Drahoš, nebo Zeman? Mlha přede mnou i za mnou

Česko se stává zemí bez průzkumů, během prvního týdne po prvním kole prezidentských voleb nevyšel žádný. Je to neschopnost, nebo úmysl? Opět je třeba připomenout loňské volby ve Francii, kde během čtrnáctidenního období mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb publikovalo své předpovědi sedm agentur, každá přitom v průměru pětkrát. Voliči tak celou dobu věděli, že Emmanuel Macron dostane zhruba šedesát procent a že se tento poměr během druhého týdne pomalu zlepšuje. Vítěz nakonec získal 66 procent.

V Česku se diskutuje o tom, jaké kurzy na vítězství Jiřího Drahoše a Miloše Zemana vypsali bookmakeři, vyrábějí se dalekosáhlé závěry z debat na sociálních sítích. Zároveň vedou hlubokomyslné úvahy experti a komentátoři. Tyto úvahy se zaměřují zvláště na Zemana: jedni odsuzují špinavou protiimigrační rétoriku jeho billboardů, druzí uvažují o tom, že právě „jasný protiimigrační hlas“ může v české společnosti zabrat.

Obecně převažují spekulace, že Drahoš nemá vyhráno, i když mu podporu vyslovilo pět z jeho konkurentů v prvním kole a i když součet voličů tohoto drahošovského bloku dosahuje šedesáti procent. Přece platí, že současný prezident má jasně vyhraněnou skupinu voličů z nižších příjmových vrstev, zatímco příznivci jeho vyzývatele jsou roztříštění a vlastně je spojuje pouze nechuť k současné hlavě státu. Shromáždit je pod jedním praporem ještě bude těžké. Pokud Drahoš nezíská část lidí, kteří volili ve sněmovních volbách Andreje Babiše, nemá šanci. A Babiš sám se vyjádřil, že on bude volit Zemana.

Čas sebenaplňujících proroctví

Tato debata je ideálním prostorem, v němž se dají uplatnit všemožné pověsti, kampaně a manipulace. Názor, že Drahoš nemá zdaleka vyhráno, zní věrohodně zvláště z toho důvodu, že Zeman je konstantou polistopadové politiky. Těžko si lze představit, že zmizí právě dnes, zvláště když na sebe dokáže upoutat pozornost všemi možnými populistickými postupy. Jaký je ovšem ve skutečnosti převládající názor, nikdo neví. Pokud vyjdou před volbami jeden nebo dva průzkumy agentur, které v posledních měsících ztratily na důvěryhodnosti, na převládající nejistotě se nic nezmění.

Všechny neověřené zvěsti a spekulace mají v zemi, kde neexistují průzkumy, jeden nepochybný efekt: stávají se sebenaplňujícím proroctvím, které teď hraje do karet Zemanovi. Přitom by nebylo složité vymyslet jinou vizi, třeba takovou, že lidé už vysloužilého prezidenta jednoduše odepsali, a jenom proto dají jasnou většinu hlasů druhému, víceméně slušnému kandidátovi. Jako proroctví by zabrala také, a přitom by ji bylo možné prezentovat se stejnou pravděpodobností jako předpovídat těsný souboj, o němž rozhodnou televizní debaty, ve kterých se přece musí projevit větší Zemanova zběhlost.

Život je složitej

Ve chvílích všeobecné nejistoty může volební váhy vychýlit i něco úplně iracionálního, třeba když se potvrdí teorie o těžkomyslnosti tuzemského obyvatelstva. Druhé kolo rozhoduje mezi zasloužilým vědcem, který se osvědčil v průmyslovém výzkumu i řízení veřejné instituce, a profesionálním politikem, jenž s dílčími, přesto prokazatelnými úspěchy vykonával čtyři roky funkci premiéra. Politikova potíž spočívá v jeho příklonu k populismu a horší fyzické kondici. Dosadit takového člověka na dalších pět let do čela státu by nepochybně přineslo značné těžkosti. V první řadě starost o jeho zdravotní stav, kterou musí už dnes veřejnosti vymlouvat. Vedle ústavního rizika, jež tkví v jeho nezvladatelné zálibě ve vládách bez důvěry, je také předem jasné, že si s ním Češi užijí porci strašení. Jako populista přirozeně vymýšlí více či méně nereálné hrozby, před kterými podle svých slibů společnost ochrání. Pokud by ho lidé zvolili, pak připouštějí jako samozřejmost život v častých ústavních krizích, se stále přítomnou hrozbou cizí invaze. To by bylo zřejmým dokladem těžkomyslnosti.

O tom, že Češi mají takové sklony, svědčí i volby do sněmovny. Vyhrál člověk, který měl zajistit lepší budoucnost a vedle toho zachránit zemi před korupcí či výprodejem národního bohatství. Zatím s tím nezačal, nesestavil ani vládu s důvěrou a celá země místo něčeho důležitějšího řeší jeho problémy s Čapím hnízdem. Má to složité – a Češi s ním. Už tři měsíce po volbách se proto dá říct se značnou jistotou, že bez jeho problémů by bylo líp, jeho popularita se ale nezmenšuje.