Spisovatel v současnosti je šnek. S jemným mužem Jáchymem Topolem o vzdorování soumraku
ECHOPRIME
ROZHOVOR
Jáchym Topol obvykle vítězí v různých anketách o nejvýznamnějšího českého prozaika po roce 1989. On sám se tomu brání, ale dělá mu to dobře. Ještě lépe mu však dělá samota spisovatele, ze které je stále vyrušován různými společenskými nároky a požadavky. Také má svou normální profesi: je dramaturgem v Knihovně Václava Havla. Tam za ním přišel jeho starý známý, což je na rozhovoru znát. Ale jinak to nejde.
Jáchyme, sedíme v sále Knihovny Václava Havla a před sebou máme stěnu s fotografiemi z různých období Havlova života. Trochu to připomíná ikonostas v pravoslavných domácnostech. Není to tak, že tedy pěstujete kult zvěčnělého VH a ty jsi takovým pravoslavným popem tohoto náboženství?
Ten ikonostas, jak říkáš, jsme tady pověsili docela nedávno. Jsou to prostě fotky z Havlova života. Ten byl, jak známo, pestrý a zajímavý. Ale hned naproti je výstavka Havlových knih a mezi nimi jsou umístěny knihy, na jejichž hřbetě je napsáno třeba Havel a ženy, což berou někteří lidé s údivem do ruky, a pak zjistí, že to je maketa. Tyhle mystifikační spisy tam kdysi umístil první ředitel knihovny, Martin C. Putna, a už to tam zůstalo. Ono to dobře naznačuje ten celistvý obraz Havlovy osobnosti, ve které byly nejrůznější vrstvy, ze kterých je možné brát, jak se to komu líbí a zamane… Vedla Havla, který vstoupil do historie, je přece Havel jako zábavný chlapík, který si ze sebe uměl udělat legraci, který pěstoval různé žerty a mystifikace, který měl náklonnost k undergroundu atd.
Ale sympozium Havel a ženy se tady ještě, pokud vím, neuskutečnilo.
Ne, to se tady neuskutečnilo… To je přece jen jiné téma a já se tím zas tak nezaobírám. Ale chtěl bych poznamenat, že ten, koho Havel opravdu zajímá, si i tyhle věci umí najít. Loni třeba tady vyšla kniha Perzekuce o různé podobě Havlova pronásledování a tam jsou dopisy, které psal při prvním zatčení Olze a přemýšlí tam tím svým způsobem, k čemu by mu mohlo být vězení dobré, a logicky píše, že v kriminále bude mít omezený přístup k alkoholu, což by mu mohlo prospět. Podobně to měl ostatně Jirous. Čili to, že Havel byl rozevlátý bohém, který měl blízký vztah k alkoholu i k ženám, není žádné tajemství, ostatně my o těchhle věcech také víme dobře své. A pokud jde o Knihovnu, tak ta tyhle stránky nijak nezamlčuje.
Myslím, že ani to „rozevlátý bohém“ není úplně výstižné, neboť pokud jde o jeho vztah k ženám, tak myslím, že se nedá nazvat jednoduše jen proutnictvím, nýbrž že to byly spíš složitě prožívané propletence vztahů v různých druzích závislosti…
Ano, i tak se tomu dá říct. Rozhodně to nebyl typ nějakého démonického uchvatitele. Byly to vztahy citlivého člověka… Hele, a my jsme z generace, která se k těm věcem, kolem kterých tady tak kroužíme, tady alkohol, ženy, psychedelické látky a hudba, stavěla jako k věcem, které prostě patří k životu, neboť jsme ho tak žili a poznali. Ale ze své zkušenosti musím říct, že současní mladí už to tak nemají! Tady je nová generace, která má, řekl bych, puritánské rysy. A kupodivu to, co my bereme s úsměvem, tedy řekněme volnější vztah k alkoholu, k sexuálním otázkám, k životnímu hédonismu vůbec, tak to pro ně může znamenat nemalou skvrnu. Oni už často nechápou, co je obdivuhodného na tom, být bohémem a vést poněkud neuspořádaný život. Přitom konkrétně u Havla je důležité si uvědomit, že on na rozdíl třeba od amerických prezidentů nebo jiných západních politiků se od mládí nepřipravoval na to, že jednou bude prezident, neměl prestižní školy, nežil jenom v elitních vrstvách, naopak: zažil dobrodružný život, nemluvě o těch kriminálech.
