Energetická krize roste

ÚHEL POHLEDU: Ještě před týdnem nebo dvěma bych na tomto místě napsala, že zatímco tiskové agentury již straší energetickou krizí, já bych tomu krize zatím ještě neříkala, ale máme k ní vážně udatně nakročeno. Ale o týden či dva později jsme už jinde – opět jsme k plnokrevné energetické krizi zdárně pokročili o kousek dál.

Epicentrum je na trhu se zemním plynem; s tím Evropou vysmívaným a „nečistým“ fosilním palivem. Evropa se tak agilně zbavovala uhlí (kterého má dost, ale které prý není dost voňavé), až zjistila, že bez uhlí je závislá buď na obnovitelných zdrojích nebo na plynu.

Obnovitelné zdroje fungují tak nějak pofidérně na heslo, vítr se to rozhodl kontrarevolučně bojkotovat a nechce foukat.

Jaderné elektrárny dosluhují a některé země, jako Německo, je vypínají, i když ještě nedosloužily – jádro je prý také fujky skoro tak moc jako uhlí.

A plynu není dost, aby výpadek ostatních druhů energie vykryl. A Rusko k tomu navíc ještě nechce víc plynu dodávat, protože (pragmaticky) zadržuje v předtuše zimy zásoby samo pro sebe.

Málokdy a u málokteré komodity můžeme ohlásit růst cen o 500 procent za rok. U plynu se takový kvalt cen zadařil. Výsledkem je, že některé energeticky náročné výroby už v některých zemích nezvládají – typicky v Británii už někteří průmyslníci museli zavřít podnik kvůli přemrštěnému růstu nákladů. To, co dosud bylo jen lokálním evropským problémem, začíná mít nevyhnutelně globální charakter. V Číně již v některých provinciích je elektřina pro velké podniky na příděl.

Jak je v kterých zemích velká hysterie, že se nedaří před zimou plnit zásobníky, se každý může dočíst sám na stránkách zpravodajských serverů – zde ale pojďme dál. Pro nás je podstatné, co to může přinést a nejspíš přinese ekonomickému životu: Především vezměme jako fakt, že svět ani během uplynulého týdne příliš nezmoudřel, zásobníky dostatečně nedoplnil, zima se přiblížila – tedy k energetické krizi to skutečně směřuje, ne že ne. Počítejme raději s tím horším scénářem. To znamená, že ceny energií dál porostou.

Ve druhé fázi, do které se už pomalu překlápíme, vysoké ceny energií začnou likvidovat některé energeticky náročné provozy. Například výrobci hnojiv nevydrží a zbankrotují. Výrobci v těžkém průmyslu spíš vydrží a nezbankrotují, protože ve světě, v němž politici paralyzovali stranu nabídky, jejich zboží chybí, takže jim všichni jim mohou utrhat ruce, ale přežijí jen za cenu dalšího zdražení strojů, oceli nebo přepravy.

Ve třetí fázi, která nastane s odstupem několika měsíců, zemědělci zjistí, že nemají dost hnojiv, tedy produkují obilí a další zemědělské komodity draze, v nedostatečném množství i nedostatečné kvalitě. Průmyslníci a stavaři zase zjistí, že přeprava, ocel, dřevo či elektřina jsou tak nedostatkovou komoditou, že prudce zdraží svou produkci, a přesto bude nedostatková. Bude málo aut, budou drahá. Bude se pomalu stavět, nebude z čeho, bude to drahé. Mezi lidmi bude kvantum peněz, které centrální banky vytiskly a politici na dluh rozdali. A tak se budou lidé přetlačovat, kdo si za to kvantum peněz urve nedostatkový nový byt či auto – což jest definiční znak inflace.

Povolební melounovitá Evropa (tj. navrch zelená, uvnitř rudá) to bude v některých zemích řešit jediným způsobem, kterým meloun umí uvažovat: byty zestátnit, elektřinu přidělit domácnostem a omezit těžkému průmyslu, na ceny uvalit moratorium. Výsledkem bude, že developeři budou mít nulovou motivaci stavět a bytů bude ještě větší nedostatek – inspiraci hledejme v Berlíně, kde referendum v neděli rozhodlo o zestátňování bytů velkých pronajímatelů. To všechno nemusí přijít konkrétně v Česku nebo na Slovensku, jistě to ale přijde v některých evropských lokalitách a pak v zemích typu Čína.

Co je na tom však důležité – to všechno neříkám proto, abych strašila. To říkám proto, abychom se na to racionálně připravili. Na inflaci se dá připravit tím, že místo peněz na účtech vlastníme movité a nemovité věci. Na dražší energie se dá připravit fixací. Na růst úrokových sazeb taktéž. Na posílení koruny deriváty. Na zdražení aut jejich včasnou objednávkou. A tak dál a dál.

Tak jako vždy v dějinách prohrává ne ten malý, ale ten neinformovaný, nepřipravený a nepružný. Tak jako jsem před dvěma lety touto dobou varovala před prodlužováním splatností a hospodářskou krizí – teď varuju před nedostatkem energií i surovin a růstem cen.