poklidné seznámení u opravdového šálku kávy.