Když přejmenujete recesi, je to pořád recese

Jedna z podivných pověr moderní levice je, že vše je jen o narativu a terminologii. Víra, že stačí změnit definici slova – případně slovo samotné – a nějak se tím změní i realita. Nejnápadnější je samozřejmě boj o definici slov „muž“ a „žena“. Ale například v angličtině se také neustále mění politicky korektní označení pro bezdomovce.

Doslovný překlad „homeless“ již nyní nestačí, politicky korektnější je „roughsleepers“ (volně přeloženo spáči na hrubém), a dokonce „people experiencing homelessness“, tedy „lidé zažívající bezdomovectví“. Nedávno také aktivisté za právo na potrat začali tvrdit, že zavedený a úspěšný termín „pro-choice“, tedy něco jako „pro právo si vybrat“, již není dostatečný, protože v některých případech potrat není volba, ale nutnost. Problém s těmito slovními hříčkami je, že realita je má tendenci dohnat, tak jako se to stalo nyní s termínem „recese“.

Klasická poučka je, že ekonomická recese je, pokud dojde k poklesu výkonu ekonomiky dvě čtvrtletí po sobě. Podle této definice jsou nyní USA v recesi. Bílý dům to tušil, a tak pár dní před oznámením čísel HDP za poslední tři měsíce publikoval na svých stránkách jakýsi editorial. „Co je to recese? Někteří tvrdí, že dvě po sobě jdoucí čtvrtletí poklesu reálného HDP představují recesi, ale to není ani oficiální definice, ani způsob, jakým ekonomové hodnotí stav hospodářského cyklu,“ stojí v prohlášení americké exekutivy. „Je nepravděpodobné, že by pokles HDP v prvním čtvrtletí letošního roku – i kdyby následoval další pokles HDP ve druhém čtvrtletí – znamenal recesi,“ pokračuje.

Čistě technicky má Bílý dům pravdu. Pravidlo poklesu HDP po dvě čtvrtletí není nějaký jasně daný ekonomický zákon. Je to však všeobecně přijímaná poučka, používaná posledních asi 40 let, ne-li déle.

Spřátelená média okamžitě pochopila signál Bílého domu, a když zveřejněná čísla HDP ukázala propad, již druhé čtvrtletí nepsala o „recesi“, ale o „signálech recese“ – a v podobných eufemismech.

Tím snaha zdiskreditovat termín recese neskončila. V USA recese oficiálně vyhlašuje Národní úřad pro ekonomický výzkum (NBER). Ten sice při zkoumání, zda Amerika je v recesi, posuzuje řadu faktorů a ukazatelů, nicméně v desíti posledních případech, kdy dvakrát po sobě pokleslo HDP, NBER pak vyhlásil recesi, poučka je to tedy solidní. CNN ale zveřejnila článek s titulkem „Kdo rozhoduje o tom, jestli USA jsou v recesi? Osm bílých ekonomů, o kterých jste nikdy neslyšeli“. Protože hlavní problém recese je, že ji vyhlašují bílí muži.

Rozpoutala se rovněž válka na Wikipedii. Heslo „recese“ během tří dnů bylo 38krát změněno. Nyní tam stojí „Ačkoli se definice recese v různých zemích a u různých vědců liší, jako praktická definice recese se běžně považují dvě po sobě jdoucí čtvrtletí poklesu reálného HDP dané země“. Článek byl uzamčen, aby se nedal dále editovat.

Pro Ameriku je to znepokojující. Zdá se, že Bílý dům věří, že pokud se mu podaří změnit běžně používanou definici recese, žádná recese tak nenastane. Jenže běžného člověka tak neošálí. Vláda, média a experti se sice můžou shodnout na tom, že USA technicky v recesi nejsou, ale pokud obyčejný Američan pocítí, že se mu žije hůř, vytrestá Demokratickou stranu v listopadových volbách tak jako tak. A o to jde doopravdy, volební průzkumy nevypadají pro stranu prezidenta Joea Bidena vůbec dobře a nejspíše míří k masivní porážce. Recese jim rozhodně nepomůže, ať se jmenuje jakkoli. Jak píše Shakespeare: „Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“

Ukazuje to ale také, že v Bílém domě pracuje banda diletantů. Debaty o definici recese nejspíše na ekonomické problémy upozornily v médiích více, než kdyby se o tom nemluvilo. Představy o americké politice lze roztřídit do tří kategorií, podle toho, jaký seriál považujete za směrodatný. Prvním je Dům z karet, ve kterém je politika představena jako naprosto bezskrupulózní zápas bez jakýchkoli ideálů, kde se politici neštítí ani vraždy. Prý tuto představu o americké politice má Vladimir Putin, jedná se o jeden z jeho oblíbených seriálů.

Pak je tu seriál Západní křídlo, které je v podstatě idealizovaným příběhem Clintonovy administrativy. Všichni v něm jsou liberální, schopní, krásní a problémy lze vyřešit tím správným projevem. Tak evidentně sebe vidí nynější obyvatelé Bílého domu. Nakonec je tu seriál Viceprezident(ka), ve kterém jsou politici a jejich tým zobrazeni jako narcistická nemehla bez dlouhodobých plánů a vizí, snažící se pouze přežít od jedněch voleb ke druhým a žalostně přitom selhávající. Ten má nejspíše k zobrazení reálného stavu americké politiky nejblíže. Snaha změnit definici recese, jen aby se tím všechno zhoršilo, by klidně mohla být dějová linka jednoho dílu.