Angličan, který Čechy miloval

komentář

Angličan, který Čechy milovalkomentář
Komentáře

Dalibor Balšínek

Když Roger Scruton loni v listopadu v předvečer oslav 30. výročí listopadové revoluce přijel naposledy do Prahy, aby v Žofínském paláci převzal medaili předsedy Senátu, bylo mezi asi sto padesáti hosty slavnostního večera šest členů redakce, což je skoro dobrá polovina naší liberálně-konzervativní úderky. To samotné indikuje naprosto speciální vztah naší redakce k přednímu britskému mysliteli konzervativního vyznání. Ostatně jeden z rozhovorů, které jsme v prvních číslech Týdeníku Echo v roce 2014 přinesli, byl právě s Rogerem Scrutonem a vyšel s titulkem „Povinností intelektuála dnes je urazit tolik lidí, kolik se dá“, což v době vrcholu zvracení emocí aktérů na sociálních sítích má úplně jiný význam, než měl na mysli Scruton, protože to poslední, co sociální sítě přinášejí, je inspirující a provokativní myšlenka.

Cesta Rogera Scrutona do Prahy vznikla z iniciativy Alexandra Vondry a dalších europoslanců ODS, mezi účastníky slavnostní večeře ale zářili představitelé-zakladatelé jiné politické strany, vůdčí osobnosti Občanské demokratické aliance, osobitého parlamentního klubu z 90. let minulého století. Konstelace účastníků naznačovala, že nešlo o akci politické strany, ale setkání lidí jednoho ideologického směru, jehož důležitost ukážou až budoucí časy. Ona samotná terminologie, co je liberální, co konzervativní, ztrácí své původní významy, navíc v americkém světě tyto pojmy vždy označovaly něco jiného než v Evropě.

My sami v redakci Echa se definujeme jako liberálové, tedy lidé otevření, ale protože respektujeme existenci hodnotového systému, o jehož dodržování by měl člověk aspoň usilovat a ctít ho, a i když se mu to někdy nedaří, protože člověk je tvor omylný a v neustálém pokušení svodů, je důležité ten systém vnímat a brát ho jako svůj azimut, paradoxně se stáváme konzervativci proti svému založení. Ale taková je dnes doba, plná zmatení pojmů a někdejších významů. Tomu vzdoroval i Roger Scruton, který byl jakýmsi enfant terrible, i když i anglický tisk ho označoval jako nejvýznačnějšího současného britského filozofa a toto označení mu zachoval, když v neděli oznamoval jeho skon. Přestože Roger Scruton, o němž v tomto čísle píše Daniel Kaiser, se vymezoval svým konzervativním pohledem na svět, byl člověkem renesančním se širokým intelektuálním záběrem do architektury, světa umění vůbec i kultury pití vína, jakýmsi základním motivem jeho psaní byla obrana krásy a vyšších hodnot před módou ve světě idejí.

V českých zemích má ještě zvláštní smysl věnovat Rogeru Scrutonovi pozornost, protože nám rozuměl.