KOMENTÁŘ
2
Šéf íránských revolučních gard dnes prohlásil, že zatykače vydané Mezinárodním trestním soudem (ICC) na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho bývaléh ...
11:58
11:43
11:14
10:35
10:31
10:17
09:45
09:08
08:29
08:05
Ruská schopnost ovlivňovat dění v nejrůznějších zemích je již několik let hlavním strašákem Západu. Mocnému vlivu Vladimira Putina se přisuzují vítězství brexitu a Donalda Trumpa. Naopak když volby nevyhrají populisté, je to oslavováno jako vítězství demokracie nad zlovolným režimem. Američané pověřili Roberta Muellera nalezením spolupráce mezi Trumpovou kampaní a Rusy, jen aby přišel s prázdnou. Nyní po Američanech mají svou zprávu o ruském vměšování se do voleb i Britové.
Zprávu sepsal parlamentní výbor pro zpravodajství a bezpečnost. Klíčová pasáž dokumentu o 55 stranách je: „Objevila se rozsáhlá veřejná obvinění, že se Rusko snažilo ovlivnit referendum o členství Spojeného království v EU v roce 2016. Dopad takovýchto pokusů by bylo obtížné, ne-li nemožné, posoudit a ani jsme se o to nepokoušeli. Nicméně je důležité zjistit, jestli nepřátelský stát podnikl úmyslné kroky s cílem ovlivnit britský demokratický proces, bez ohledu na to, jestli byl úspěšný, nebo ne.“
Lidé, kteří na ruské zasahování do voleb nevěří, se chytají pasáže o nemožnosti posoudit dopady. Tvrdí, že je to důkaz, že tyto obavy jsou nafouklé, protože kdyby měly reálný dopad, byly by měřitelné. Zároveň se však mohou ohradit proti implicitnímu obvinění, v jiných částech řečenému naplno, že Rusko do britských voleb zasahovalo.
Naopak ti, kdo proti ruskému vlivu neustále bojují, toto vnímají jako hlavní zjištění výboru. Naopak se rozčilují, že dopad ruských aktivit nelze zjistit jen proto, že se o to nikdo nepokusil.
Šance, že zpráva celou debatu konečně vyřeší, je tak minimální. Přesto dochází k několika dalším zajímavým zjištěním. Zaprvé uznává, že samotný proces voleb není ohrožen. Volba pomocí papírových volebních lístků a sčítání na mnoha místech činí dálkové zmanipulování výsledků téměř nemožné. To je závěr, který by měli vzít v potaz i čeští fanoušci elektronického hlasování.
Zadruhé zpráva obviňuje britské zpravodajské služby z pasivity. „Celkově se zdá, že otázka obrany britských demokratických procesů a diskurzů se stala jistým ‚horkým bramborem‘, kdy žádná organizace nechtěla uznat, že má celkové vedení.“ Zvláště levicová média v tom vidí důkaz neschopnosti britských špionů. Negativně je srovnávají s jejich americkými kolegy. Sami autoři zprávy dochází k závěru, že hlavní úlohu při ochraně voleb by měla mít kontrarozvědka MI5.
Ve skutečnosti se zde projevila moudrost britských zpravodajců. Ti se od celého procesu distancují, neboť tvrdí, že by jejich vyšetřování samo mohlo být posouzeno jako ovlivňování voleb. Jejich prací je zjišťování tajných informací. Boj proti dezinformacím ve volbách je podle nich úkolem ministerstva pro digitalizaci, kulturu, média a sport a také pro ústřední volební komisi.
Právě ve srovnání s americkými kolegy Britové vycházejí dobře. Agresivní vyšetřování Trumpovy kampaně, kdy FBI obcházela a ohýbala pravidla, důvěryhodnost federálních agentů naprosto zdiskreditovalo. Není divu, že se MI5 a MI6 chtějí držet zpátky.
Vyšetřovací výbor také došel k závěru, že Rusové nesledují žádný konkrétní politický cíl. Jen chtějí zasít nedůvěru a rozdělovat společnost.
Z tohoto pohledu je zajímavé, že zpráva tvrdí, že první ruská vlivová operace proběhla před referendem o skotské nezávislosti. (Další během kampaně o brexitu a loňských parlamentních voleb.) Jenže to ještě nikdo neměl o ruských dezinformacích ani ponětí, takže výsledek byl přijat všemi, místo toho, aby se všichni rozhádali, jestli trapné vtípky kolující po internetu a vymyšlené v Petrohradě mohly mít vliv na výsledek.
Jediné opravdu znepokojující zjištění je o vlivu ruských peněz v Británii. Z Londýna se v podstatě stala pračka na špinavé peníze ruských oligarchů a mafiánů. „Peníze jsou také investovány do rozšiřování patronátu a budování vlivu napříč britským establishmentem – PR firmy, charity, politické zájmy, akademikové a kulturní instituce, všichni byli ochotnými příjemci ruských peněz, čímž přispěli k procesu ‚praní reputace‘“. Zjištění znepokojující, ale nikterak nové.
I když problém ruských dezinformací se začal řešit teprve někdy v roce 2015, nejde o nový fenomén. Sovětský svaz se pomocí nejrůznějších užitečných idiotů a pomýlených organizací snažil ovlivňovat dění na Západě dávno před internetem, a stejně studenou válku prohrál. Je načase si přiznat, že většinou za politickou porážku nemůže Putin, ale neúčinná kampaň, špatný program a neschopný kandidát.
