VIDEO: Červený hrádek rozesmál Čechoslováky. Jakešovi však do smíchu nebylo
30 let od slavného projevu
VIDEO UVNITŘ
Foto: Printscreen z YouTube/ TVhistorieCZ
Politikům se často nestává, aby jejich projevy zlidověly a pasáže z nich se citovaly ještě po letech. Generálnímu tajemníkovi komunistické strany Miloši Jakešovi se to před 30 lety podařilo, i když on sám z toho velkou radost neměl. Záznam jeho vystoupení před komunistickými funkcionáři v Červeném Hrádku na Plzeňsku 17. července 1989 vyvolával mezi lidmi smích a Jakeš se stal nechtěnou komediální hvězdou druhé poloviny roku 1989.
Místy zmatený a místy až bezelstně upřímný projev, který se šířil i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa, byl pro mnohé Čechy i Slováky signálem, že vládnoucí režim není tak silný, jak se tvářil při rozhánění opozičních demonstrací.
Komunistický předák před svými soudruhy například mluvil o signatářích petice Několik vět z řad populárních umělců („...no, tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok“) nebo o tzv. přestavbě socialistického zřízení („...to není jednoduchý proces, ta přestavba. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná“). V exkurzi do oblasti zemědělství si popletl brojlery s bojlery a hlavně apeloval na to, aby komunisté získali podporu obyvatel a nezůstali sami „jak kůl v plotě“.
A právě heslo „Nechceme kůl v plotě“ se stalo jedním ze sloganů masových protestů, které o čtyři měsíce později smetly vládu komunistické strany v Československu.
Na celý záznam Jakešova projevu na Červeném hrádku se podívejte zde.
Československá televize v podezření
Za rozšířením kazety s nahrávkou projevu stál disident a pozdější diplomat a ministr zahraničí a obrany Alexander Vondra (ODS), kterému ji přinesl literární kritik Josef Vohryzek. „Poslechli jsme si to v kuchyni a pak jsem to poslal (Milanu) Schulzovi do Svobodné Evropy s tím, že se to musí hrát do omrzení,“ vzpomínal Vondra.
Projev koloval mezi lidmi ve zvukové podobě a také i s obrazem na videokazetách. Hned na první pohled přitom bylo zřejmé, že záznam je pořízen profesionální technikou, a tak se podezření komunistických bezpečnostních složek zákonitě obrátilo na televizní štáb, který na Červeném Hrádku Jakešův projev natáčel pro televizní zpravodajství.
K autorství nahrávky se v roce 1998 v Lidových novinách přihlásil Petr Smrčka, který byl v inkriminované době technikem na vysílacím pracovišti Československé televize. „Seděl jsem v místnosti, kde paralelně běžela videa snímající signály do vysílání a z míst důležitých přenosů pro kontrolu a analýzu případných závad…. Dopolední přenos z Červeného Hrádku šel k nám do záznamu, ze kterého se měl dělat hodinový sestřih na večer. Sledovali jsme ho jen lehce, politických blábolů běžely spousty, ale po pár větách bylo jasné, že to bude něco mimořádného. Cvaknul jsem knoflík videa a projev natočil,“ vzpomíná Smrčka, který kazetu poté rozmnožil a dal známým.
Jakešův projev si nahrál také pozdější šéf televizních odborů Antonín Dekoj, který byl jedním ze členů posádky přenosového vozu v Červeném hrádku. Dekoj dal podle svých slov pásek později k dispozici režisérovi Jindřichu Polákovi.
„Chtěli mě zdiskreditovat,“ tvrdil Jakeš
Své vysvětlení má ale i nechtěný hrdina nahrávky Jakeš. Podle něj za únikem nahrávky stála tajná policie a „vnitřní nepřátelé“ v komunistické straně. „Prostě byl zájem zdiskreditovat mne. Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. To byl smysl a cíl té videonahrávky. Přitom tam o nic směšného nešlo. Znovu říkám – reagoval a odpovídal jsem jen na dotazy,“ obhajoval se v roce 2005 Jakeš v deníku MfDnes.
Ať už se na šíření nahrávky podílel kdokoliv, její vliv na atmosféru v tehdejším Československu byl značný a významně přispěla k tomu, že se lidé po dlouhých letech normalizační éry přestávali bát projevit svůj názor.
Rekonstrukce a přestavba na mezigenerační centrum se školkou a byty pro seniory by měla změnit kulturní dům v Plzni – Červeném Hrádku, který v roce 1989 proslavil projev tehdejšího generálního tajemníka komunistické strany Miloše Jakeše. Plány na přebudování stavby, kterou si v takzvané akci „Z“ postavili v roce 1984 sami hrádečtí občané, má Plzeň už řadu let. Čtvrtý městský obvod Doubravka, pod nějž Červený Hrádek spadá, ale zatím marně hledá dotace. Obvod si nemůže dovolit sám zaplatit zhruba 60 milionů korun, na kolik studie přestavbu odhaduje, řekl ČTK starosta Tomáš Soukup (ANO).
Komplex budov v Červeném Hrádku zahrnuje nejméně deset let opuštěný kulturní dům a na něj navazující nově opravené objekty zemědělského družstva. Ke kulturnímu domu, kde Jakeš 17. července 1989 hovořil před komunistickými funkcionáři, stoupá od úrovně silnice velkorysé široké schodiště s třicítkou místy vydrolených betonových schodů, mezi nimiž teď hojně roste tráva a mech. Průčelí šedé omšelé budovy tvoří hlavně velké plochy oken a dveří zasazených v kovových rámech. Uvnitř je nepořádek, v hlavním sále jsou vytrhané parkety. Jako pozůstatek po diskotéce, která tu po revoluci byla, zůstala na stěnách sytá rudá či modrá barva či zbytky šachovnicové výzdoby. Prostředí, v němž Jakeš pronesl svůj projev, připomíná už jen vyvýšené pódium.
