O nouzový stav jsme Babiše opravdu požádali sami, říká hejtman Grolich

Hejtmani minulý týden podali pomocnou ruku vládě, když jí sněmovna odmítla prodloužit nouzový stav. Tento krok vyvolal moře kritiky, v neposlední řadě z vedení politických stran, k nimž pánové krajů patří (netýká se nominantů ANO a ČSSD). Výraznou mladou tváří mezi hejtmany je lidovec Jan Grolich (36). Jaká přesně byla geneze jednání s Andrejem Babišem? Necítí se Grolich využit a zneužit? V čem se za pandemie liší pohled ze sněmovny a z krajského úřadu?

Jak vlastně to vaše slavné jednání s vládou vzniklo, na čí žádost? Premiér se posléze tvářil, že ho o další nouzový stav žádaly kraje, málem jako kdyby ho to otravovalo.

Což je pravda, že jsme žádali. Ve čtvrtek, kdy sněmovna odmítla další nouzový stav, se nejprve přes videokonferenci potkali ředitelé krizových štábů na krajích. Od nich vzešlo pro nás hejtmany doporučení požádat vládu o prodloužení nouzového stavu jménem krajů. Ještě ten večer se na tom Asociace krajů dohodla. Neříkám, že s tím souhlasili všichni, ale v drtivé většině jsme to považovali za rozumné východisko. Každopádně to nebylo tak, že by se ozvala vláda: Hele, nám tady ve sněmovně cosi neprošlo, nepožádali byste o to vy? S tím jsme opravdu přišli sami. Myslím, že ve sněmovně s touto možností ani nikdo nepočítal. Pokud snad máte dojem, že jsme vládu požádali teprve na její žádost, ten dojem možná vznikl z toho, že jsme nechtěli požádat obratem a bezpodmínečně. Proto jsme si nejdřív vymínili s vládou jednání.

Proč kraje na nouzovém stavu tak lpěly?

Protože jsme všichni hejtmani do jisté míry zodpovědní za zdravotní situaci. A nelíbilo se nám, že by se to mělo rozvolnit. Během inkriminovaného týdne se z nouzového stavu stal až jakýsi talisman a lidé ho začali vnímat jako poslední překážku před uvolněním. Z mého pohledu bylo takřka jedno, že ministerstvo zdravotnictví je pak ochotno vydat téměř shodná opatření, když jsem tušil, že ve společnosti bez nouzového stavu vypukne karneval. Můj odhad byl, že vypršení nouzového stavu by vyvolalo ještě větší vlnu nedůvěry a nastartovalo novou vlnu šíření koronaviru. Někteří podnikatelé byli nachystaní otevřít i přesto, že se dalo čekat, že ministerstvo vydá nové zákazy. Chtěli otevřít a s ministerstvem se soudit, k čemuž by po nouzovém stavu najednou měli možnost. Měli jsme indicie, i přes různé komory, že podnikatelé se sdružují, aby otevřeli a obratem podali žaloby. Čísla z nemocnic, která nám chodí každé ráno do mailu, mi říkají, že jsme zvolili správný postup. Čísla rostou i tak, bez našeho přičinění by narostla skokově. Já úplně chápu, jak nepopulární to bylo rozhodnutí, že jsme přispěli k tomu, že všechno zůstává utažené, bohužel tak si to situace žádá.

A vy sdílíte názor, že otevřené malé obchody by přispěly k šíření nákazy? Co argument, že by se aspoň zákazníci, dnes naštosovaní v hypermarketech, trochu rozprostřeli?

Jenže kdyby se jelo podle zákona o veřejném zdraví, otevíraly by se nejenom maloobchody, otevíralo by se napříč, restaurace, služby... A v té kombinaci by to fakt byl karneval. Otevíraly by i provozy, které mají být podle nařízení dál zavřené. První den pár lidí, další den víc, za pár dní by to jelo jako lavina. Víte, co mě zaráží? Už týden se diskutuje o ústavnosti jednoho kroku (žádosti hejtmanů, která popírala vůli sněmovny – pozn. red.), ale nebýt toho jednoho kroku, řešili bychom dnes zákonnost desítek opatření. Rušit nouzový stav při číslech násobně horších, než když se nouzový stav vyhlašoval, to nedává smysl.

Celý rozhovor si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.