Apokalyptický rok 2020. Začal požáry v Austrálii, pokračoval BLM protesty a skončil s covidem

Když se řekne rok 2020, na výčet tragických a katastrofických událostí či smutných úmrtí by nestačily ani obě ruce. Pro internetové uživatele se letošek stal vděčným terčem hořkých vtipů a memů. A nešlo jen o pandemii covidu-19, která bude ještě nějakou dobu trápit lidstvo – svět si během uplynulých měsíců prošel masivními požáry v Austrálii, velice napjatou situací mezi USA a Íránem, masivními protesty Black Lives Matter, výbuchem sila v Bejrútu či nejčerstvěji zemětřesením na Balkáně. Zde je výběr těch největších „apokalyptických“ událostí.

Austrálie v plamenech

Nutno dodat, že ničivé požáry začaly už na podzim roku 2019, protáhly se ale až do ledna. Oheň v australských lesích se tak stal hned zkraje roku 2020 „apokalyptickým“ tématem číslo jedna. Pod kontrolu se požáry dostaly až později na jaře, celkem si vyžádaly nejméně 34 lidských životů a podle odhadů zahubila až 1,5 miliardy zvířat. Živel také zničil přes tři tisíce domů a až do začátku března 2020 shořelo asi 186 tisíc kilometrů čtverečních porostu, což odpovídá více než dvojnásobku rozlohy České republiky.

Hněv veřejnosti se obrátil na premiéra Scotta Morrisona, který v době, kdy vlna veder a požáry vrcholily, byl s rodinou na Havaji na dovolené. Mnozí také zkritizovali vládu kvůli neochotě reagovat na klimatické změny. Morrison později uznal, že udělal chyby a jeho vláda oznámila, že vyčlenila 50 milionů australských dolarů do fondu na ochranu divokých zvířat, která požáry velice utrpěla. Podle BBC na vznik požárů působilo více faktorů jako zvýšená spotřeba vody, která vysušuje krajinu, nebo tvorba tepelných ostrovů ve městech a okolí. Vědci se shodli na tom, že klimatické změny přispěly k problému minimálně ze 30 procent.

„Jednou nohou ve třetí světové“

Pořádnou porci napětí ve světě naservírovaly Spojené státy hned v prvních lednových dnech. Na příkaz prezidenta Donalda Trumpa byl při útoku na letiště v Bagdádu zabit raketami z dronu velitel íránských elitních jednotek Kuds Kásim Solejmání. Ten podle Pentagonu „připravoval plány na útoky proti diplomatům USA a na vojáky v Iráku a jinde“, přičemž měl být strůjcem i těch předchozích. Velitel letectva íránských revolučních gard Amír Alí Hádžízádeh nešetřil výhrůžkami – podle něj pomsta za Solejmáního neskončí vypálením čtyř raket nebo třeba i zabitím Trumpa. Tomu doporučil, aby objednal rakve pro americké vojáky. Ten naopak pohrozil, že v případě íránské odvety USA vytipovaly 52 íránských cílů, na něž jsou připraveny zaútočit.

Zatímco lidé nervózně vtipkovali o chystané třetí světové válce, evropští státníci měli co dělat, aby situaci zkusili ze své pozice (byť marně) trošku uklidnit. Zlom v konfliktu přišel poměrně nečekaně – došlo k sestřelení ukrajinského dopravního letadla, v němž zemřelo všech 176 lidí. Po několikadenním kličkování se Írán nakonec přiznal, že civilní letoun sestřelil omylem on. Plnou odpovědnost přijal sám Hádžízádeh. „Raději bych zemřel, než abych se podílel na takovém neštěstí,“ dodal v televizním vystoupení. Incident vyvolat také velké protivládní protesty.

Koronavirus, nyní již všude

Původně se zdálo, že by šíření koronaviru mohlo jen asijskou záležitostí. S nákazou bojovala Čína, Japonsko a pár dalších okolních zemí. Pak se objevily první případy v Evropě a postupně se onemocnění s označením covid-19 probilo do téměř všech zemí světa. Začaly se zavírat hranice a rušit letecké spoje. Světová zdravotnická organizace (WHO) v březnu oficiálně označila celosvětové šíření nákazy nového typu koronaviru za pandemii. Jednotlivé státy se střídaly v nelichotivých žebříčcích se svými statistikami nakažených i zemřelých na počet obyvatel. Západ ve výsledku dopadl hůře než Asie, kde koronavirus odstartoval.

