Zavaleni slovenštinou

KOMENTÁŘ

Zavaleni slovenštinou
Nápad zavést v Česku slovenské školy nebo aspoň třídy proto naráží na nezájem – nikdo to nepotřebuje. Když se slovenština veřejně ozve, je to roztomilé, ale zbytečné. Když slovenština nebude, tak nebude, nic se neděje, píše Lukáš Novosad. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

Hlavní zprávy

Zavaleni slovenštinou

KOMENTÁŘ

Ty zprávy se objevily den po sobě, nadto ve správném pořadí, abychom si mohli říct, že jde o další vtip z ironické dílny dejme tomu Jaroslava Haška. Nejprve se ...

00:01

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Ty zprávy se objevily den po sobě, nadto ve správném pořadí, abychom si mohli říct, že jde o další vtip z ironické dílny dejme tomu Jaroslava Haška. Nejprve se byl aspirant na ministra dopravy Ivan Bednárik představit prezidentu republiky a omlouval nedostatky své češtiny tím, že tímto jazykem hovoří teprve měsíc. Den poté přišla zpráva, že Poradní výbor Rady Evropy vyzval Česko, aby zavedlo výuku slovenštiny – respektive aby akceptovalo, že slovenština není jen blízký a snadno srozumitelný jazyk, ale že je to v tuzemsku taky jazyk menšinový a tak s ním má být zacházeno.

Což znamená, že má být umožněno slovenským dětem, aby mohly být slovensky vzdělávány. No jo, jenže český vztah ke slovenštině má svá specifika. Však si tu o nich píšeme dokola deset let.

 

Čechům slovenština ve veřejném prostoru nevadí. Mají pro ni slabost, protože ji vnímají jako řeč měkčí, lahodnější, plnou lásky, něhy, vzrušení a sexu. Slovensky může hovořit moderátor v rozhlase i televizi: ostatně v ČT působí Anetta Kubalová, která bývala zpravodajkou televize na Slovensku, následně moderovala třeba slavný Objektiv. Ještě před sedmi lety její manžel, novinář téže stanice, tvrdil, že mu čeština v podání jeho manželky přijde rušivá, třebaže jí žena vládne dobře.

Zrovna tak nevadí, že vznikly „federální“ verze televizních talentových soutěží, kde se slovensky mluví běžně. Slovenština není problém ani v politice: když se stal ministrem dopravy Slovák Gustáv Slamečka, prošlo to bez většího povšimnut. Ostatně ulice si tropí žerty z českoslovenštiny Andreje Babiše, ale kdyby ten hovořil jenom slovensky, rozporoval by to málokdo (snad až kdyby se Babiš stal prezidentem, byl by po něm požadován projev český, protože král má mluvit řečí lidu).

Takto bychom mohli pokračovat dlouho: třebaže slovenské znalosti české mládeže se patrně spíše zhoršují, stále mladí Češi běžně sledují slovenské youtubery nebo poslouchají slovenský rap. Vždyť jsem tu začátkem října psal, že Česká televize vysílá téměř každý všední den v hlavním večerním čase relaci, kde má stěžejní roli slovenština. Český vztah ke slovenštině je zkrátka patetický, zároveň ovšem velmi pragmatický a přezíravý. Slovenština funguje totiž jako ozdoba, zajímavé a zábavné koření, kdepak jako plnohodnotný kód pro všechny řečové situace.

Běžně je slyšet mezi slovenskými právníky působícími v Česku, že po nich klienti žádají, aby v oficiálním projevu slovenštinu laskavě opustili a jednali česky. Tentýž vzorec lze sledovat v medicíně a zdravotnictví. Stejně tak platí, že pro Čecha je slovenština jazyk poslechu, nikoli vizualizace. Češi se nikdy neodhodlali slovensky číst, vyhýbali se tomu, neumějí to (ve svém úhrnu) dodnes. Zažil jsem už před dvaceti lety při univerzitních studiích bohemistiky, že na předmětu slovenská literatura si spolužáci vybírali k četbě díla přeložená do češtiny, protože psaného slovenského jazyka se ne snad báli, ale ostych před ním měli rozhodně.

K tomu všemu se přidává stále ještě zřetelná pýcha dědictví národního obrození. Když už čeština v tomto prostoru vyhrála, bude se tu hovořit česky. Tato pozice se sice nezadržitelně rozpouští pod návaly nových velkých menšin (naposledy ukrajinské, která se nebojí veřejně projevovat po svém), ale slovenská menšina nese si s sebou federální historii, kdy se rozumělo samo sebou, že se Slovák naučí česky, protože čeština je ve společném státe řečí řídicí.

Nápad zavést v Česku slovenské školy nebo aspoň třídy proto naráží na nezájem – nikdo to nepotřebuje. Když se slovenština veřejně ozve, je to roztomilé, ale zbytečné. Když slovenština nebude, tak nebude, nic se neděje. Více se k ní tulíme, protože jí jakž takž rozumíme (a to ještě jen té západní), jinak ji ale přehlížíme úplně stejně jako všechny ostatní sousední jazyky. Copak by někoho ještě před dvaceti lety napadlo, jaký problém bude mít u nás němčina? Děti se ji nechtějí učit, nechtějí vnímat jazyk sousedů, všechno oblibou válcuje španělština. Čili jazyk zemí, s nimiž historicky máme společného málo. Zkrátka doporučení Poradního výboru Rady Evropy spíše zůstane oslyšeno.

×

Podobné články