Odchod hipsterského Rasputina. Twitter směřuje k větší cenzuře
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
PODCAST
Startuje nový podcast. Jmenuje se Men's Factor, The anatomy of survival a jeho autory jsou specialista na bezpečnost Josef Toman a Herec a bývalý osobní strážce ...
Hipsterský Rasputin, to je jedna z přezdívek Jacka Dorseyho, zakladatele a do pondělí šéfa Twitteru. Dorsey se v Silicon Valley vymykal. Jeho vizáž působila nepatřičně i v uvolněném prostředí technologických firem. Téměř vždy neformálně oblečený, s plnovousem a kroužkem v nose působil spíše jako komparzista z filmu o hippies než vůdčí osobnost sociálních sítí.
Dorsey tuto image podporoval i svým chováním. Před pár lety odjel meditovat na deset dnů do Barmy. Díky tomu byl častým terčem vtípků uživatelů jeho platformy. Přesto jeho odchod z čela Twitteru je vnímán spíše negativně a sociální síť, podle některých, čekají těžké časy. Může se těšit na větší cenzuru.
Twitter má mezi sociálními sítěmi a technologickými giganty zvláštní postavení. Není součástí duopolu Google–Facebook, jenž vysává většinu internetové reklamy. Je relativně malý. Má 397 milionů aktivních uživatelů. Facebook 2,9 miliardy, Instagram 1,4 miliardy, Tik Tok 732 milionů. Točí se v něm mnohem menší peníze. Za rok 2020 Amazon hlásil příjmy 260,5 miliardy dolarů, Apple 182,7, Alphabet, mateřská společnost Googlu, 125,6, Microsoft 110,2 a Facebook 57,9. Twitter zaznamenal příjmy „jen“ 3,72 miliardy.
Přesto v politice a společnosti hraje mnohem významnější roli než kterákoliv z výše jmenovaných firem, možná s výjimkou Facebooku. Důvod je prostý. Twitter je oblíbenou sociální sítí novinářů, politiků a dalších opinionmakerů. Politická a společenská debata se do velké míry odehrává přímo na Twitteru. Zasahuje i do života lidí, kteří na Twitteru nejsou. Média mají tendenci reportovat, co se na něm děje. Účet Donalda Trumpa se ukázal být mocnou politickou zbraní. Média přebírala každý jeho výkřik a tím ho jen násobila. Velkým faktorem vítězství Joea Bidena v demokratických primárkách bylo, že jeho kampaň ignorovala tisíce nevyžádaných rad, jež se na ni hrnuly z Twitteru. Naopak kandidáti, kteří reagovali na každou twitterovou minikontroverzi, pohořeli.
Z toho důvodu je tak mimořádně důležité, aby Twitter byl v co největší míře nestranný a ctil svobodu slova. V tom sice soustavně selhával, ale vše nasvědčuje tomu, že Dorsey byl vyznavačem svobody vyjadřování. Možná tak odešla poslední hráz proti zjevnému nadržování jedné straně.
Bylo to vidět na případu článku deníku New York Post o notebooku Huntera Bidena, syna prezidenta Bidena. New York Post v říjnu 2020 získal přístup k obsahu počítače Huntera Bidena. Kromě kompromitujících fotek, kde se zdá, že Biden mladší kouří crack, obsahoval dokumenty o jeho pochybných obchodech na Ukrajině a v Číně. Téměř okamžitě to bylo označeno za ruskou předvolební dezinformaci a Facebook omezil šíření článku. Twitter postupoval ještě radikálněji. Jeho šíření úplně zakázal, a to i prostřednictvím soukromých zpráv. New York Postu zablokoval účet. Po volbách, když už článek nehrál žádnou roli, se ukázalo, že všechny dokumenty i fotky byly pravé.
Dorsey chování své vlastní firmy zkritizoval. „Naše komunikace ohledně článku v New York Post nebyla skvělá. A zablokování šíření webové adresy pomocí tweetů nebo soukromých zpráv bez jakéhokoliv zdůvodnění, proč tak postupujeme, je nepřijatelné,“ napsal jak jinak než na Twitteru.
V březnu si Kongres předvolal šéfy Facebooku, Alphabetu a Twitteru, aby vypovídali o dezinformacích. Dorsey se tam jasně postavil proti cenzuře, jak ze strany sociálních sítí, tak vlády. Na otázku, zda věří, že technologické firmy by měly být arbitry pravdy, odpověděl: „Nemyslím, že bychom měli být arbitrem pravdy, a nemyslím, že by jím měla být vláda.“
Na podobnou otázku, zda o tom, co je dezinformace, měli rozhodovat soukromě společnosti či volení zástupci, odpověděl podobně: „Nemyslím, že toto rozhodnutí by mělo být činěno soukromými společnostmi nebo vládou, proto navrhujeme protokol, který by pomohl lidem, aby tato rozhodnutí činili sami.“
V roce 2016 Dorsey pobouřil konzervativce, když se objevil na technologické konferenci v tričku s nápisem #staywoke. Bylo to bráno jako přihlášení se k progresivní ideologii wokeismu. Podle komentátora a technologického investora Mikea Solany ale tomu tak nebylo. „Zůstat woke podle Jacka znamenalo dívat se na svět vlastníma očima, podělit se o to, co jste viděli, a sami to posoudit. Sliboval to umožnit i obyčejným lidem,“ napsal Solana.
Z čela Twitteru Dorsey nejspíše odešel i proto, aby se mohl věnovat projektu Bluesky. Jedná se o výše zmíněný počítačový protokol, jenž má zajistit uživatelům kontrolu nad sociálními sítěmi. Cílem je, aby nad nimi neexistovala jediná autorita. Jak to bude fungovat v praxi, ale zatím nikdo neví.
Obavy uživatelů se téměř ihned potvrdily. Dorseyho v čele Twitteru nahradil Parag Agrawal, předtím technický ředitel Twitteru. Hned další den Twitter upravil svoje pravidla pro sdílení videí. Ohlásil, že bude mazat videa, pokud se někdo z natáčených ozve, že k tomu nedal souhlas. Na první pohled to vypadá jako dobrý nápad. Nelze si nevzpomenout na případ „Karen z Central Parku“, kdy se bílá žena pohádala s černým mužem kvůli svému psovi a zavolala na něj policisty. Okamžitě byla obviněna z rasismu, přišla o práci i o psa a čelila šikanování. Později se ukázalo, že celý případ je značně složitější a sdílené video zachytilo pouze zlomek konverzace. Nová pravidla by tomu mohla zabránit.
Možný problém však naznačují dvě věty v prohlášení Twitteru. „Tyto zásady se nevztahují na média s veřejně známými osobnostmi nebo na jednotlivce, pokud jsou média a doprovodný text na Twitteru sdíleny ve veřejném zájmu nebo mají přidanou hodnotu pro veřejnou diskusi.“ „Veřejný zájem“ a „přidanou hodnotu“ samozřejmě bude posuzovat Twitter. „Zneužití soukromých médií může postihnout každého, ale může mít nepřiměřený dopad na ženy, aktivisty, disidenty a příslušníky menšin,“ čímž firma naznačila, komu bude nadržovat.
Twitter tedy bude mazat některá videa. O tom, že tak bude činit nezaujatě, lze pochybovat. Jack Dorsey byl možná vyznavačem svobody slova, jeho podřízení však nikoliv.
KOMENTÁŘ
KONČÍCÍ KOMISAŘKA O MUSKOVI