Mírné uklidnění přišlo v létě, kdy počet případů celosvětově klesl a došlo i ke značnému uvolnění omezení. Covid-19 se ale naplno vrátil na podzim a způsobil větší paseku než v první vlně – řada zemí, ČR nevyjímaje, začala hlásit rekordní počty nakažených i mrtvých. Boj s koronavirem trval většinu roku 2020, světlem na konci tunelu se ovšem zdají být aktuálně distribuované vakcíny. Nakolik se osvědčí, ukážou až následující měsíce.

Zvednutá pěst proti rasismu a policejnímu násilí

Centrem další krize se v květnu (a po zbytek léta) staly Spojené státy, nikoliv jen kvůli invazi sršňů mandarínských. Smrt amerického černocha George Floyda, který zemřel po zásahu bělošského policisty v Minneapolisu, vyvolala rozsáhlou vlnu demonstrací proti rasismu a policejní brutalitě. Jedním z organizátorů protestů se stalo hnutí Black Lives Matter. Docházelo k násilným střetům mezi protestujícími a policisty, na některých místech vyústily v další úmrtí a další nepokoje či rabování.

Protesty a nepokoje se rozšířily po celých Spojených státech i do jiných zemí. Strhávaly se sochy nepohodlných historických person, za doprovodu tzv. „cancel culture“ přicházela o pracovní místa spousta lidí za své výroky či názory. Do jisté míry se protesty v USA promítly i v Česku, kdy se poškození dočkaly sochy britského státníka Winstona Churchilla či československého prezidenta Edvarda Beneše. Obě byly posprejovány nápisy, které politiky obviňovaly z rasismu a masových vražd.

Exploze, která zlomila vaz libanonské vládě

V srpnu otřásly světem záběry z hlavního města Libanonu. Po výbuchu 2 750 tun špatně uskladněného dusičnanu amonného zemřelo v bejrútském přístavu téměř 200 lidí a dalších 6 000 utrpělo zranění. Zhruba čtvrt milionu obyvatel se nemohla po explozi vrátit do svých původních domovů. Výbuch a následná tlaková vlna poničily rozsáhlé oblasti ve městě. Libanonci výbuch připsali liknavosti politiků, protože o potenciálním nebezpečí látky se vědělo. Vláda Hasana Dijába pak podala demisi. Materiální škody způsobené výbuchem Světová banka vyčíslila na 4,6 miliardy dolarů (zhruba 106 miliard Kč).

Železné Bělorusko

Šestašedesátiletý běloruský prezident Alexandr Lukašenko, který vládne zemi již od roku 1994, čelil letos bezprecedentnímu odporu. V Bělorusku prakticky nepřetržitě pokračují masové demonstrace od prezidentských voleb z 9. srpna, jejichž vítězem úřady opět prohlásily Lukašenka. Opozice odmítá tento výsledek jako zfalšovaný. Odmítla jej uznat také Evropská unie, která uvalila sankce na Lukašenka a další představitele režimu, pokládané za zodpovědné za falšování voleb a porušování lidských práv při brutálních zásazích proti demonstrantům. Od začátku protestů bylo zadrženo již více než 30 tisíc lidí, tisíce z nich podstoupily kruté bití. Nejméně čtyři lidé v důsledku zákroků úřadů proti opozičním představitelům zemřeli.

Zemětřesení na konec

Posledním „nadělením“ roku 2020 se stalo zemětřesení o síle 6,3 stupně, které zasáhlo balkánské země, jmenovitě Chorvatsko. V nejvíce zasažené části země zemřelo sedm lidí, kromě toho vznikly velké materiální škody. Po zemětřesení bylo hospitalizováno se zraněními několik desítek lidí. V nejpostiženější oblasti měst Sisak, Petrinja a Glina vyvolávají strach další záchvěvy. I když jsou slabší, mohou způsobit další škody na budovách s již narušenou statikou. Nemalé škody zemětřesení způsobilo i v hlavním městě Záhřebu. Média informovala o poškození budovy ministerstva obrany, ale i dalších objektů. Patří mezi ně například barokní kostel svaté Kateřiny. V kostele svatého Marka ve staré části metropole se zřítila část klenby a škody utrpěl i jižní portál.