KOMENTÁŘ
2
JÁDRO
Němečtí Zelení si měli zaplatit z peněz daňových poplatníků studii, která měla za úkol ovlivnit veřejné mínění a to i na mezinárodní úrovni. Studie však měla už ...
15:20
14:28
14:02
13:40
13:20
12:51
11:59
11:32
10:53
10:16
S Milošem Zemanem nemá cenu polemizovat, ale kdyby náhodou chtěl někdo upozornit na jeden (z mnoha) zajímavých rozporů v jeho světonázoru, tak by to byl na jedné straně jeho (aspoň verbálně) pozitivní vztah k Izraeli – věc, pro kterou je možné ho mít v tu chvíli i rád, tedy Zemana. A na druhé straně jeho ignorance, ba nepřátelství k Tchaj-wanu.
To má jistě své ratio, jímž je podlézání lidové Číně, ale hezky to vyvrací obraz prezidenta, který myslí svou hlavou, rád je na straně menších, na straně těch, kteří se brání proti mocným a musí hájit svou existenci, která je permanentně ohrožená. Což platí pro Izrael – ale hle, stejně tak pro Tchaj-wan.
Kdysi byl v této zemi jiný prezident, jmenoval se Václav Havel, který velmi rychle pochopil, v čem je pro nás Tchaj-wan důležitý. Že to není jen nějaký exotický ostrov na druhé straně zeměkoule, ale právě země, ke které můžeme právě my mít blízko a můžeme ji dobře chápat. Protože je na tom trochu podobně jako my. Je to malá zemička, jak říkal Havel, které hrozí mnohem silnější velmoc, jež by ji ráda schramstla, neboť si na ni činí nárok a má za to, že její samostatná existence je historický omyl. Takovou situaci známe právě my Češi. Proto bychom si měli uvědomovat, jak se takovým malým zemím vede a jak je pro ně důležitá podpora zvenčí. Třeba tím, že tam navzdory velké nelibosti komunistické Číny přijede jednou za čas oficiální delegace. Je to formalita, ale důležitá.
A solidarita s Tchaj-wanem, touto lepší, i když tisíckrát menší variantou Číny, má pak ještě další a perspektivnější důvody. Protože Číně nelze jít věčně na ruku. Západ, kam snad ještě patříme, by neměl přejímat rétoriku a pokyny Číny jen proto, že nějací politici a „byznysmeni“ mají často pochybné styky s čínskými soudruhy. Mohlo by to taky dopadnout dost nešťastně a mohl by nám jednou chybět „Pax Americana“, pod jehož ochranou se stále ještě nacházíme.
Sázka na komunistickou Čínu může být i pošetilá. Protože i když se to teď nezdá, ani ČLR tady v současné podobě nemusí být navždy. Její rozpad nebo zhroucení nejsou úplně vyloučené a pak si možná budeme říkat, proč jsme byli takoví zbabělci – a nic jsme neřekli, i když jsme věděli, co všechno Čína dělá.
Postoj k Tchaj-wanu, to je test pro současný Západ. Především pro Evropany je to příležitost, jak se postavit za principy, na kterých byla kdysi založená naše civilizace – tj. nenechat se zastrašit a trvat na pravdě. Třeba by to mohla být i jedna cesta z kaluží cynismu a nihilismu, ve kterém Evropa již dosti čvachtá. A možná by se tím i Evropa mohla stmelit. Je lepší se stmelit kvůli statečnosti než kvůli strachu nebo regulacím.
A pak je ten důvod nejpěknější, i když třeba nejidealističtější. Že totiž Tchaj-wan je naděje pro Čínu. Je to demokratický stát a slušný stát, kde se lidem docela dobře žije a nejde z nich strach. Představte si, že jednou bude taková celá Čína. To už je velká fantazie, ale ten malý ostrov dokazuje, že to právě Číňané umí.
ZTRACENÍ TURISTÉ
AMERICKÝ VOJENSKÝ EXPERT
