Počátky české cancel culture. Ne všichni tady chtěli socialismus

V dnešní debatě o naší moderní historii vzniká dojem, že socialismus, až na represe, vlastně velké části obyvatelstva aspoň částečně padl. Diktaturu samozřejmě nikdo nehájí, ale že český národ je převážně levicový, to vyčíst lze, občas to i někdo tak výslovně řekne, aniž narazí na odpor. A je pravda, že pro to můžeme nalézt doklady i mimo oficiální komunistické nebo revizionistické podání, ve sféře disentu, kde i ti, kteří se přímo nerekrutovali z reformněkomunistických kruhů, přirozeně tíhli k levicovému světu ve svém uvažování i ve svých kontaktech. Platí to třeba pro profesora Patočku, pro první podpisové akce na podporu Plastic People nebo pro šíření dokumentů Charty 77.

Asi to tak opravdu je, geneze novodobého národa v národním obrození k tomu vytvářela předpoklady. Ale tohle přesvědčení má jednu vadu na kráse. Není to tak úplně výsledek přirozeného tíhnutí. Nelze říct, že nelevicové myšlenky byly předloženy veřejnosti k posouzení a byly shledány méně vhodnými. Ve skutečnosti se těm levicovým umetala k vítězství cesta, a to ošklivými metodami.

Celý text Martina Weisse si můžete přečíst na EchoPrime nebo v Týdeníku Echo. Předplatné získáte zde.