„Nechystáme se vracet kapitalismus a továrny zpět majitelům.“ Co říkal Havel Gorbačovovi

Václav Havel a jeho tým se letěli představit do Kremlu koncem února 1990, pouhé dva dny po návratu z triumfální návštěvy USA. První schůzka Michaila Gorbačova s Havlem byla poznamenaná rozpaky, ve srovnání s protokoly ze schůzek Gorbačov–Jakeš je tu patrná větší formálnost a oťukávání dvou cizích světů. Je třeba mít na paměti, že Havel byl tehdy fakticky stále ještě hlavou okupovaného státu. Na území republiky bylo 75 tisíc sovětských vojáků a 40 tisíc jejich příbuzných. I tento zápis ze schůzky Echo zveřejnilo poprvé a pochází z archivu v Británii žijícího disidenta Vladimíra Bukovského. Z ruštiny jej přeložil Libor Dvořák.

Gorbačov (vítá svého hosta v moskevském Kremlu a blahopřeje mu k nástupu do funkce hlavy státu): Jak dlouho jste v prezidentském úřadu? Už uplynulo sto dní?

Havel: Ze všeho nejdřív bych vám rád věnoval malý dárek. Je to indiánská dýmka míru, kterou jsem si právě přivezl z pracovní cesty do USA. Řekl bych, že do začátku našich nových vztahů je to případný symbol. A prezidentem jsem zatím 60 dnů. (Původně bylo v plánu, že oba státníci spolu dýmku vykouří, avšak Gorbačov podle Havlova pozdějšího líčení suše upozornil, že v Kremlu je zákaz kouření; protokol o tom mlčí – pozn. red.)

Gorbačov: Takže vám zbývá ještě 40 dní do okamžiku, kdy by po vás mohli požadovat první počet z vaší dosavadní práce.

Havel: Už jsem stihl pocítit obrovské břímě odpovědnosti, i když si na druhé straně myslím, že takový Michail Gorbačov to má ještě mnohem těžší – už proto, že Sovětský svaz je podstatně větší než Československo.

Gorbačov: Máte pravdu, naše země je skutečně trošku větší. Jenže každý stát je zkrátka stát a nejde jen o jeho geografické rozměry, ale také o povahu problémů, které dostávají jeho vedoucí představitelé do vínku. Takový buldozer, který by dokázal okamžitě prohrnout závaly nahromaděných potíží, ještě nikdo nevynalezl.

Havel: Je velice důležité, abychom za během dějin nezůstávali ani o krok pozadu, ba lepší je umět předvídat a ocitnout se alespoň krůček před svou dobou.

Gorbačov: Historie je ovšem dáma, kterou neošálíte – ta nakonec všechno a všechny ohodnotí vskutku po zásluze.

Havel: Popravdě řečeno ještě dva týdny předtím, než jsem byl zvolen, jsem o něčem takovém neměl tušení a nijak jsem po tom nebažil.

Gorbačov: O úřadu hlavy státu zřejmě sní jen velmi ambiciózní lidé. Mě samotného by taky bývalo nikdy nenapadlo, že jednou budu pracovat tady v Kremlu. Když v březnu 1985 zemřel Konstantin Černěnko – dozvěděli jsme se to večer zhruba kolem osmé –, okamžitě jsem svolal zasedání politbyra, protože v takové zemi, jako je naše, nesmíte bezvládí připustit ani na okamžik. Někdo ze soudruhů tehdy řekl: Ať všechny záležitosti převezme do svých rukou Michail Sergejevič. Já řekl, že takhle hned nejsem na něco podobného připraven, a ostatní soudruzi zřejmě taky ne. Proto jsem navrhl, aby se nazítří sešlo plénum ÚV, abychom tam vzniklou situaci zodpovědně probrali a našli vhodné řešení.

Havel: Je víc než potěšitelné, že za generálního tajemníka ÚV KSSS vybrali právě vás.

Gorbačov: Jaká to byla volba, se definitivně ukáže až po desetiletích, zatím řešíme jen to základní a nejdůležitější.

Havel: Kdyby to tenkrát dopadlo jinak, myslím si, že tu svobodu, kterou máme dnes, bychom nezískali.

Gorbačov: Naše země a společnost byly už dávno těhotné perestrojkou. Nazrály nevyhnutelné přeměny. Je pravda, že v roce 1985 jsme si hloubku změn, které měly nastat, ještě neuměli představit, i když už tenkrát jsme snovali dalekosáhlé plány. Upřímně řečeno ale život ukázal, že tehdy jsme svou vlastní zemi do podrobností jednoduše neznali. Během nějakých dvou tří let se naše představy o minulosti i současnosti země významně prohloubily. Pak už jsme bez rozpaků začali mluvit o potřebě opravdu revolučních změn. To není metafora, ani hra s líbivými slovy. Naším cílem se stala mírumilovná revoluce.

Havel: Řekl bych, že to odpovídá zájmům všech, celého světa. Rád bych vás teď stručně informoval o procesech v Československu, o nichž se také mluví jako o revoluci. Považuji tuhle věc za o to důležitější, že podle našeho názoru sovětské velvyslanectví v Praze, se kterým jinak máme celkem dobré vztahy, neposkytuje dost objektivní informace o aktuální situaci v Československu. A obávám se, že o tom, co se děje v Sovětském svazu, toho možná vím o dost víc, než vy o současném dění u nás, Michaile Sergejeviči.

Gorbačov: Informací máme poměrně dost, ale bude pro mě samozřejmě velice zajímavé dovědět se něco o záměrech nového československého vedení přímo od vás, pane prezidente.

Celý text protokolu přináší speciál Příběh svobody. Objednejte si jej zde.

Zvláštní vydání o 136 stranách nazvané Příběh svobody obsahuje mimo jiné unikátní, dosud nepublikované protokoly z jednání také Gorbačov–Jakeš (duben 1989) a odkrývá pozadí 17. listopadu.

Toto speciální vydání můžete nyní získat pouze za 69 Kč.