Podvod, který byl a nebyl
komentář
komentář
1
„Co se divíš? Státní zástupce vždycky podrží silnějšího. To jsi nevěděl? Kde žiješ?“ Těmito slovy by Tonda Blaník komentoval zprávu, že městský státní zástupce zastavil stíhání Andreje Babiše v kauze dotačního podvodu Čapí hnízdo. Nejen pražský návladní Martin Erazím, ale špičky celého státního zastupitelství teď budou mít práci, aby moudrost slavného lobbisty z televizní série vyvrátili a tím zachránili svou pověst.
Státnímu zástupci Erazímovi je třeba přiznat, že se k problému, proč nežalovat premiéra, postavil čelem. Neskrýval se za tvrzení, že se podvod sice stal, nepodařilo se však prokázat úmysl. Nepoukazoval ani na to, že u Farmy Čapí hnízdo nejde objektivně prokázat, komu v rozhodující moment patřila, protože měla anonymní akcie na doručitele.
Jednoznačně podpořil vysvětlení dozorujícího státního zástupce Jaroslava Šarocha, že „Farma Čapí hnízdo splňovala podmínky definice malého a středního podniku“, proto měla nárok na dotaci určenou pro malé a střední podniky a k žádnému podvodu ani nemohlo dojít. Jinými slovy, Farmu Čapí hnízdo nebylo možné považovat za podnik propojený s holdingem Agrofert, protože pak by dotační podmínky nesplňovala. „Opakovaně zmiňované propojení prostřednictvím řady akcionářů na úrovni rodinných příslušníků s koncernem Agrofert nehrálo při posouzení roli, neboť Agrofert a Farma Čapí hnízdo si vzájemně v podnikání nekonkurovaly ani nesjednocovaly svoji činnost na společném trhu,“ vysvětlil Erazím.
Čtenář těchto řádků si musí uvědomit, že se ocitl v právním prostoru, kde vždy neplatí zdravý rozum. Farma Čapí hnízdo patřila nejbližším rodinným příslušníkům majitele Agrofertu Andreje Babiše, který za ně zaplatil cenu za akcie, Agrofert se zaručil za půjčky Čapího hnízda a byl dominantním odběratelem jeho služeb, Čapí hnízdo řídili manažeři a právníci placení Agrofertem, rekreační resort byl postaven na pozemcích holdingu, jenomže Farma Čapí hnízdo podnikala na trhu, kde se Agrofert neangažoval, a proto byla pro potřeby přidělení dotace nezávislou malou firmou.
Ve shodě s Olafem
Nutno říci, že taková argumentace je přitažená za vlasy. Nechme stranou argument zdravého rozumu, že holding bude těžko zakládat dceřinou firmu, aby konkurovala jiné jeho dceři. Ovšem výklad, který Erazím publikoval, je v přímém rozporu se stanoviskem protikorupční agentury Olaf, která označila kauzu za podvod a propojení Farmy Čapí hnízdo zdůvodnila v první řadě tím, že „všichni akcionáři Farmy Čapí hnízdo v dotčeném období mohli být považováni za osoby blízké panu Andreji Babišovi, tehdejšímu vlastníku Agrofert Holdingu. Proto tedy podniky Farma Čapí hnízdo a Agrofert Holding lze považovat za propojené.“
Dozorový státní zástupce Šaroch říká, že se podvod nestal, Olaf tvrdí, že stal. Přesto podle Erazíma nejsou obě stanoviska v rozporu. U bruselské agentury totiž jde o „širší hodnocení“ a nelze z něho vycházet při posuzování trestněprávní odpovědnosti dotčených osob. Erazím či jeho nadřízení by tento moment měli vysvětlit trochu podrobněji.
Příliš složité pro Erazíma
Pražský státní zástupce Erazím své razantní stanovisko omlouvá ještě tím, že jde o složitou problematiku, ke které by se měl vyjádřit Evropský soudní dvůr. Proto nejde „klást komukoliv za vinu možné nesprávné posouzení takové právní otázky“ v době, kdy Farma Čapí hnízdo o dotaci žádala, tedy v únoru 2008. Tím ovšem maximálně potvrzuje, že on sám ani jeho podřízený Šaroch případ neprozkoumali za celé čtyři roky dost důkladně. Už z dubna 2004 pochází rozhodnutí Soudního dvora, které jasně stanoví pravidla, podle kterých je třeba prověřit nezávislost malého a středního podniku. Účelem dotací pro malé firmy je totiž zajistit „výhody těm podnikům, pro něž je jejich malá velikost překážkou, a nikoli velkým podnikům, (...) jež mají díky své velikosti přístup k financování a službám, které nejsou dostupné obdobným soutěžitelům menší velikosti“. Právě proto je třeba hlídat, aby malé firmy nebyly propojené s velkými, a také kontrolovat, jestli „definice malého a středního podniku není obcházena pomocí fiktivních formálně-právních konstrukcí“. Šéf pražských státních zástupců nezveřejnil, jestli a případně jakým způsobem se návladní Šaroch vypořádal s tímto verdiktem.
Erazímův elaborát, kterým vysvětluje, proč zastavuje stíhání, nevyvrací podezření, s jakým by přišel Tonda Blaník. Vždy je možné najít právní názor, který vyvrací obvinění či žalobu všemi dostupnými argumenty a zamlčováním protiargumentů. Advokáti jsou za vytváření takových názorů dokonce placeni. Podle toho, jak Erazím popisuje stanovisko kolegy Šarocha, jde právě o takový právní názor ve prospěch obviněných. Otázka jenom zní, proč dělá městské státní zastupitelství práci za premiérovy advokáty. Návladní Erazím má ovšem stále šanci vysvětlit lépe ten rozhodující argument, kterým Šaroch obžalobu premiéra tak rezolutně vyloučil.
