Němci a Rusové: jako vztah zajíce a kobry

KOMENTÁŘ

Němci a Rusové: jako vztah zajíce a kobry
Německý prezident Frank Walter Steinmeier. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Potřebujeme víc Mikeů Tysonů!

KOMENTÁŘ

Stárnutí má svoje výhody. Například člověka přivádí k tomu, aby nacházel vzory a inspirace ve zdrojích dříve nečekaných. Tím se dostávám k Mikeu Tysonovi, plus ...

00:07

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Kyjev dal najevo, že nemá právě chuť na spolkového prezidenta Steinmeiera, který tam chtěl vykonat zdvořilostní návštěvu. Kancléř Olaf Scholz to nazval poněkud iritující, ale i tak ujistil Ukrajinu, že Německo stojí za ní a že podpora bude pokračovat. Zároveň se Německo do ní moc nehrne, zemní plyn chce dál odbírat a místo zbraní by raději dodávalo obvazy a plynové masky.

Německo samozřejmě nefandí v téhle válce Rusku, ale Rusko je pro Německo zvláštní záležitost. Rusko je jeho komplex, řekl by možná psychiatr. Jistěže tam jsou důvody ekonomické, jako vždycky, ale nepochybně také kulturně-historické, ale ještě více psychologické. Německo hledí tradičně na Rusko se směsí hrůzy a obdivu, má k němu vztah, kde se setkává fascinace a odpor. Prožívá s ním svou Hassliebe, něco, co se podobá vztahu zajíce hypnotizovaného kobrou. Poskakuje kolem ní a vytřeštěně jí hledí do očí, nejistý si, jestli ji víc miluje, nebo ho děsí. Očekává, že ho sežere, ale možná právě po tom touží.

 

Má to samozřejmě historické kořeny a může za to nejen druhá světová válka, ze které si Němci odnesli ponaučení, že podruhé už od Rusů napráskáno nesmí nikdy dostat. Což znamená, že už nikdy se s nimi nesmí dostat do sporu, nikdy si nesmí dovolit ho dráždit, i kdyby dělali Rusové kdovíco. Jistě: západní Německo bylo a je v NATO, a dokonce i pershingy kdysi bylo ochotno – ale s jakými scénami! – rozmístit, ale to byl výchovný vliv Ameriky, kterou Němci právě proto pohrdají. Mají jí za zlé, že z nich chtěla udělat normální západní národ. Oni se jím celé dějiny úplně být necítili. Byli přece vždycky něco zvláštního.

To puzení k Rusku je starší, jsou za ním století německého pronikání na Východ, kam je to vždycky táhlo (Drang nach Osten), ale kde to nikdy nemělo konce, všechno končilo v nekonečnu, pustině, v prachu bezedné stepi, vánicích věčné zimy, marnosti blátivých cest, které nakonec nikam nevedly. Němci, tenhle houževnatý národ počtářů a vyměřovačů světa, se v Rusku setkával s něčím, co nemohl pochopit, co nezapadalo do jejich veskrze racionálního rámce, co se nedalo spočítat a změřit. To je udivovalo, mátlo, ale zároveň přitahovalo, rozehrávalo to v nich spodní proudy psychiky, cosi, co v nich bylo uvězněno výchovou a kulturou a co se při styku s čistým barbarstvím Rusů uvolňovalo a zaplavovalo až jakousi masochistickou slastí. Kdybychom to trochu přehnali, nazvali bychom to pud smrti v ruském objetí.

Je to popsáno v literatuře, vznikly o tom básně i romány, filozofovalo se o tom. Vidět to mohl člověk i při pozorování Němců, když se s něčím ruským setkali. Zažil jsem to i já na svých studijních pobytech, když jsem viděl značně jiné chování Němců k Rusům než k jiným, tu směs paternalismu a servility, jakési podlézavosti až trapné a ponižující, kterou Rusové brali jako samozřejmost a téměř ji vyžadovali. Absolutně nic takového nebylo u Němců možné ve vztahu třeba k nám nebo k Polákům, k nim žádné zvláštní city nechovají, vlastně nejlepší bylo, když je nevnímali. Z Rusů byli hned naměkko, těm se pomalu klaněli, když jim Rusové předvedli něco hodně ruského, třeba se opili a začali se chovat jako Rusové, byli z toho Němci dojati. Samozřejmě zobecňuju, ale v podstatě to tak je.

A Ukrajinci? To je v této psychopatologické závislosti rušivý element. Kdyby nebyli, mohli by si Němci své ruské perverze krásně dál užívat.

×

Podobné články