Po celou dobu svého pětiletého mandátu se šéf unijní diplomacie Josep Borrell profiluje jako naprosto neschopný alibista a srab. Uvedla to europoslankyně ...
Po více než pěti měsících „vysílání signálů“ se Fialova vláda vybarvuje. Nejen pod tíhou času, ale i atmosféry ve společnosti, která je zmlsána érou covidu. Během pandemie se poprvé v historii českých zemí dělo nevídané: lidé mnoha profesí a pozic nepracovali, přesto jim na dluh všech ostatních byla vyplácena mzda. Nejhlubší ekonomický propad od vzniku samostatné České republiky tak nedoprovodil žádný výraznější nárůst míry nezaměstnanosti. Do toho Babišova vláda přicházela s mimořádnými přilepšeními, například své oblíbené socioekonomické skupině důchodců. Fialova vláda – světě, div se – na Babiše nyní navazuje. Prakticky v tom samém, zač jej tolik kritizovala. Nejen obsah je prakticky týž, i forma.
Vláda totiž minulý týden vyrukovala s balonkem nesystémové, plošné dávky, vyplácené krátce před volbami. Když ovšem zjistila, že ji za ni kritizují často i vlastní příznivci, otáčí, prý se spletla, a plošnost dávky chaoticky zužuje. Ale plošnost i tak zůstává. I nesystémovost.
Králem babišovského retra je ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Ostatně, od Babiše leccos pochytil, když s ním v letech 2014 až 2017 vládl v jednom kabinetu, jak dnes rád zapomíná. Prý se spletl; vláda prý hodlá v srpnu vyplácet mimořádnou dávku na dítě v závislosti na hrubém, nikoli čistém příjmu domácnosti, jak předtím tvrdil a jak si to jeho resort vylepil i na svůj web. Takže nárok na ni budou mít domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun ročně hrubého.
Dávku tak stále bude získávat třeba i domácnost, v níž oba rodiče pobírají mzdu 41 600 korun hrubého měsíčně. To zhruba odpovídá průměrné mzdě pro první čtvrtletí letošního roku. Na průměrnou mzdu ovšem stále dosáhnou zhruba dvě třetiny rodin s dětmi.
Fialova vláda tak vážně pokračuje v tradici Babišova kabinetu. Akorát se zaměřuje na děti, a ne na důchodce. O adresnosti stále nemůže být řeč, když mimořádnou dávku rozdělí mezi zhruba dvě třetiny domácnostní s dětmi do 18 let věku. Opět se nesystémově vyplácí veřejné peníze. Vyplácí se řadě domácností, které je vůbec nepotřebují. Naopak skutečně potřebným se pomůže méně, než by se pomoci mohlo. Nic navíc také nedostanou třeba matky samoživitelky s dětmi nad osmnáct let věku, kdy výdaje za „mladé“ bývají nejvyšší.
Jestliže dávka, jak je navržená po Jurečkově „zpřesnění“, půjde až 70 procentům domácností s dětmi, nejde o zacílenou pomoc. O zacílení by bylo možné hovořit, pokud by šla maximálně 20 procentům nejpotřebnějších, a to v takovém případě i třeba v nominálně vyšší částce, než je 5000 korun.
Jedná se o populistický krok Fialovy vlády v duchu tolik kritizovaného konání předchozí Babišovy vlády. Kdo kritizoval rouškovné Babišovy vlády, činící v roce 2020 rovněž 5000 korun, musí kritizovat i „rouškovné pro děti“ vlády Fialovy. Takřka sedm miliard korun, které na dávku padne, mohlo být využito mnohem lépe, takto tyto peníze z podstatné části jen přilejí oleje do inflačního kotle.
Fialův kabinet po necelém půlroce rychle rezignuje na základní předvolební hesla pětice stran, které jej tvoří. Vždyť na kritice Babišova zmíněného rouškovného se tehdejší opozičníci, dnešní koaličníci, přece shodovali unisono. A nyní sami vaří dle Babišovy receptury.
Kam se poděla hesla o zeštíhlování státní správy, propouštění úředníků, zlevňování chodu státu? Letos je neslýcháme snad ani ze čtvrtiny tak často jako loni. Přitom skutečným receptem je právě zeštíhlování státu a osekávání jeho výdajů, včetně těch mandatorních. Pokud vláda tento svůj úkol zvládne – či bude mít po ruce alespoň promyšlený a věrohodný plán na příští léta –, bude moci nynější bezútěšné ekonomické situaci čelit místo nesystémových dávek systémovým, trvalým snížením té či oné daně. Snižování daní je protiinflační a prorůstové. A propuštění úředníci či jiné „oběti“ zlevňování chodu státu si nové místo rychle najdou. Vždyť soukromá sféra jich nabízí tolik neobsazených jako vlastně nikdy v historii.
Pokud vláda dá dohromady věrohodný plán zlevňování chodu státu a jeho zeštíhlování, má na realizaci řadu let. Může si jej totiž rozvrhnout na poměrně dlouhou dobu. To jí umožňuje stále relativně příznivý postoj ratingových agentur. Jedna ze tří světově významných, Standard & Poor’s, v pátek Česku potvrdila dosavadní rating a také výhled do nadcházející doby. Dlouhodobý korunový dluh Česka je tak nadále hodnocený na stupni AA, cizoměnový dluh pak na stupni AA-. Výhled je nadále stabilní.
Posudek agentury bedlivě sledují finanční trhy po celém světě. Pro Česko je aktuální hodnocení v této zjitřené době příznivou zprávou. Pokud by došlo ke zhoršení ratingu, ba dokonce jenom výhledu, Česko by si na mezinárodních trzích muselo za jinak stejných podmínek půjčovat za vyšší úrok, než tomu bude takto.
Standard & Poor’s své hodnocení, které udržuje od srpna 2011, potvrzuje dokonce i v době války na Ukrajině. Její nepříznivý dopad podle ní Česko a jeho veřejné finance obstojně ustojí. A to zejména z toho důvodu, že Česko má podle agentury nízký vládní i zahraniční dluh a zároveň disponuje objemově významnými devizovými rezervami. Česko společně právě s Estonskem a Slovinskem představuje jediné tři ekonomiky bývalého východního bloku, které mají takto vysoké hodnocení. V rámci hodnoticích stupňů agentury se jedná o čtvrtý nejvyšší stupeň.
Potvrzení ratingu představuje pro Fialovu vládu příznivou zprávu, jež jí právě dává možnost rozvrhnout si reformu veřejných financí, spočívající v zeštíhlení státu a zlevnění jeho chodu, na řadu let. Tak, aby byla sociálně co možná nejsnesitelnější. Hodnocení Standard & Poor’s znamená, že tuzemské veřejné finance nejsou v rozvratu, jak právě i mnozí současní vládní politici argumentovali – coby politici opoziční – hlavně na sklonku éry předchozí Babišovy vlády.
To, že nejsou v rozvratu, neznamená, že v něm jednou být nemohou. Pokud bude vláda pokračovat v nesystémovém populismu, chaoticky zmírňovaném trapnými výmluvami, rozvratu nakonec neujdeme.
00:07
