Nové změny v exekucích někdo zaplatí. Když ne dlužníci, budou to všichni ostatní

POLITICKÁ ARÉNA Do Senátu míří novela exekučního řádu, která s sebou přináší nejzásadnější změny ve vymáhání dluhů za poslední dvě dekády. Poslanci o ní jednali dlouhé roky a závěrečná podoba nakonec vyvolala další bouřlivé debaty u věřitelů, exekutorů, dlužníků i zákonodárců. Obsahuje totiž hned několik ustanovení, které zásadně otřesou celým dlužnicko-věřitelským prostředím. A senátoři by si před jejím schválením měli položit tu nejdůležitější otázku – kdo to všechno nakonec zaplatí.

Je to téma, o kterém už z médií musel slyšet každý. Zastánci mírnější úpravy přístupu k vymáhání dluhů už léta volají po tom, aby legislativci prosadili takovou verzi zákona, která pomůže dlužníkům srovnat svoje dluhy a vymanit se z dluhové pasti. Věřitelé naopak argumentují tím, že jakákoliv další změna znevýhodňující věřitele povede k dalšímu poklesu vymáhání práva – anebo ho zastaví téměř na nulu. Výsledkem byla zásadní přeměna exekučního řádu, kterou poslanci odhlasovali v polovině dubna.

Dolní komorou Parlamentu přes bouřlivou diskusi nakonec prošlo hned několik výrazných změn – automatické zastavování exekucí po 6 letech, smazání tzv. bagatelních exekucí starších 3 let, okleštění možnosti zabavit a prodat dlužníkův movitý majetek anebo zavedení povinných exekutorských záloh. To by znamenalo, že by se dluhy nízké hodnoty, minimálně do 5 a možná až do 10 tisíc korun, úplně přestaly vymáhat. Při záloze ve výši skoro 3 tisíce korun by se to totiž věřitelům nevyplatilo. Za vymáhání by zaplatili víc, než kolik by získali zpět.

Nejedná se přitom o jednotky takových případů. Změny se týkají dluhů, jež zahrnují například nedoplatky pojistného a povinného ručení nebo nezaplacené poplatky za energie a telekomunikační služby. Ty dohromady tvoří asi čtvrtinu dluhů, které jsou dnes vymáhány. Co se stane, pokud věřitelům znemožníme takové pohledávky vymáhat? Logicky lze předpokládat, že si ztracené peníze budou muset kompenzovat jinde. Dobrovolná rezignace na vymáhání peněz u dlužníků povede kaskádovitým efektem k navýšení cen služeb, omezení přístupu zákazníků k vybraným službám, nebo – v případě MHD – třeba ke snížení počtu poskytovaných spojů. Zkrátka dluhy nakonec někdo v určité formě zaplatí. Když to nebudou dlužníci, zaplatí je lidé, kteří dluhy nemají. Ať už v ceně služeb, které využívají, nebo ze svých daní, které budou muset posloužit k navýšení veřejných rozpočtů, v nichž budou nedoplatky chybět.

Čeští zákonodárci při schvalování změn argumentovali tlakem neziskových organizací, které za výhodnější podmínky pro dlužníky dlouhodobě bojují. Poslanci ani senátoři ale v rámci správy země s péčí řádného hospodáře nesmějí rezignovat na to, aby dopustili změny, jež nakonec ohrozí nejen peněženky jejich občanů, ale i jejich základní důvěru ve spravedlnost a právní stát. Senátoři mají poslední možnost, jak to před finálním hlasováním zvrátit. Mnoho dalších prostředků už k tomu totiž nezbývá.

Autor je advokát, prezident České asociace věřitelů a kandidát do Poslanecké sněmovny za ODS