Některé aspekty revize česko-ruských vztahů

Aktuální diplomatická krize mezi Českou republikou a Ruskem vyvolaná bezprecedentními nepřátelskými útoky ruských vojenských zpravodajských služeb proti ČR i proti celému euroatlantickému prostoru přinesla v mnoha směrech velmi nenadálý vývoj. Nečekaná a sebevědomá reakce české vlády vyhostit v první řadě osmnáct ruských zpravodajců (jedná se ve váhové kategorii naší země o rozhodnutí nebývalé), kteří zde působili pod diplomatickým krytím a ihned po agresivní ruské protireakci „zastropovat“ počty pracovníků ruské diplomatické mise v Praze na úroveň té české v Moskvě otevřela zcela nové možnosti.

Z reakcí některých českých politiků nebo mezinárodněpolitických analytiků jsou slyšet i obavy, zda „pouhých“ sedm českých diplomatů a 25 administrativně technických pracovníků bude dostatečným počtem pro zvládání všech českých diplomatických úkolů v Rusku. I na základě své osobní zkušenosti s působením na české ambasádě v Moskvě si dovoluji tvrdit, že se nakonec ukáže, že je tento stav zcela dostačující a odpovídající skutečným aktuálním aktivitám Česka na Rusi.

ČSFR, resp. ČR se po sametové revoluci vydala úspěšnou cestou euroatlantické integrace, ale ve vztahu k Rusku zůstala zcela schizofrenní. Tuto tendenci zdatně živili a živí někteří čeští proruští politici, kteří si na zveličovaném významu česko-ruských vztahů postavili svou živnost. Podobné tendence lze pochopitelně vysledovat i v jiných postkomunistických zemích. Málokde ale byla tato politika realizována z nejvyšších politických pater nebo dokonce z prezidentských rezidencí. Česko-ruské vztahy od roku 1989 však spíše chřadly, zcela se vytratila jejich ekonomická podstata, a tak nakonec „spolupráce“ s Ruskem posloužila některým našim politickým předákům jen jako vyvažování skutečnosti, že pokud nebyli vítáni na Západě, obrátili se na Východ a nepřátelskému Západu to tak natřeli.

Zveličovaná ekonomické úroveň česko-ruské spolupráce

Česko-ruská relace se již dávno logicky stala nesrovnatelně bezvýznamnější, než tomu bylo v dobách bipolárně rozděleného světa. Zůstaly zde však některé symboly, které navozovaly falešný pocit výjimečnosti a nadstandardnosti těchto vztahů. Jedním z příkladů je akcentovaný význam ekonomické spolupráce. Ta je, a pokud Rusko nastoupí cestu standardní a moderní země a zbaví se celé řady na sebe uvalených sankcí, i bude i pro české obchodníky jistě důležitá, neboť Rusko je rozsáhlý trh. Otázkou však je, zda tomuto trendu napomáhaly a napomáhají někdy rozsáhlé ekonomické úseky českých ambasád. Pochopitelně nemám nic proti ekonomickým diplomatům. Vzpomínám si ale, jak na počátku milénia bazíroval tehdejší premiér a později prezident republiky Miloš Zeman na tzv. ekonomické diplomacii v Rusku a jak nerealisticky odhadoval její potenciál. Přitom ti největší hráči na poli česko-ruské obchodní spolupráce nechtěli mít s českou ambasádou v Rusku nic společného a někteří dokonce ani nesouhlasili se zařazením svých e-mailových adres do seznamu potenciálních příjemců informací o aktivitách ekonomického úseku.

Naproti tomu museli čeští ekonomičtí diplomaté vyplňovat nesmyslné výkazy ministerstva průmyslu a obchodu o plánovaném počtu schůzek, účastí na veletrzích nebo svých mediálních výstupů. Tyto aktivity však jen odhadovali a význam tohoto výkaznictví byl jen málokomu srozumitelný. Podstatnou úlohu zde samozřejmě hrají ruské dodávky energetických surovin do Evropy. Česká republika však na nich již není stoprocentně závislá. Navíc tak, jako my potřebuje ruskou naftu a plyn, potřebuje Rusko naše peníze, které za to platíme.

Velikost české ambasády v Moskvě jako pokřivený symbol česko-ruských vztahů

Vynucené snížení početního stavu českého diplomatického personálu v Moskvě rovněž zaměřuje pozornost na další ze symbolů české schizofrenie v Rusku, na obludnou velikost české ambasády v Moskvě. Její velikost dávno neodpovídá významu česko-ruských vztahů. A možná ani nikdy v minulosti neodpovídala. Avšak jen na provozu svých nemovitostí v Moskvě spotřebovává český stát každoročně ze státního rozpočtu vysoké částky. Zveřejněný počet ruských místních sil zaměstnaných na zastupitelském úřadu ČR v Moskvě v počtu 110 osob doslova bere dech. Ruské úřady navíc zaměstnávání svých občanů na české diplomatické misi vážně komplikují. Vedle komplexu české ambasády stojí na pozemcích vlastněných ruskou stranou neméně rozsáhlý komplex Českého domu. Bez dalších detailů chci říct, že není logické a už vůbec ne hospodárné v tomto trendu pokračovat. Vezměme jako příklad třeba nizozemskou ambasádu v Moskvě a rozsah jejich ekonomických a politických aktivit s Ruskem.

Nejsou pochopitelně na místě žádná unáhlená rozhodnutí. Na druhou stranu máme možná na dlouhou dobu poslední unikátní příležitost tyto otázky znovu posoudit a podrobit stávající situaci kvalifikovanému auditu. Možná dospějeme k závěru, že bude ekonomičtější i politicky relevantnější stávající české nemovitosti v Moskvě prodat a koupit nebo postavit komplex nové české ambasády, která bude odpovídat skutečnému významu česko-ruské relace. A počítat zde lze třeba i s možností případného rozvoje v budoucnu. Je však žádoucí začít odstraňovat některé zavádějící symboly česko-ruské spolupráce a tím jí dát význam, který skutečně má. Možná se i nakonec ukáže, že současný počet pracovníků české diplomatické mise v Rusku je pro naše zájmy a naše potřeby zcela dostačující.

Text byl publikován na The Conservative online.