Robert Pelikán nás ještě musí dovést do transgenderového světa

Takže Robert Pelikán, ministr spravedlnosti ve vládě oligarchy, je sice na odchodu, ale přece jen po sobě zanechá historickou stopu. Tři týdny po aféře Feryna posílá jeho ministerstvo do připomínkového řízení návrh novely občanského zákoníku, v němž je podle zprávy serveru Česká justice obsažena výrazná liberalizace práv transsexuálů. Od ledna 2019 by pak i v České republice bylo možné přepsat si pohlaví, aniž by člověk podstoupil chirurgický zákrok nebo musel podstoupit cokoliv kromě návštěvy matričního úřadu, který mu přepíše pohlaví. 

Kromě toho by tato změna v dokumentaci měla být možná už od dvanácti let věku, od patnácti potom i bez souhlasu rodičů nebo zákonného zástupce. Tátu, mámu či pěstouna nahradí souhlas sexuologa. 

Pro ty z nás, kdo teď cítíme, jako by nám pod nohama zmizel další kousek světa, ve kterém jsme vyrostli, má ministerstvo připravený zdánlivě neprůstřelný argument. V jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) je od loňského roku verdikt, z něhož pro členské země Rady Evropy vyplývá povinnost práva translidí liberalizovat. Evropský soud se v kauze dvou transsexuálů z Francie usnesl, že změnu pohlaví nelze podmiňovat fyzickou změnou (chirurgickou operací), po níž je člověk sterilní. To, dodáváme my, znamená, že nemůže mít děti. Ve světě tekuté pohlavní identity, to by dodali oni, společnost nesmí trvat na tom, aby si žena, která pocitově dojde k tomu, že je muž, ze své identity nemohla vzít dovolenou a porodit.

Ještě hůř vypadá posunutí hranice na dvanáct, reálně ovšem na patnáct let. (Nejsme snad zatím v Americe, kde část pokrokových rodičů je už ve dvanácti letech dítěte pyšná na to, že vzalo vývoj do svých rukou.) Čeští patnáctiletí, šestnáctiletí, sedmnáctiletí by si tedy od příštího roku mohli sami změnit pohlaví bez souhlasu (a tím pádem klidně i bez vědomí) rodičů. Nádhera. 

A do tohoto krásného nového světa nás dokopává ministr Pelikán. Doslova dokopává, z verdiktu Evropského soudu pro lidská práva totiž nelze vyvozovat, že musíme upravovat legislativu hned teď. Nelze z něho vyvozovat ani to, že by český stát nesměl po adeptech na změnu pohlaví vyžadovat vůbec žádný (třeba mírnější) chirurgický zákrok. Nelze z něho vyvozovat, že by nesměl požadovat nic dalšího, například psychologické posudky, nebo stanovovat nějakou lhůtu, po kterou dotyčná osoba musí trvat na svém přání. Z verdiktu ESLP konečně nelze vyvozovat, že by se měl snižovat věk, odkdy bude možné si pohlaví přepsat.

Ve skutečnosti by se zákonná práva českých transsexuálů musela do souladu s judikaturou ESLP uvádět teprve tehdy, kdyby někdo, zřejmě nějaký český transsexuál, Českou republiku žaloval, že po něm k přepisu pohlaví žádá nepřijatelné věci. ESLP by musel rozhodovat znovu, je možné, že by rozhodl ve stejných intencích, v jakých loni odsoudil Francii. Už to je skandál, aby několik soudců bez veřejné a politické debaty měnilo tak elementární společenské normy. Teď je aktuálnější skandál, že se určití lidé v českém státním aparátu tváří, jako kdyby tu existoval automatismus pro všechny členy Rady Evropy, který ovšem neexistuje. Ti určití lidé pracují na Úřadu vlády, na ministerstvu spravedlnosti, mají krytí ministra v demisi, vytvářejí zmatek a v tom zmatku se pokoušejí radikálně přepsat zákon. 

Mimochodem, Rada Evropy sdružuje i Polsko, Ukrajinu, Rusko, Turecko. Chtěl bych vidět Roberta Pelikána, jak do kterékoliv z těchto zemí přijede a na odborném semináři tamní zákonodárce a odborníky přesvědčí, že ESLP jednou rozhodl a oni musejí co nejrychleji uzákonit scénář, v němž přijde patnáctiletý chlapec na úřad a z úřadu odejde jako patnáctiletá holka.