V roce 2022 americké ministerstvo školství zjistilo, že přibližně jedna třetina žáků čtvrtého a osmého ročníku není schopna číst na „základní“ úrovni odpovídají ...
V roce 2022 americké ministerstvo školství zjistilo, že přibližně jedna třetina žáků čtvrtého a osmého ročníku není schopna číst na „základní“ úrovni odpovídající jejich věku. A nezlepšuje se to. „Výsledky testů NAEP (National Assessment of Educational Progress, Národní hodnocení pokroku ve vzdělávání), zveřejněné v letošním roce, ukazují, že 33 procent žáků osmých tříd čte na horší než základní úrovni – což znamená, že mají potíže sledovat sled událostí v textu, nebo dokonce shrnout jeho hlavní myšlenku. Jedná se o nejvyšší podíl žáků, kteří nejsou schopni smysluplně číst, od roku 1992. Mezi žáky čtvrtého ročníku je 40 procent pod základní úrovní čtení, což je nejvyšší podíl od roku 2000,“ píše se o problému v magazínu The Atlantic Idrees Kalhoon. Mluví se o ztracené dekádě amerického vzdělávání. Americké děti v podstatě vymazaly veškeré úspěchy, kterých dosáhly od začátku století. A nejde jen o děti. Celkově 21 % dospělých Američanů je negramotných nebo funkčně negramotných. Jde o bezprecedentní krizi gramotnosti. A důvod, proč nastala, je varovným příběhem o progresivní cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly.
Standardní výuka čtení je v podstatě po celém světě stejná. Děti se učí, že jednotlivá písmena reprezentují určité zvuky, a když se poskládají dohromady, dají dohromady slovo. V některých jazycích, třeba v angličtině, která se nečte úplně stejně, jako se píše, je to trochu složitější, ale princip je stejný. V angličtině se tomuto způsobu výuky čtení říká phonics čili fonetika.
V 60. letech ale vzniká alternativní způsob učení čtení. Výzkumníci poukázali na to, že v praxi lidé nečtou po písmenech, ale rovnou celá slova. Navíc to, že umíte slovo vyslovit, nezaručuje znalost jeho významu. Z tohoto vyrostla teorie whole language learning neboli celostní výuka jazyka, jejíž hlavní autorkou je Novozélanďanka Marie Clayová.
Ta v podstatě tvrdí, že děti by se neměly učit číst po písmenech, ale snažit se pochopit slovo z kontextu, jako jsou obrázky, okolní slova nebo počáteční písmeno. Podle této teorie se děti naučí číst přirozeně samy, podobně jako se učí batolata mluvit, hlavní je v nich budovat lásku k psanému slovu a ke knihám. Tato teorie zachvátila USA v 80. letech poté, co myšlenky Clayové začala propagovat Lucy Calkinsová.
Uhodnout, proč uspěla, není těžké. Šlo o moderní a progresivní teorii, která slibovala děti naučit číst pomocí her a budováním obliby knih. Fonetické učení zavánělo biflováním a memorováním. Celostní výuka jazyka činila tyto nepopulární postupy zbytečnými. „Říkala učitelům, že vše, co musí udělat, je pomoci žákům získat lásku ke čtení. Učitelé nemusí drilovat hlásky ani učit děti vyslovovat slova. Stačí, když vytvoří útulné čtecí koutky, zajistí dostatek knih ve třídě a budou žákům číst,“ shrnuje problematiku kritik Calkinsové Niels Hoven. Jednoduše to vypadalo, že je možné děti naučit číst lépe a za méně práce. Problém byl jediný: celostní výuka jazyka nefunguje.
V prvních třídách může mít dobré výsledky, ale jak narůstá složitost jazyka a děti potřebují znát více slov, přestávají prostě rozumět. „Ukázalo se, že naučit se 44 anglických zvuků je mnohem efektivnější než zapamatovat si 100 000 anglických slov,“ komentuje to Hoven. Samozřejmě pochopit význam slova je další stupeň výuky čtení, ale bez základů fonetiky je to mnohem těžší. „Díky znalosti fonetiky stačí většině čtenářů nové slovo vidět pouze 1–4krát, aby si ho zapamatovali (tento jev se nazývá ortografické mapování), na rozdíl od snahy zapamatovat si každé slovo jako samostatný ‚obrázek‘,“ vysvětluje Hoven.
Na přelomu tisíciletí se situace vyhrotila. Republikánský prezident George Bush se správně rozhodl, že fonetická výuka je lepší, a pokusil se ji prosadit ve školách. Bohužel tím ji zpolitizoval. V USA má federální vláda minimální vliv na základní školství, které je v gesci jednotlivých států. Z fonetiky se tak stala republikánská agenda a progresivní školy zareagovaly prosazováním celostní výuky jazyka. Výsledkem je epidemie negramotnosti, která postihuje především ty nejchudší. Střední a vyšší třídy totiž naučily své potomky číst samy anebo je poslaly do soukromých škol, které nepropadly tomuto šílenství.
Dobrá zpráva je, že celostní výuka jazyka je na ústupu a fonetika vítězí. Jižanské státy jako Mississippi, Louisiana, Tennessee a Alabama přecházejí na systematickou výuku fonetiky a zaznamenávají dobré výsledky. Zvláště Mississippi, která dříve obsazovala spodní příčky žebříčků gramotnosti, zažívá „zázrak“, kdy se vyšvihla naopak na ty přední. Je to přičítáno právě uzákonění výuky fonetiky jako způsobu učení čtení. Mezitím ale vyrostla celá generace Američanů, kteří mají problémy se čtením.
Je to dobrá ukázka toho, že moderní, progresivní a módní teorie nejsou vždy správné. Snaha obejít memorování a nenáviděné biflování může vést ke katastrofě. Kolik podobných nástrah číhá v dnešním vzdělávání? Možná raději nevědět.
00:07
