„Jsou moje, jen jsem si je odložil,“ tvrdí muž o dokumentech z procesu se Slánským
Proces se Slánským
NOVÉ
Foto: Twitterový účet Philippe Reynier
Až 14 hodin záznamu politického procesu s Rudolfem Slánským a dalšími obžalovanými z roku 1952 může obsahovat vzácný nález filmového materiálu. Před nedávnem ho našel správce konkurzní podstaty ve zkrachovalé továrně v Panenským Břežanech. Podle historiků není zřejmé, odkud se filmové pásy do středočeského areálu dostaly. Jeden z pracovníků, kteří továrnu před lety likvidovali, tvrdí, že si záznamy na místě odložil a činí si na ně nárok. Ministr kultury v demisi Ilja Šmíd ve čtvrtek na tiskové konferenci řekl, že požádá vládu o mimořádnou dotaci na záchranu vzácného archivního materiálu. Před několika dny ho převzal Národní filmový archiv.
Jeho ředitel Michal Bregant řekl, že v příštích dnech budou odborníci materiál kontrolovat. „Na rozpočtu budeme pracovat příští týden,“ uvedl. Podle odborníků je nález materiálu mimořádný, poskytne dokument srovnatelný se záznamem z procesu s Miladou Horákovou. „Je to nejen materiál přibližující atmosféru politického procesu, zločinu, ale je to také důkaz zločinu,“ řekl historik Petr Blažek. V procesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského bylo v roce 1952 vyneseno 11 rozsudků smrti. Bývalý generální tajemník komunistické strany Slánský byl popraven.
Blažek uvedl, že objev by mohl zásadním způsobem změnit pohled na celý politický proces. Před odborníky podle Blažka stojí mnoho otázek, třeba kdo materiál do továrny schoval a kdo o tom věděl. Bylo by podle něj důležité zjistit, zda to věděla tehdejší komunistická strana, zda to ví vedení jejího nástupce KSČM. „Jsem rád, že nález přichází v době, kdy se tady jedná o vládě s podporou komunistů,“ uvedl.
Valuable footage relating to the biggest show trial of the communist era, that of ex-general secretary Rudolf Slánský and 13 others, has been discovered. #Czechhistory #ColdWar #communism https://t.co/91NmQmQMOD
— Radio Prague (@RadioPrague) 22. března 2018
Předseda KSČM Vojtěch Filip se nechal slyšet, že záležitost dokumentů je pro něho i komunistickou stranu zcela novou informací.
Nalezené bedny obsahovaly různorodé materiály – negativy obrazu a zvuku, duplikační kopie, magnetofonové pásky, kombinované kopie a také přefocené kopie archivních dokumentů z provenience ÚV KSČ. Správce konkurzní podstaty po nálezu kontaktoval historika Jiřího Padevěta, který se obrátil na historiky Blažka a Petra Kouru, kteří se věnovali prezentaci záznamu procesu s Miladou Horákovou. Blažek na základě nálepek na bednách s nápisem Československý státní film a textem „Výpověď Margolia“ identifikoval materiály jako záznamy z procesu se Slánským.
Poslední Stalinův monstrproces. Osmnáct nepohodlných slyšelo rozsudek smrti
Podle Blažka záznamy z procesu předala v roce 1953 StB do archivu tehdejšího ministerstva národní bezpečnosti. Záznamy z procesu s Horákovou podle něj byly koncem 50. let přesunuty do archivu ministerstva vnitra, který si ale s hořlavým materiálem náročným na skladování nevěděl rady a dostaly se do Státního filmového archivu, kde přečkaly normalizaci.
O existenci materiálu z procesu se Slánským odborníci podle Breganta dlouho spekulovali, respektive tušili, že je někde schovaný. Do továrny se krabice dostaly pravděpodobně záhy po revoluci v roce 1989 a zůstaly v ní ukryté 29 let. Podle Blažka by stopa po jejich původu mohla vést do někdejšího Muzea dělnického hnutí.
K vlastnictví materiálů se podle serveru iRozhlas.cz přihlásil likvidátor továrny, ve které byly nalezeny, Václav Hlásek. Ve zkrachovalé továrně si je prý pouze uskladnil. „Měl jsem je tam uloženy jako ve skladu. To jsem mohl. A můžu v podstatě doteď,“ tvrdí. Jejich původ odkrýt nechce. Ministra kultury Šmída informace, že krabice se vzácným obsahem možná patří soukromé osobě, překvapila. „To slyším opravdu poprvé. Já myslím, že kolegové, kteří objevili materiál předaný Národnímu filmovému archivu, neměli představu, že by patřil nějaké soukromé osobě. Na tiskové konferenci jsme byli informováni o tom, že může jít o jakési kopie připravované pro budoucí zpracování,“ uvedl pro Radiožurnál.
V areálu v Panenských Břežanech byl podle Blažka ústav pro výzkum kovů, dnes je zdevastovaný a dlouho panovaly obavy, zda v bednách nejsou zdraví nebezpečné látky. V areálu je i zámek, odkud odjel na svou poslední cestu zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Je to symbolické, jak se tu spojují dva totalitní režimy, řekl Blažek.
Bývalý ředitel NFA Vladimír Opěla uvedl, že některé materiály jsou postižené plísní a musí se ošetřit metodou, kterou NFA s barrandovskými laboratořemi vyvinul. Materiály by měly být podle plánů NFA zveřejněny na webu i v podobě pro kino či televize. „Důležité je, aby to bylo veřejně dostupné v surové podobě, ta je nejsilnější, ukazuje mechanismus moci po komunistickém převratu,“ řekl Bregant.
Proces se Slánským je znám pod delším úředním názvem Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského. Sedmadvacátého listopadu 1952 v jeho rámci padl rozsudek smrti nad bývalým generálním tajemníkem Ústředního výboru KSČ Rudolfem Slánským a dalšími 10 členy vedení údajného protistátního centra. Zinscenovaný proces vedený na nátlak sovětské strany, zejména Josifa Stalina, nesl výrazně antisemitský podtext. Obvinění byli prokuratorou popsáni jako nepřátelé československého lidu a sionističtí, buržoazně nacionalističtí zrádci. Vedle Slánského mu za oběť padl třeba tehdejší ministr zahraničí Vladimír Clementis.
