Topolánek: Všichni čtyři lídři z visegrádské čtyřky jsou psychopati, možná i sociopati
ECHOPRIME
6
Týdeník Echo se spojil s Knihovnou Václava Havla a v novém projektu jednou za měsíc otevře veřejnosti rozpravu zvanou Salon právě v příjemných prostorách knihovny v pražské Ostrovní ulici. Srdečně vás chceme pozvat k debatě nad zajímavými a inspirativními tématy s našimi hosty. Záznam bude k vidění na streamu knihovny Havel Channel a na stránkách Echo24.cz.
První Salon z nové série připadl do času těsně před volbami. Proto jsme zvolili téma lídrů v politice. Co rozhoduje o úspěchu? Ideje, ideologie, hodnoty a zájmy, nebo síla a přesvědčivost konkrétních osobností v čele stran? Míříme z éry, kdy lidé volili strany, do časů, kdy volí především lídry?
Po úvodních slovech ředitele Knihovny Václava Havla Michaela Žantovského a šéfredaktora Týdeníku Echo Dalibora Balšínka mají slovo naši tři hosté. Expremiér a bývalý předseda ODS Mirek Topolánek byl lídrem, který pro svou stranu dosáhl nejvyšší volební zisk v historii České republiky. V roce 2006 pod jeho vedením vyhráli občanští demokraté s 35,6 procenta. Expert na politický marketing Jakub Horák je autorem kampaně, která přivedla v roce 2017 s dvouciferným ziskem do parlamentu Piráty. A Josef Šlerka se dlouhodobě zabývá vlivem sociálních sítí na politiku.
Kde jsou dnes lídři?
Topolánek: Tradičně se mluví o tom, že lídr musí mít čtyři základní vlastnosti. Musí mít nějakou vizi. Musí mít čistý štít. Musí mít odvahu. A musí mít charisma. V poslední dekádě se ptám, jestli to vůbec ještě platí. Andrej Babiš nic z toho nemá. Možná má charisma pro své voliče. Je urputný. Je pracovitý. Nemá žádné svědomí a skrupule. Nemá žádné ideje. Má média. Přesto vládne. Co se změnilo? Změnila se v té postfaktické době společenská smlouva? Změnili se voliči? Asi to bude souhrn všech těchto faktorů. O tom bych se rád bavil. Jak je možné, že vyhrávají lídři typu Jarosław Kaczyński, Viktor Orbán, Igor Matovič? V zásadě všichni čtyři z té visegrádské čtyřky jsou psychopati. Což je ale u politiků poměrně běžné. Oni jsou možná i sociopati. Ale to nejsem schopen úplně přesně popsat. Sílí populisté. Sílí nacionalisté. Sílí progresivisté. Sílí neomarxisté. Polarizuje se společnost a s ní i politická scéna. Stačí nadchnout davy. Oslovit je jejich řečí. Strhnout je. Postavit se jim do čela a slavně zvítězit. Podle mě je to docela málo. Na to stačí nějaký marketingový produkt. Nějaký bavič. Myslím, že bývalý herec Volodymyr Zelenskyj na Ukrajině nebo komik Beppe Grillo v Itálii. I tady lidé volají, ať na prezidenta kandiduje Jaromír Jágr. Co tedy chybí? Lídra přece prověří až krize.
Těch má zrovna Evropa za sebou v posledních letech docela dost. Krize eurozóny 2009, kdy se některé země dostaly na hranu státních bankrotů. Migrační krize 2015, kdy se přestaly chránit hranice, přes které se valily statisíce ilegálních migrantů. Teď pandemie čínského koronaviru, kdy vlády zcela bezprecedentně omezily svobodu lidí.
Šlerka: Můj oblíbený Bertolt Brecht říká, že je mu líto národa, který potřebuje hrdiny. Je mi líto situace, kdy potřebujeme lídry. To, že si tu otázku klademe, ukazuje, že jsme v situaci, kdy je potřebujeme a moc bychom je chtěli mít. To znamená, že situace není v pořádku. Kdyby byla, tak se staráme o své věci. Existuje spousta nudných premiérů a prezidentů, za jejichž vládnutí jejich země mimořádně prosperovaly. A nikdo neřešil, jestli jsou lídry. První věc je, jestli lídry opravdu dnes potřebujeme. Druhá, jestli je dnes možné mít lídry, kteří přesahují sociální skupiny. Jestli si nemáme zvyknout na dobu, kdy žádní lídři nebudou. Společnost není polarizovaná, jak říká Mirek Topolánek. Kdyby byla polarizovaná, tak by stačili ti lídři dva. Ta společnost je ale fragmentarizovaná.
