Alois Rašín – 98 let od atentátu

V uplynulém týdnu jsme si připomněli 98 let (18. února 1923) od smrti prvního ministra financí Československa – Aloise Rašína. Symbolicky v den, kdy sněmovna projednávala 500miliardový schodek státního rozpočtu.

Alois Rašín – jeden z mužů 28. října 1918. Alois Rašín, který položil základy nezávislého státu jak politicky: odsouzený k trestu smrti za snahu o nezávislost českých zemí na Rakousko-Uhersku na začátku světové války, posléze omilostněn novým císařem Karlem a vyhlašujícím a řídícím v Praze převrat 1918; tak i prací. Zavedl a osamostatnil českou korunu a udržel ji mimo hyperinflační katastrofu okolních zemí.

Politicky patřil ostře napravo – Národní demokracie byla stranou jasně stojící proti nastupující socialistické revoluci, byť vliv Národní demokracie byl vždy ve stínu početnějších Agrárníků.

Podlehl atentátu komunistického anarchisty Šoupala, který na ministra zaútočil zezadu před jeho domem střelnou zbraní.
Jeho nejstarší syn, Ladislav Rašín, byl rovněž politicky aktivní. Jako advokát obhajoval neprávem souzeného Jiřího Stříbrného a stal se posléze poslancem za Národní demokracii. Patřil k nejostřejším kritikům mnichovské kapitulace a jako takový byl již koncem roku 1939 zatčen gestapem, odsouzen rovněž k trestu smrti, který byl později zmírněn, nicméně Ladislav Rašín zemřel v nacistickém vězení kdesi v Německu před koncem války.

Rašín byl po atentátu převezen (a několik týdnů neúspěšně léčen) na kliniku do Podolí, kde dnes sídlí známá porodnice. Založil ji však (a Rašína po atentátu i operoval) Rudolf Jedlička, kterého známe jako zakladatele proslulého Jedličkova ústavu pro pomoc postiženým dětem. Méně známé jsou právě zmíněné Pražské sanatorium, které založil inspirován návštěvou kliniky Mayo v Rochesteru (USA), tak jeho účast v srbsko-osmanské válce (1912) coby válečný chirurg na straně Slovanů: „… V Čechách se zvedla vlna sympatie k Srbům a jejich osvobozeneckému boji. Český pomocný lékařský komitét plánoval vyslání lékařů a zdravotnického materiálu, sokolové a další spolky organizovaly sbírky. Nejrychleji zareagoval Rudolf Jedlička, který vypravil vlastní expedici, a také na vlastní náklady. Již 24. října 1912 s ním do Bělehradu odcestovali např. pozdější první ředitel Baťovy nemocnice ve Zlíně Bohuslav Albert, nebo budoucí primář chirurgie ve Slezské Ostravě Vladimír Haering. O dva dny později zde převzali vojenský lazaret s 800 lůžky a večer přijímali první raněné z bitvy u Kumanova, kde sice Srbové zvítězili, nicméně stovky jich padly a přes 3000 jich bylo zraněno. Prof. Jedlička operoval až 40 pacientů denně, organizoval i odbornou spolupráci zahraničních expedic. V Bělehradě jej navštívil budoucí prezident, tehdejší poslanec Říšské rady Tomáš Garrigue Masaryk. V lednu následujícího roku se expedice vrátila do Prahy, celkem provedlo 19 Čechů téměř 1800 operací. Srbské království mu udělilo Řád svatého Sávy a král Petr I. mu věnoval svou fotografii s podpisem.“

Píši tyto řádky proto, že k našim předkům máme blíže, než se zdá. V dnešní podivné době jakoby bez minulosti pak pochopitelně chybí i kompas pro budoucnost.

Nebyl snad Alois Rašín v pětkrát horší situaci než současná vláda? Země (a všechny okolo) rozvrácené světovou válkou. Hyperinflace v okolních státech. Na tehdejší Španělskou chřipku zemřely miliony lidí. V části republiky se bojovalo tu o Těšínsko s Poláky, tu o Slovensko s Maďary. V pohraničí dlící mnohamilionová menšina Němců chovala k novému státu vše možné, rozhodně ne však sympatie.

Přesto hájil Rašín vyrovnaný rozpočet, deflaci a úspory státu. Byl to statečný postoj, ale také postoj, který přinesl měnovou stabilitu a korunu jako úspěšnou a respektovanou měnu na několik desetiletí.

Jeho nástupci dnes nesnesou srovnání ve světle dějin. Projednávání 500miliardového schodku ve sněmovně bylo panoptikum, licoměrnost, lhostejnost a rezignace.

(Jinak se na tomto místě omlouvám stínovému ministru financí za ODS panu Skopečkovi, že jsem včera na Primě uvedl, že místo projednávání rekordně deficitního rozpočtu byl v Edenu na fotbale. Správně je tedy, že na papalášký fotbal odjel až při projednávání kompenzací krachujícím živnostníkům a před bodem „zrušení Nouzového stavu“).

Profesor Jedlička odjel sám operovat do Srbska a zachránil tisíce životů, my dnes nejsme schopni ani sami koupit vakcínu. Čekáme na pokyn z „Vídně“.

Bez vůle k hájení samostatnosti a suverenity republiky. Bez vůle k obětem. Bez vůle k návratu k hodnotám, na kterých tato země zbohatla. Bez této vůle bude jen málo naděje pro nás – nejzápadnější Slovany.

Vzchopme se!!