KOMENTÁŘ
1
KOMENTÁŘ
Stárnutí má svoje výhody. Například člověka přivádí k tomu, aby nacházel vzory a inspirace ve zdrojích dříve nečekaných. Tím se dostávám k Mikeu Tysonovi, plus ...
00:05
00:04
00:03
00:02
00:01
24. 11.
24. 11.
24. 11.
24. 11.
24. 11.
Poslanecká sněmovna schválila odpuštění sociálního pojištění menším firmám do padesáti zaměstnanců na tři měsíce. Podmínkou je, že nepropustily žádné zaměstnance a nesnížily platy. Je to významná úleva.
Sociální pojištění je vůbec nejvyšší daní v Česku. Celkově na něm stát sebere 31,1 procenta hrubého platu zaměstnance. Na výplatní pásce ale člověk vidí jen 6,5 procenta. Druhá, větší část je skrytá. Říká se jí eufemisticky odvod za zaměstnavatele a dosahuje 24,8 procenta hrubého platu. Právě tato druhá, skrytá a podstatně vyšší část, kterou člověk vůbec nevidí, teď má být odpouštěna. Pokud návrh poslanců schválí i Senát a podepíše prezident.
Čistý plat, který dorazí zaměstnancům na účet, bude pořád stejný. Ušetří firmy. Ta úspora je podstatná. Při současném průměrném platu, který dosahuje 35 tisíc korun měsíčně, je to 8680 korun. Při padesáti zaměstnancích s příjmem na úrovni průměrného platu je to úspora 434 tisíc korun měsíčně. Za tři měsíce, po něž budou platy od odvodů osvobozeny, to vychází na 1,3 milionu korun.
Byla by to nejlepší pomoc ekonomice v koronavirové krizi. Jednoduchá. Bez byrokracie. Bez úředníků. Okamžitá. Firmy by prostě státu ze dne na den přestaly pojistné platit. Ty peníze by jim v čase, kdy ekonomika stála a vypadávaly příjmy a zakázky, zůstaly. Měly by je hned. Nečekaly by je, až je nějaký úředník vyplatí, jako tomu bylo u náhrady bez známých jako Antivirus (inspirováno německým kurzarbeitem).
Byla by to výborná pomoc, kdyby přišla 19. března, kdy vláda v karanténě vypnula ekonomiku. Byla by to ta nejlepší pomoc, která by pomohla zabránit tomu, aby se nákaza neplacení rozšířila po celé ekonomice. Nic lepšího než okamžité odložení sociálního pojištění a DPH se nenabízelo. Byly to okamžité peníze pro firmy. Obrovská šance odvrátit tvrdý pád ekonomiky.
Místo toho se vymýšlely těžkopádné, složité a byrokratické programy jako Covid I až III, kde podnikatelé čekali na pomoc týdny a měsíce. Nebo už citovaný Antivirus, který měl firmám kompenzovat platy, ale bizarně je nutil platit z té státní pomoci státu zpět zase odvody sociálního pojištění.
Členové vládní ekonomické rady NERV do ministryně financí Aleny Schillerové i premiéra od prvních dní hučeli, že musejí nechat peníze v ekonomice. Že hrozí krize likvidity. Že si firmy přestanou platit. Začnou v obavách zadržovat peníze a nákaza se rozšíří i do oborů, kde by při rychlém zásahu nemusela být.
Hučeli do nich bez úspěchu. Schillerová jim sdělila, že by stát přišel o příliš mnoho peněz a že „nechce být zodpovědná za nejhorší schodek rozpočtu v historii“. Taktně ji upozornili, že když ty peníze do ekonomiky nepustí, bude mít schodek ještě horší, a těžkou recesi navíc. Bylo to nad představivost profesí berní kontrolorky. I manažera Babiše.
Postupně jim NERV nosil na jednání grafy, kolik peněz bude v české ekonomice chybět. Aktuálně, koncem května, už je to podle odhadů ekonomů 290 miliard korun. Do konce června se čeká 379 miliard. Koncem září už 614 miliard. To jsou konkrétní peníze, jež v ekonomice chybí. Které někdo nevydělal nebo je nedostal zaplacené.
Ty křivky propadů vypadají hodně zle. I Babiš se Schillerovou se jich zjevně zalekli a pokoušejí se nějaké peníze v ekonomice odpuštěním daní nechat. Kdyby to bývali udělali hned v březnu, mohli ekonomiku zachránit před tvrdou recesí.
Těžko říct, proč to neudělali. Jestli to prostě nepochopili. Nebo nechtěli zvyšovat dluhy, aby pomohli podnikatelům (kteří ANO většinou nevolí) a ušetřili v rozpočtu peníze na přímé transfery svým voličům v podobě zvyšování důchodů a platů státních zaměstnanců. A až teď jim došlo, jaké to má následky. Bez ohledu na motivaci, v každém případě propásli příležitost odvrátit hluboký pád ekonomiky.
