Evropské volby zdůraznily nutnost brexitu

Za východisko z britské brexitové mizerie je občas považováno vypsání druhého referenda. Je to argument, který šíří především odpůrci brexitu. Poukazují na údajnou neinformovanost voličů a na průzkumy, které ukazují převahu zastánců setrvání v EU. Britské volby do Evropského parlamentu posloužily jako zástupný plebiscit. Ukazují, že země je nadále beznadějně rozdělena, a výsledek teoretického druhého referenda je tak značně nejistý.

I na českém Twitteru byl s nadšením sdílen graf BBC, podle kterého antibrexitové strany (Liberální demokraté, Zelení, Change UK a waleská Plaid Cymru) získaly 40,4 % a probrexitové strany (Brexit Party a UKIP) 34,9 %. Následná analýza byla zhruba taková: Celkové vítězství sice získala Brexit Party s asi 31 procenty, a to díky tomu, že vyluxovala hlasy všech brexitářů, ale pokud sečteme hlasy všech stran, které se veřejně postavily proti brexitu, podporovatelé EU získají navrch.

Jenže graf BBC má jeden zásadní nedostatek. Hlasy pro Konzervativní stranu (9,1 %) a labouristy (14,1 %) uvádí samostatně, jako nerozhodnuté. Jenže konzervativci kandidovali s brexitovým programem. Uvádět je jako neutrální nedává smysl. Pokud jejich podíl přičteme k ostatním brexitovým stranám, euroskeptici rázem získají převahu. Vyvodit z toho, že v Británii mají nyní převahu zastánci brexitu je ale i tak zavádějící.

Zaprvé eurovolby provázela na Británii nízká volební účast, přišlo zhruba 37 % voličů. V referendu o brexitu hlasovalo přes 72 %. Za druhé, je tu velká neznámá v podobě Labouristické strany. Ta velmi účinně skrývá svůj názor na brexit. Lídr strany Jeremy Corbyn, který je celoživotní levicový euroskeptik, byl před referendem donucen stranou veřejně vyhlásit, že je proti vystoupení z EU. Po referendu strana slíbila respektovat výsledek, poté odmítla rozvodovou dohodu, vyjednanou konzervativci, a začala naznačovat, že by mohla podpořit vypsání druhého referenda. Výsledkem je naprosté zmatení všech. I zkušení britští političtí komentátoři tápou, když mají vysvětlit labouristickou evropskou politiku. Za vágní formulací je snaha labouristů udržet si euroskeptické i proevropské voliče. Výsledek je úprk voličů. Levicoví brexitáři raději odešli k Brexit Party, zatímco levicoví odpůrci brexitu k Liberálním demokratům. Těžko říct, kdo u labouristů vlastně zůstal. Nejspíše ultralevičáci, kterým je jedno, zda bude Británie v EU, či ne, hlavně že nastane socialistická utopie. Jak by hlasovali v opakovaném referendu, je ve hvězdách.

I tak ale eurovolby naznačují, že opakování plebiscitu v Británii by byla velká chyba. Jedním z argumentů pro opakování je, že lidé byli málo informováni a vlastně nevěděli, pro co hlasují. Tento argument ignoruje, že vláda i velká část britských médií před brexitem soustavně varovaly a vysvětlovaly, proč je katastrofou. Tato masáž neustala ani po referendu, přesto eurovolby naznačují, že mnoho voličů nezviklala.

Dále hlasování ukazuje, že pokud by tentokrát zvítězilo setrvání v EU, výsledek by byl jen velmi těsný, což by značně podkopalo jeho legitimitu. Proč by jedno těsné referendum mělo platit a druhé ne?

Konzervativcům, kterým utekli voliči především k Brexit Party, je jasné, že mají-li přežít, musí vyvést zemi z EU. Pokud se to podaří, i za cenu odchodu bez dohody, mohou úspěšně vysát přes 30 % nových hlasů. Evropské volby tak značně zvýšily šanci „no deal“ brexitu.