„Jsme vazalové Berlína i Moskvy. Vypněme emisní povolenky a uvidíme, co se stane“

Energetická krize se vyhrotila do stavu, kdy mnozí varují před kolapsem ekonomiky a rozkladem společnosti. Odpověď na to, co s tím, hledají v Salonu Týdeníku Echo předseda představenstva státní energetické společnosti ČEPS Martin Durčák, předseda Národní rozpočtové rady a člen Národní ekonomické rady vlády Mojmír Hampl a expremiér Mirek Topolánek, který se dlouhodobě věnuje energetice.

V Salonu odpovídali na otázky:
Kam jsme se v energetické krizi dostali a jaká jsou východiska?
Je na čase zrušit emisní povolenky?
Je řešením zastropování cen elektřiny? Na co čekáme a proč to neděláme?

Hampl: Celá debata se vede o tom, jestli budeme mít řešení celoevropské a jestli bude dost rychlé. Já tady otevřeně říkám: Buď bude řešení evropské, nebo bude rychlé. Nebude obojí. Debatuje se o rychlém řešení, které nebude moc stát. To se omlouvám, ale takové řešení já nevidím.

Topolánek: Neřešíme jen cenu, řešíme i nedostatek plynu. Máme tři problémy. Jestliže neumíme ovlivnit nedostatek plynu. Zastavit pionýrský Green Deal.

Hampl: Třeba umíme. Nezkusili jsme to.

Topolánek: Je to ale složité a na dlouho. Pak máme třetí možnost: vyřadit ze stanovení ceny energie při obchodování plyn. Nám by se to hodilo, protože elektřina z plynu u nás tvoří jen sedm procent výroby a zároveň potenciálně vyvážíme 20 procent naší výroby. Máme v zákonech institut věcně usměrňované ceny. Evropská legislativa, naše daňové i regulační předpisy nám dávají možnost udělat to jednorázově u nás. Zastropovat cenu elektřiny podle zákona o cenách. Ty návrhy existují.

Na co čekáme? Proč to neuděláme?

Topolánek: Šlo by to docela rychle. V řádu měsíců, což by pro tuhle zimu mohlo stačit. Souhlasím s tím, že hledáme evropské řešení. Pro mě to ale fakticky znamená řešení Německo – Česká republika. Ostatní země Evropské unie pro nás nejsou tak úplně významné. My ale nemůžeme Němcům říct, že si tady zastropujeme elektřinu bez ohledu na ně. Pokud vím, premiér Petr Fiala šel na jednání s kancléřem Scholzem právě s návrhem, aby se cena elektřiny odvázala od plynu. Cenu elektřiny v Evropě totiž dnes tvoří cena výroby v Německu v plynových elektrárnách. To je nejdražší zdroj. To je docela smutné.

Durčák: Evropská unie vytvořila seznam toho, jak můžou země na krizi reagovat. Takový přehled zásahů, který jim rychle schválí. Jsou tam třeba přímo podpory lidí nebo firem. Pak ale vzniknou situace výrazně rozdílných cen. Polsko má třeba omezenou kapacitu přenosu elektřiny přes hranice. Často proto mělo třeba o 5 až 10 eur za MWh dražší elektřinu než my. Teď ji má ale o 200 eur levnější. Jejich trh je uzavřený, je to takový poloostrov. To neznamená, že ta cena je u nás hned teď o tolik vyšší. Když se tam ale bude držet třeba rok, tak budou mít polské ocelárny o těch 200 eur nižší cenu elektřiny než české. A zrovna v ocelárnách tvoří elektřina zhruba 40 procent nákladů. Ty polské budou mít obrovskou komparativní výhodu. České budou mít problém jim konkurovat. Tyto rozdíly už dnes po Evropě vznikají tím, jak každá země řeší ceny energií po svém. Pokud nevznikne jedno evropské řešení, tak se Evropa začne drobit a začnou vznikat velké rozdíly v ceně elektřiny. To je podle mě špatně. Proto potřebujeme jednotné řešení. Na druhou stranu ale taky nedává smysl stanovit stejnou cenu elektřiny pro celou Evropu, protože tím socializujeme energetické mixy jednotlivých zemí. Proč bychom my měli mít vyšší cenu energie, když vyrábíme levněji než jiné země? Není to tak jednoduché, že řekneme: Stropujeme v celé Evropě cenu na 150 eurech za MWh.

Není tím rozumným stropem právě cena stanovená jako náklady plus přiměřený zisk v každé konkrétní zemi?

Durčák: To je věcné usměrnění ceny.

Topolánek: Potřebujeme středoevropské řešení. Minimálně ve vazbě na Německo. Je to politické rozhodnutí, protože žádné tržní řešení současné situace neexistuje.

Když se s Německem nebude možné dohodnout. Jsme čistý vývozce. Elektřiny máme dost. Co se stane, když si to vyřešíme sami u nás po svém a staneme se energetickým ostrovem nepříliš zapojeným do evropského trhu? Jako je dnes citované Polsko.

Topolánek: My neumíme bez Němců řešit případný výpadek ruského plynu.

Jsme v energetice „zajatci“ Němců?

Topolánek: Jsme zajatci Němců a Rusů. To fakt nechceme. Musíme s Němci udělat nějakou dohodu.

Hampl: Stali jsme se těmi zajatci dobrovolně. Bylo to pro nás levné.

Topolánek: Němci potřebují nás a my potřebujeme je.

My je potřebujeme jako zemi, přes kterou k nám proudí plyn. Nejen z Ruska, ale i z Nizozemska a Norska.

Hampl: Jsem fascinován tím, jak spoléháme na evropské řešení. Slyším to ve všech debatách. Rozumím tomu a chápu to. Všechny krize v Evropě dávají jasnou lekci. Od krize finanční přes migrační po covidovou. Ve finále si každý chrání své vlastní hranice a každý jede na sebe. Společné řešení typicky přijde poté, co si všichni vyzkoušejí nějaké své lokální řešení. A začnou hledat, jestli by se pak náhodou nějak nedomluvili. Není realistická úvaha, že dřív bude celoevropské než lokální řešení. Vždycky bych pracoval na společném řešení a chystal si do zálohy domácí. Bez milosti.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.