Boris Johnson téměř premiérem, jak to vidí šéf odborů a pravda o Albertu Speerovi

Z obálky aktuálního čísla Týdeníku Echo se dívá Boris Johnson; výstižný portrét této primadony britské politiky napsal Ondřej Šmigol. Ten je i autorem rozhovoru s Rushan Abbasovou, americko-ujgurskou aktivistkou a novinářkou o poměrech v čínských „přeškolovacích“ táborech (Orwell je pro Ujgury realita).

„V pondělí 22. července budou ohlášeny výsledky voleb lídra britské Konzervativní strany. O dva dny později stávající premiérka rezignuje na vládní funkci, aby předala křeslo svému nástupci. Pokud půjde vše podle plánu, a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by nemělo, novým předsedou britského kabinetu se stane Boris Johnson, ani nejkontroverznější britský politik současnosti. Polovině země imponuje, druhá polovina ho nesnáší. Má zároveň pověst neseriózního šaška a bezohledného manipulátora. (...) Pokud v Británii řeknete Boris, všichni vědí, o kom se mluví,“ píše v úvodu svého článku Ondřej Šmigol.

Velký rozhovor o aktuální vnitropolitické situaci vedla s odborářským bossem Josefem Středulou Lenka Zlámalová. Interview nazvané „Babiš už měl dávno rezignovat“ uvozuje: „Andrej Babiš cítí v předákovi soka a opakovaně zdůrazňuje, že Josef Středula už rozjel prezidentskou kampaň. První odborář v zemi už nějaký čas zájem o vystřídání Miloše Zemana na Pražském hradě nevylučuje. Zuboženou sociální demokracii naopak zatím nechce jít zachraňovat. Odmítl i nabídku být jejím lídrem v květnových volbách do Evropského parlamentu. Tam nakonec ČSSD vůbec nepronikla a skončila historickým debaklem.“

Smrt legendy o ušlechtilém nacistovi je titulek analýzy Daniela Kaisera. „Fascinace Hitlerovým architektem Albertem Speerem trvá už desítky let a konce pořád nevidět. Do jisté míry je pochopitelná: z úzkého vedení Říše za války byl Speer jediný, kdo přežil rok 1945 i norimberské procesy. Pro Hitlera s jeho zájmem o architekturu a umění byl Speer tak trochu adoptivní syn, rozhodně jeho důvěrník. Protože se v Norimberku veřejně kál, a ještě navíc uměl vystupovat, stal se z něho pro budoucí historiky vlastně jediný svědek, který vypadal důvěryhodně.“ Jeho velký životopis od historika Magnuse Brechtkena je přísným soudem nad Speerem. „Současně,“ dodává Kaiser, „se stává i soudem nad veřejností, historiky, novináři, kteří desítky let od války byli schopni přijímat a šířit nezaslouženě shovívavý pohled na jednoho z hlavních nacistů.“

Co vás dále čeká v Týdeníku Echo? Martin Weiss přispěl esejem o tom, za jakých okolností si lidé mohou oblíbit diktátory (ilustruje to na Juanu Perónovi), Jiří Peňás se zamýšlí nad americkým kosmickým triumfem před 50 lety, kdy první „bledé tváře“ otiskly první stopy do měsíčního prachu. Americký televizní seriál Stranger Things rozebírá Ondřej Štindl.