Končí jedna éra Jamese Bonda. Co přinesla?
ECHOPRIME
Není čas zemřít – nový film o agentu Jamesi Bondovi – plní sály kin. S rolí 007 se v něm po pěti bondovkách loučí Daniel Craig. Odchod jeho Bonda probíhá způsobem, který se vymyká bondovské tradici. Jak se tvůrcům podařilo tuhle „zatáčku“ zvládnout? Byl Daniel Craig skutečně „Bondem pro jednadvacáté století“? V čem a proč? A potřebují naše časy nějakého „svého“ agenta 007? Redaktor Týdeníku Echo a příležitostný scenárista Ondřej Štindl o tom debatoval se scenáristickými kolegy Davidem Litvákem a Petrem Koubkem a filmovým vědcem a publicistou Ondřejem Pavlíkem. Začali u toho nejzákladnějšího. Líbila se jim poslední bondovka?
Koubek: Byl jsem příjemně překvapen, i když chápu rozpaky části publika. Pro mě je Není čas zemřít druhá nejlepší bondovka s Craigem po Skyfallu. Líbilo se mi, že je nový film na bondovku scenáristicky velice propracovaný, připravuje si motivy, aby je pak efektně uzavřel. A hlavně jsem ocenil, že se staví k hlavnímu hrdinovi dospěle. U bondovek s Craigem mně někdy vadilo, že ve vztahu k 007 působily dojmem, jako kdyby procházely pubertálním sebeuvědomováním. Příliš okatě se vymezovaly vůči „bondovské legendě“, tradičním charakteristikám 007. Až trucovitě dávaly najevo, že tenhle Bond je jiný, na otázku, jestli mu barman má jeho martini protřepat, nebo zamíchat, odpovídá: „Komu na tom záleží“ a podobně. V Není čas zemřít se autorům podařilo prezentovat hrdinu dospěleji, pořád chtějí ukázat nějakého jinak koncipovaného Bonda, ale už bez všech těch naschválů.
Litvák: Postava Jamese Bonda se vyvíjí podle toho, co publikum v které době od filmové zábavy očekává. Lidi můžou nostalgicky připomínat zlaté časy půle šedesátých let, kdy agenta 007 hrál Sean Connery. Kdyby ale dnes někdo natočil film napsaný stejným stylem, asi by na něj nešli. Protože dnes se i od filmové zábavy očekává širší škála emocí. V tomhle ohledu představuje Není čas zemřít logické vyvrcholení Craigovy éry, přináší emoce, které v dřívějších bondovkách nikdy nehrály roli, ukazuje agentovo dítě a nechá Bonda zemřít. Zároveň ale autoři pamatují i na ctitele tradice, nechají ve filmu zaznít hlas Louise Armstronga, ukážou auto Aston Martin a tak dále. Je to docela mazaně vystavěný film.
Pavlík: Z Není čas zemřít jsem měl spíš letargický zážitek. Vadily mi zaměnitelnost stylu, jímž je ten film natočen, zdlouhavost a zbytečná komplikovanost některých příběhových linií, to, že mezi Bondem a hlavní ženskou postavou Madeleine v podání Léy Seydouxové neexistuje žádná chemie. Figura Bondovy dcery na mě působila jako scenáristický konstrukt, jehož úkolem je vyvolávat v publiku nějaké emoce, které se ale v mém případě nedostavily. Film Není čas zemřít mi přišel nadbytečný, velice se mi líbila předcházející bondovka Spectre, která podle mě craigovskou éru výborně uzavřela. Není čas zemřít mi přišlo jako epilog, který nebyl moc potřeba.
