To je on: Toyen! Zajímavější než celý Kupka a Šíma dohromady

Před třemi lety vyšel v tomto časopise rozhovor s kurátorkou Annou Pravdovou (viz Kreslil by Kupka pro Charlie Hebdo?, č. 39/2018 – pozn. red.), která připravila výstavu Františka Kupky, jež se tehdy, jak se říká, stala událostí sezony. A to nejen v Praze, kde je to snad přirozené, ale i v Paříži, kde je to sice taky přirozené, neboť Kupka byl i „jejich“, ale přece jen o dost těžší. Takže i do Grand Palais přišlo na Kupku přes dvě stě tisíc návštěvníků. Anna Pravdová v tom rozhovoru prozradila, že jejím dalším velkým plánem je připravit výstavu Toyen.

Na to jsem poněkud hloupě pravil, že to přece jen bude nutné počítat se skromnějším ohlasem. Kunsthistorička, která tehdy dokončovala výstavu dalšího českého „Francouze“, Josefa Šímy, s tím nesouhlasila, neboť správně řekla, že jednak „doba přeje objevování žen“, a pak že taková výstava „určitě potvrdí, že Toyen patří k nejvýznamnějším postavám surrealismu“.

Možná ještě mohla dodat, že Toyen je vlastně zajímavější než celý Kupka a Šíma dohromady… A když to neřekla ona, protože je to seriózní vědkyně, která takové věci nepronáší, tak to říkám já. Toyen je v dějinách moderního umění, nejen těch českých, úkazem, který tam sice patří, po svém je opisuje a spoluvytváří, ale je přitom výjimečný.

Na výstavě šíře, komplexnost a pronikavost jejího díla jasně vystupuje nad obvyklou klasičnost „klasické moderny“. Toyen je dráždivější, nepolapitelnější, tajemnější, emočnější, nápaditější – a tím, snad si to můžu dovolit říct, zamilování hodnější.

Celý text Jiřího Peňáse si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Objednat si jej můžete zde.