Vyráběl se tu, ale nebyl to novičok. Byl to novičok, ale nevyráběl se tu

Prezident Miloš Zeman se už před lety chlubil tím, že se v politice řídí judistickou zásadou využij energie svého protivníka. Pokud budeme považovat za jeho protivníky drtivou většinu českých médií a politiků, můžeme aplikaci té zásady sledovat na tzv. aféře novičok. 

Po jeho oznámení z minulého čtvrtka, které vykonal na svém domovském kanále TV Barrandov, že Vojenský výzkumný ústav v Brně loni vyrobil malé množství novičoku pod zkratkou A-230, Zemanovi protivníci po pět dní takřka unisono tvrdili, že se u nás žádný novičok nikdy nevyráběl, a Zeman tím pádem zbytečně, asi schválně, nahrává ruské propagandě. Každý, kdo není chemický analfabet, musí vědět, že náš A-230 není novičok (jed, který Britové detekovali po otrávení svého bývalého agenta Sergeje Skripala v Salisbury před dvěma měsíci, nese název A-234).

A pak po schůzce premiéra  Babiše s řediteli kontrarozvědky BIS a Vojenského zpravodajství jsme si včera přečetli formulace Úřadu vlády, kde se zdůrazňuje, že dotyčná látka používaná loni Vojenským výzkumným ústavem má úplně jiné složení než A-234, ale tu dotyčnou látku i Úřad vlády, čerstvě nabrífovaný šéfy služeb, pojmenuje jako – novičok A-230. Takže novičok to byl, ale teď je zase místo chemie hrozně důležitá sémantika a zdůrazňujeme, že jed se u nás nevyráběl, jen mikrosyntézoval. Jako sorry, ale to je opravdu směšné. Kdo zná postup, jakým  dojde k nějaké látce, může udělat buď malý vzoreček, nebo může vyrábět ve velkém. 

V celé české rovině této bizarní britsko-ruské a posléze NATO-ruské aféry nikdy vážně nešlo o to, že by snad Rusko nebo někdo jiný opravdu podezírali Českou republiku z toho, že jed v Salisbury pocházel od české armády. Je pravda, že Rusko zmínilo ČR, ale i Slovensko, Švédsko a ovšem dějiště aféry, Velkou Británii, jako země, které prováděly „intenzivní výzkum“ látek z programu „novičok“. A že mluvčí ruského ministerstva zahraničí v daném prohlášení ze 17. března naznačila, že to není úplný seznam takto experimentujících zemí a že v této souvislosti „by měly zodpovědět otázky“ i Spojené státy. 

Nicméně představa, že by tento plyn použila zrovna česká tajná služba (nebo slovenská, můžeme pokračovat), jejíž vláda k tomu postrádá jakýkoliv motiv, je tak absurdní, že si ani nemůžeme připustit, že by to Rusové někdy mysleli vážně a že by si vážně mysleli, že Čechy a spol. někdo bude skutečně podezřívat. Tady jde o širší kontext aféry. 

Británie už 12. března, osm dní poté, co byl Skripal se svou dcerou nalezen na lavičce v parku, ústy premiérky Theresy Mayové ukázala jednoznačně na Rusko jako na viníka. Razantní tvrzení Londýn podezdil argumentem, že novičok je schopno vyrábět jen Rusko. O Putinově režimu si můžeme myslet, co chceme, ale tento argument byl nesmyslný od samého počátku. 

Britský ministr zahraničí Boris Johnson v interview pro Deutsche Welle sám řekl, že v jejich vojenské laboratoři Porton Down disponují vzorky, z nichž byli schopni jednoznačně určit příčinu otravy Skripalových. Kde ty vzorky vzali? Koupili si  je v Rusku? Nebo si je dělali sami? 

Rusko-tatarský vědec Vil Mirzajanov, který na počátku 90. let o programu vývoje těchto smrticích jedů informoval Západ, byl kvůli tomu ve  vězení a nakonec vycestoval do USA, v roce 2008 o sovětském vývoji chemických zbraní vydal knihu, jejíž anglický název State secrets netřeba překládat. V té knize mj. zveřejnil vzoreček pro výrobu novičoku. Se vzorečkem, penězi na nákup surovin a dobrými laboratořemi si dnes novičok vyrobí každý, kdo o to má vážný zájem.

Sám Mirzajanov v interview pro RFE/RL z půlky března výslovně konstatuje, že vzorky novičoku si mohly obstarat mnohé státy. Pokročilejší produkce se podle Mirzajanova konala jen v SSSR a v Rusku. (Ale jak to může s takovou jistotou vědět 83letý pán, který se z Ruska odstěhoval v roce 1995? Je asi dobré vědět, že Mirzajanov není jen vědec, ale taky politický aktivista. Z bezpečí Ameriky pomáhal v roce 2010 vyhlašovat fiktivní nezávislost Tatarstánu na Rusku, a nechal se dokonce jmenovat premiérem tatarské vlády v exilu.)

O to možná Zemanovi šlo, pomoci Kremlu proti té části britské oficiální verze, která je hloupá tak, až člověka uráží, že ho na ni v rámci spojenectví obou zemí nutí veřejně přísahat. Můžeme se ptát, zda i v takové situaci bylo od českého prezidenta státnické pomáhat Rusku proti Británii a zatahovat do svého hledání faktů české tajné služby. Je to vážná otázka. Současně s tím se můžeme ptát, proč se Zemanovi domácí soupeři rozhodli zničit prezidenta tak, že budou znemožňovat sami sebe a vážně tvrdit, že není souvislost mezi mikrosyntézou a výrobou a novičok není novičok. Výsledky této metody sledujeme už pátým rokem.