Vládní debakl s jeslemi a jeho širší souvislosti

POLITICKÁ ARÉNA Už v pátek snad poslanci ukončí nedůstojnou anabázi kolem plánované likvidace dětských skupin a znovubudování jeslí. Ten návrh, který s tím počítal, leží ve sněmovně už více než rok. A ministryně Jana Maláčová (ČSSD) od začátku dobře věděla, že podporu nemá. Přesto se nezdráhala vydávat svůj plán na zřízení jeslí za řešení situace rodin s malými dětmi a taktně zamlčovala, že to není nic nového a dodatečného, ale jen zařízení za zařízení.

Namísto funkčních a oblíbených dětských skupin měly vzniknout nově koncipované a regulované jesle, které by ministryně mohla ve snaze sáhnout si na bruselské dotace vydávat za další příspěvek vlády k lepšímu slučování rodinného a pracovního života mladých lidí.

Naštěstí snad bude mít tento příběh dobrý konec. A to jednoznačně díky opozici a především ODS, která za pět minut dvanáct dokázala zatáhnout za záchrannou brzdu, vrátit sporný a likvidační návrh do II. čtení a získat prostor pro dohodu napříč sněmovnou. Ačkoliv návrh putující do finálního hlasování není zcela ideální a už s ohledem na časový pres, ve kterém vznikal, pravděpodobně garantuje legislativní mouchy, ve většině věcí ministerstvo ustoupilo. Dětské skupiny budou dál dětskými skupinami, bude zajištěno jejich další financování z domácích zdrojů a zmizela i většina nově zaváděných pravidel, která by praktické fungování dětských skupin bezdůvodně svazovala. A v mnoha případech jejich další provoz dokonce znemožnila.

Uplynulý rok a vyjádření, která během něj ministryně Maláčová trousila na adresu předškolní péče o děti, ale podle mého názoru nasvítily mnohem obecnější a závažnější otázky. Třeba jak má stát přistupovat k rodičům dětí a k rodičovské odpovědnosti za péči a výchovu. Nejčastěji jsme v průběhu projednávání sporného návrhu slyšeli věty o tom, jak stát musí garantovat kvalitu jednotlivých zařízení a jak potřebné je mít jednotná a kontrolovatelná pravidla. Skoro úsměvné pak bylo pohoršení nad tím, že se nám jednotlivé dětské skupiny dokonce jinak jmenují a rodiče z toho mohou být zmatení. Podle mého názoru ale socialisté takovou argumentací jen zakrývají, jak moc se jim nezamlouvá svoboda volby a jak málo důvěry mají k samotným rodičům.

Já to mám jinak. Myslím si, že drtivá většina rodičů nepotřebuje vodit za ruku, jako by byli nesvéprávní. Je jejich plným právem volit si pro své děti to, co považují za nejlepší. Ať je to týpí v lesní školce, nebo fešácká dětská skupina s výukou angličtiny. Ať se to tam jmenuje Beruška nebo Sluníčko. A za svá rozhodnutí rodiče také nesou odpovědnost. Nejlepším kontrolorem kvality předškolního zařízení pro děti přece není byrokratický stát, ale právě rodič, který takovému zařízení své dítě svěří.

Barevnost nabídky dětských skupin je snad díky zásahu opozice zachráněna. Pro jednou tedy pokus o „zglajšaltování“ těchto zařízení nevyšel. Buďme ale ostražití. Protože pokusů zasahovat do výchovy a svobody rodičů rozhodovat přibývá i na jiných frontách. Třeba slyším trávu růst. Ale i kdyby. Rodičovskou odpovědnost a autonomii rodin musí stát chránit a respektovat. Debata o osudu dětských skupin je dobrou příležitostí si to připomenout.

Lenka Kohoutová, expert ODS na oblast sociální politiky